Trvalo to čtvrt století. Cisco je konečně na kurzu z doby dotcom bubliny
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Akcie Cisco konečně překonaly svůj rekordní kurz z března 2000. Tehdy se firma dokonce nakrátko stala nejhodnotnější na světě – ale brzy se ukázalo, že P/E přes 200 opravdu není dlouhodobě udržitelné.
Příběh neuvěřitelného růstu a následného propadu akcií Cisco je dobře zmapován, protože se stal symbolem takzvané dotcom bubliny na přelomu tisíciletí a stal se také spouštěčem změn ve fungování kapitálového trhu a přístupu investorů vůbec. Kurz 80,06 dolarů znamenal tržní kapitalizaci nad 550 miliard USD, čímž Cisco překonalo Microsoft. A znamenal také hodnotu P/E, tedy poměr kurzu akcií k výnosům firmy na jednu akcii, přes 200. To je dnes nepředstavitelné: vždyť i Nvidia, motor a symbol aktuálního růstu trhu, vykazuje P/E na úrovni 45, což mnozí analytici považují za absurdně moc.
Psali jsme
Investice do startupů zaměřených na umělou inteligenci překonaly všechny předchozí technologické bubliny. V USA na ně připadají téměř dvě třetiny…
Trvalo 25 let, osm měsíců a 13 dnů, než se kurz akcií Cisco v prosinci 2025 vrátil nad 80 dolarů. Samozřejmě, je to jenom nominální návrat: započíst inflaci, musel by se kurz vyšplhat nad 150 dolarů, aby se investor dostal „na své“.
Jak vůbec mohli tehdejší analytici šílené ohodnocení akcií Cisco obhajovat? Vždyť aby se Cisco dostalo na někdejší kurz, muselo zečtyřnásobit zisky a zpětinásobit tržby…
Především: většina tehdejších předních analytiků za svou slepotu zaplatila, protože na svých pozicích skončili. A také, právě v reakci na fiasko s akciemi Cisco (a dalšími) došlo k zásadním změnám ve způsobu, jak analytici pracují. A tomu vysvětlení: prostě tehdy panovalo přesvědčení, že existuje něco jako nekonečný růst. Dnes musí firma k obhájení závratného ocenění slibovat převratné inovace, produktovou a geografickou expanzi – ale tenkrát si všichni mysleli, že telekomunikační operátoři prostě budou donekonečna nakupovat síťové vybavení – a to právě od Cisco – s tempem růstu k padesáti procentům.
Tak rychle totiž Cisco rostlo tři roky před svým vrcholem. V roce 2001 však nejen, že kapitálové investice operátorů nepokračovaly podle plánu, ale propadly se o třicet procent. Jinými slovy, ani tento strom – nepřekvapivě – nerostl do nebe.
Kdo tratil, a kdo ne
Na propad akcií Cisco nejvíc doplatili drobní akcionáři, kteří, jak ukázaly následné analýzy, často nakupovali těsně před vrcholem. Kolaps ve velkém odskákali také zaměstnanci – shodou okolností mnoho z nich realizovalo své opce také těsně před pádem kurzu. A těžkou ránu dostaly také agresivní technologické fondy, kde manažeři zapomněli, že mají plán alokace aktiv a Cisco začali považovat za bezrizikovou kotvu portfolia.
A kdo se akciím Cisco obloukem vyhnul? Obecně: byli to konzervativní investoři všeho druhu. Naštěstí většina penzijních fondů, a také velké hodnotové fondy, tedy takové, které vybírají akcie s nízkými valuačními násobky (takže P/E na úrovni 200 pro ně bylo o řád mimo). Nebo třeba investiční holding Berkshire Hathaway proslulého investora Warrena Buffetta – ten jasně říkal, že valuace Cisco nedávají prostor pro zisk.
Psali jsme
Investor Michael Burry, známý díky filmu The Big Short, znovu spoléhá na svůj kontrariánský instinkt. Jeho fond Scion Asset Management vsadil…
Hlavním ponaučením z prasknutí dotcom bubliny a „kauzy Cisco“ z pohledu akciové analýzy byly jednak zpřísnění etických standardů, a hlavně zásadní změna metodiky, kterou akcioví analytici používají. Kolaps ukázal, že metriky typu „revenue run rate“, tedy anualizované tempo růstu tržeb z jednoho kvartálu, neříkají nic o udržitelnosti byznysu, protože ignorují investiční cyklus, saturaci trhu i tvorbu hotovosti – a právě u Cisco, jehož poptávka byla z více než 70 % závislá na kapitálových výdajích telekomunikačních operátorů, selhaly jako včasný signál rizika. Do povinné výbavy analytiků se proto trvale dostaly stresové scénáře, citlivostní analýzy a explicitní modelování poklesu investiční aktivity odběratelů. A ve valuaci technologických firem se prosadil důraz na volné cash flow, návratnost investovaného kapitálu a kapitálovou náročnost růstu, protože pouze tyto ukazatele dokážou rozlišit mezi přechodným tržním boomem a dlouhodobě financovatelným byznysem.