Není všechno zelené, co má rating. ESG fondy ohrožuje střet zájmů
foto: Chris Barron, lic. Creative Commonst BY-ND 2.0/Deštný prales - ilustrační snímek
Akademická práce ukázala, že ESG ratingy nejsou zcela důvěryhodné. Mezi agenturami, které je tvoří, jsou velké rozdíly; ty mohou být způsobeny i střetem zájmů.
Fondy zaměřené na udržitelnost se staly jedním z nejrychleji rostoucích segmentů investičního byznysu. Jen do roku 2020 v nich bylo globálně spravováno přes 35 bilionů dolarů a do roku 2030 by měly tvořit čtvrtinu všech profesionálně řízených aktiv. Nový výzkum ale ukazuje, že klíčová data, na kterých tato mašinérie stojí – ESG ratingy firem – mohou být zkreslená.
Psali jsme
Umělá inteligence nám sebere práci a abychom se uživili, budeme muset – všichni, i děti od útlého věku – investovat. Tvrdí to Vlad Tenev,…
ESG rating je klíč k odpovědnému investování
ESG (environmental, social, governance) ratingy hodnotí, jak dobře si daná firma vede v oblasti ekologie, společenské odpovědnosti a řízení. Investoři je používají k rozhodování, které firmy zařadit do portfolií. Mezi různými ratingovými agenturami však existují velké rozdíly – přesněji, stává se, že různé agentury dají téže firmě výrazně odlišné hodnocení. A investoři, a také regulátoři v USA i v EU, se čím dál hlasitěji ptají, jak je to možné.
Odpověď přináší studie americké profesorky Suhas Sridharan, která svůj výzkum shrnula pro web think tanku ProMarket.
Studie porovnávala ESG ratingy udělené těmže společnostem od dvou ratingových firem: MSCI a Refinitiv. Vzorek zahrnoval víc než 1400 amerických společností v letech 2012–2019. Výsledek analýzy potvrdil, že rozdíly mezi udělenými ratingy jsou opravdu velké – a korelační analýza ukázala zajímavé souvislosti.
Firmy, jejichž akcie se obchodovaly lépe, dostávaly systematicky vyšší ESG ratingy od MSCI než od Refinitivu. Rozdíl byl největší u firem, které se mohly kvalifikovat do ESG indexů – tedy tam, kde dobré skóre přímo ovlivňuje složení a výkon fondů.
Tady je dobré vysvětlit rozdíly mezi zmíněnými dvěma ratinovými firmami. Pro Refinitiv jsou ESG ratingy firem stěžejním byznysem (stejně jako u kreditních ratingových agentur typu Fitch, Moody’s nebo S&P, firmy si za ESG rating platí) – ale MSCI je primárně poskytovatel akciových benchmarků.
Nejde o lepší data…
Jedním z možných vysvětlení tohoto rozdílu by bylo, že MSCI má díky práci na indexech lepší informace o firmách než konkurence typu Refinitiv. Jenže tuto hypotézu – kdo sbírá detailnější informace, může je využít k lepším ESG ratingům – studie nepotvrdila. Podívala se totiž zpětně na to, jak ESG rating souvisí s budoucími ESG výsledky firem, tedy jestli firmy s vyšším ratingem měly méně regulatorních postihů, vyšší genderovou a etnickou diverzitu ve vedení nebo menší klimatická rizika.
Ukázalo se, že nikoli. Firmy s vyšším ESG ratingem od MSCI se v praxi nechovaly lépe než ty, které dostaly nižší známku od Refinitivu. Tím hypotéza „MSCI má lepší informace“ padla.
…ale spíš o střet zájmů
V komentáři ke zjištěným rozdílům se autorka studie soustředila na střet zájmů: MSCI má motivaci přidělovat vyšší známky firmám s dobrými akciovými výsledky, protože to posiluje výkonnost indexů, na kterých vydělává.
Ať už je střet zájmů skutečným důvodem nebo ne, výsledky studie zpochybňují představu, že ESG ratingy jsou objektivním měřítkem firemní udržitelnosti.
Z pohledu regulace zmíněná studie otevírá zásadní otázku: má být možné, aby jedna firma hodnotila ESG a současně vydělávala na indexech postavených na těchto hodnoceních? Asi by nebylo od věci tento střet zájmů eliminovat: nastavit pravidla tak, aby ratingy a indexy pocházely od různých subjektů.
V kontextu rostoucí regulace v oblasti ESG – od amerických pravidel pro označování ESG fondů až po evropské nařízení SFDR – to není akademická debata, ale otázka integrity trhu.
ESG rating v Česku
Pro úplnost, v Česku firmy jsou hodnoceny v rámci nezávislého projektu ESG Rating, spolupracujícího s VŠE a Asociací společenské odpovědnosti. Toto aranžmá sice není stoprocentní zárukou objektivity, ale takový střet zájmů, jaký je implicitně obsažem v byznys modelu společnosti MSCI, neobsahuje.
Psali jsme
Volební specál - Zelený účet. O emisních povolenkách všichni mluví, ale málokdo se v nich vyzná. Přitom se brzy budou týkat úplně všech. V prvním…
Paralela s uhlíkovými certifikáty
Zpochybnění relevance ESG ratingů firem připomíná skandály okolo takzvaných uhlíkových offsetů. V podstatě jde o to, ženěkdo tvrdí, že nějak ušetří planetu od určitého objemu emisí CO2 – a tuto „úsporu“ někomu jinému prodá. Samozřejmě, tento byznys stojí na certifikaci, úplně stejně, jako byznys odpovědného investování stojí na ratingách.
Problém ale je, že okolo certifikace uhlíkových offsetů vznikly podvody globálního rozsahu. Například se ukázalo, že americká nezisková organizace Verra, která spravuje Verified Carbon Standard (VCS), nejrozšířenější systém certifikace uhlíkových offsetů na světě, běžně schvalovala „fantomové offsety“ – tedy takové, které ve skutečnosti žádné úspory CO₂ nepřinesly.
Šlo především o offsety spojené s lesy: uhlíkové kredity totiž dokáže vygenerovat třeba i to, že někdo tvrdí, že nevykácí prales, který by jinak – jak tvrdí – vykácel. Takové virtuální kredity jsou běžné; je pro ně oficiální „šuplík“ s názvem REDD+, (z angl. Reducing Emissions from Deforestation and forest Degradation) – a hlavně, jde o největší zdroj offsetových kreditů.
Vyšetřování iniciované novináři (např. z The Guardian a dalších médií) však ukázalo, že až 94 procent (!) těchto kreditů je iluzorních. Nicméně, pokud mají razítko VCS od Verra, pak umožní i velkému emitentovi CO2 tvářit se jako uhlíkově neutrální firma. A – a kruh se uzavře – získat skvělý ESG rating a ocitnout se se svými akciemi v portfoliích těch nejodpovědnějších fondů.