82 % energie bere lidstvo stále z fosilních paliv

Krásné ráno. Dnes je 25. září a číslem pro dnešní den je 82. Tolik procent energie lidé na této planetě berou z fosilních paliv. Tedy z nějaké formy zetlelých přesliček a dinosaurů. Uhlí, ropa, plyn, a tak podobně. Je to setsakramentsky hodně, ale trend je dobrý.

Zemí nejvíce závislou na dinosaurech je Trinidad a Tobago. 99,99 %. Samozřejmě kvůli ropě, která z ní udělala nejbohatší karibskou zemi a pátou nejbohatší na obou amerických kontinentech. Ale toto prvenství má tak trochu kontumačně: od začátku tohoto století už oficiální statistiky světového Energetického institutu nevykazují spoustu zemí Blízkého východu. Do té doby Saudská Arábie či Omán žebříček opanovaly. Ale v posledních letech i ony začaly trochu s fotovoltaikou. 

Logické asi také je, že izolované ekonomiky jako Hong Kong mají také více než 99 % energie z fosilií. Velkou výhodou fosilií je jejich levná transportovatelnost. (Snad tedy kromě uhlí, ale i to se k nám nedávno dostalo až z Austrálie.) A mají také znamenitou hustotu energie na objem. Z nádrže fosilního auta ujedeme dále než z mnohem většího objemu baterií. Nehledě na rychlost nabíjení takové nádrže. 

Jedinou skutečně velkou zemí s více než 99% fosilních paliv je Bangladéš. Ten má historicky bohatá naleziště plynu, tak se na jeho levnosti stal závislý. Málo potom investoval do nových nalezišť, a když potom cena plynu ve světě loni vyletěla do stratosféry kvůli Evropě, bylo logicky lepší co nejvíce zbylého plynu vyvážet. A vznikla divnost, na plyn bohaté zemi loni došel plyn. 

Podívejme se ale i na opačný konec žebříčku. Na nejvíce oddinosaurované ekonomiky. Nebo, chcete-li, země které již dokázaly udělat od přesličky přesmyčku. Norsko a Švédsko. Předloni to obě země stáhly již pod 30 %. A to přesto, že Norsko těží fosílie o 106. Ale své vlastní ekonomice je upírá a výnos z nich investuje do budoucnosti. Norský státní investiční fond tak spravuje zhruba stejně peněz, jako 260x větší Čína. A také navzdory tomu, že ve Švédsku loni museli spustit nejšpinavější elektrárny na světě, spalující mazut. Takové to, co zbude na spodku kádinky, z čehož už se ani nafta nedá vydestilovat. V podstatě tekutý asfalt. 

Možná se podivíte, kde je Island, který jede na energii přímo z nitra Země? Ten taky ve statistikách chybí, tedy kromě roku 2007, kde se na jeden rok objevil: s podílem ještě nižším, kolem 25 %.

Zajímavý je také rozklad spotřeby fosilií na ty tři hlavní. Celosvětově jsou vzácně vyrovnané, zhruba třetinu činí uhlí, menší třetinu plyn, a větší třetinu ropa. Uhlí přitom nabývá na důležitosti, svět jej dnes spotřebuje o čtvrtinu více než na začátku století. Česko samozřejmě trenduje opačně. Uhlí ale stále tvoří zhruba polovinu naší spotřeby fosilních paliv. Ale už je to aspoň menší polovina. Na začátku století to byla větší polovina. 

A Slovensko má přesně opačné pořadí důležitosti než my. Nejvíce plynu, méně ropy, nejméně uhlí. Ropa u nich přestala porážet plyn v posledním roce komunismu. Díky svým jaderným reaktorům ale jedou Slováci na fosílie mnohem méně než Česko. 69 % celkové energie, proti našim 76 %. Z celoplanetárního pohledu země jsou dnes obě země zdinosauřeny podprůměrně, ale Slovensko začalo být podprůměrné už v roce 1985. To jsme v Česku jeli na fosílie ještě z 98 %. Podprůměrní jsme až od roku 2003.

Co tím vším říkáme? Číslo pro dnešní den, 82 %, znamená, že oddinosauřit a odpřesliččit tuto planetu bude ještě hodně dlouhá cesta. A úplně se jich asi zbavovat nemá smysl. Chemicky budou mít alespoň ropa a zemní plyn vždycky smysl jako hlavní zdroj materiálů a chemikálií. Hlavní je přestat je pálit. 

Ano, planetě je jedno, že i v chudých zemích se od roku 2016 začal podíl fosilií snižovat. Planetu nezajímají podíly, ale celkové množství. A právě celkovým množstvím argumentují ti, co říkají, že v bohatých zemích jako Česko se nemá cenu o cokoli snažit, když Čína otevírá dvě nové uhelné elektrárny každý týden. 

Ale klesající podíl fosilií znamená, že bohatneme ještě rychlejším tempem, než o kolik stoupá planetární spotřeba paliv. Fosílie na jednoho obyvatele už nerostou 15 let, takže teď roste planetární spotřeba fosilií zhruba tempem populačního růstu. A to znamená, že je víc hlav, které vymyslí, jak přestat pálit dinosaury ještě rychleji. Jinak než mozkem na to nepřijdeme. Na to jenom dotace nestačí.

Ať už jste si SníDani uvařili na plynu nebo jste jeli čistě na rajčatách a paprice ze zahrádky, berte to tak, že jste aspoň nemuseli chroupat přesličku. Nebo žvýkat nějakou tuhou roštěnku z dinosaura. 

Hezký den. 

Petr Bartoň

SníDaně