2 miliardy dluží 2 měsíce stojící huť Liberty Ostrava. Tuž je to velmi normalni?
foto: Pixabay.com/Ilustrativní
Ono vlastně těch dvojek bude dnes vícero. Asi že je ten druhý měsíc v roce. Huť Liberty Ostrava totiž už druhý měsíc nevyrábí a většina zaměstnanců je doma. Takto postiženy jsou ale ve skutečnosti dvě firmy, vedle hutě i její dodavatel energií, kterému Liberty dluží 2 miliardy Kč, a který je teď tím pádem v úpadku. Všichni se zase tradičně upírají ke státu, ať on to zaplatí. Nyní se ale vynořil potenciální kupec. No je on normalni?
Základem potíží v ostravské huti je jen částečně světová ekonomická situace, která znevýhodňuje všechny evropské železáře kvůli jejich povinnosti platit emisní povolenky. Zbytek světa je buď neplatí vůbec, nebo jen mnohem nižší. Hodně se hovoří o dopadu povolenek na energetiku. Ale ten je paradoxně ještě menší než problém v metalurgii.
Evropskou elektřinu totiž mimo Evropu vyrobit nelze, a tak energetika nečelí světové konkurenci. Takže vůči svým konkurentům nejsou evropské elektrárny povolenkami znevýhodněny. Evropské kovy ale mimo Evropu vyrobit lze, a proto na tyto obory dopadá evropská energetická proměna dokonce dvakrát. Jednak v samotných nákladech, jednak v postižení vůči konkurenci.
Konkrétně Liberty Ostrava však navíc čelí i poměrně nestandardní situaci takzvaného vzájemného monopolu. Liberty potřebuje energie z firmy Tameh (která byla dříve součástí toho, co je dnes Liberty), ale Tameh zase potřebuje dodávky surovin z Liberty. Zpoždění obnovy výroby v Liberty může souviset s tím, že Liberty může kalkulovat, že pokud na to získá čas, že ona se nakonec spíše obejde bez Tamehu než Tameh bez Liberty. Liberty tak mezitím pokračuje v investicích do nahrazování Tamehu v dílčích závodech. Ale klíčovou vysokou pec zatím bez Tamehu nerozběhne.
Psali jsme
Včerejší SníDaně byla trochu bodnutím do vosího hnízda, i když jen reportovala skutečná čísla o těch cenách potravin, za které je nakupujeme.…
V takové situaci může být vstup nového majitele do Liberty řešením. Obchodními partnery může být považován za spolehlivějšího a důvěryhodnějšího, a tak by se mohla odblokovat i zákopová válka. Možný kupec přichází ze směru Czechoslovak Group, která působí v sektorech obranném, automobilovém, vesmírném, a železničním. Je pro ni tak klíčové zajistit si spolehlivé dodávky kovů a kovových výrobků.
Na zastavení Liberty samozřejmě tratí všichni, kteří kovy potřebují, ale pro portfolio CSG navíc může být zajištění stabilního domácího výrobce ještě důležitější než pro jiné. Čelí totiž jednomu z největších paradoxů dnešní doby. Na jednu stranu celý západní svět, a Evropa především, potřebuje významně navýšit výrobu vojenského materiálu. Čistě pro obranné účely.
Pro mnoho evropských institucí, firem a investorů je však zbrojní průmysl pod zvláštním drobnohledem, který nedával moc smyslu ani před lety v době míru. Dodnes tento zvláštní režim ztěžuje a zdražuje právě jakékoli investice do zvýšení výrobní kapacity. Zvlášť pokud zbrojní výroba překračuje státní hranice. I když je CSG jednou z mála českých skutečně globálních firem, vzhledem k této citlivosti jednoho předmětu podnikání by bylo zajištění domácího zdroje kovů alespoň pro domácí výrobu strategicky výhodné.
Nakonec samozřejmě o případném vstupu CSG rozhodne ekonomický výpočet investora. A tím by bylo zaručeno, že by to bylo mnohem rozumnější řešení, než kdyby do situace vstupoval (a něco "kupoval") český stát. Státní nákupy firem zejména v posledních měsících postrádají většinou jakýkoli náznak, že se někdo zabýval ekonomickou kalkulací. Tedy realistickou, na papíře se to vždycky nějak voličům zdůvodní. Státní nákupy se tak dějí pod vyvolanou rouškou umělého strachu o bezpečnost, a na základě většinou hodně nerealistických nadsazených čísel.
Je to divnost? Je to následek toho, že stát nekupuje za své. Czechoslovak Group by kupovala za své, a tak pokud by koupila, na rozdíl od českého státu by to dávalo smysl. Historická role případné koupě skupinou CSG by pak spočívala v tom, že by nás – snad v rozšířeném významu svého obranného portfolia – ochránila i tím, že by zabránila, aby to kupoval český stát. Ten stát, který je schopen argumentovat, že rozšíření již tak bohaté sítě státních čerpacích stanic o několik dalších zvýší bezpečnost Česka.
Pro takový stát pak vypadá tak lákavě onen hypotetický pseudoargument, že česká ocel je pro bezpečnost státu ještě důležitější než čerpací stanice. Toho bychom se měli bát. A z tohoto pohledu snad už raději to státní pivo z Budějovic. Tam snad ani tato vláda nemůže argumentovat státní bezpečností.
Rozumně tu počítá jen soukromník.
Politik si myslí spíše na pomník.
Petr Bartoň portál SníDaně