Ale že to trvalo. Trump se začal řídit radou Deníku Vektor
foto: NASA, public domain/Satelitní snímek Hormuzské úžiny
Začátkem května jsme se divili, proč se Trump v Íránu nepoučí z příkladu ruských tajných služeb – a očividně se už inspiroval.
V novém kole eskalace konfliktu s Íránem se Američané posunuli od klasických vojenských principů k asymetrickým operacím. Místo pracného – a často neúspěšného – hledání té odpalovací základny, z níž odstartovala ta která raketa, začali v odvetě ničit cokoli, co má pro íránský režim hodnotu.
V zaměřovačích pilotů stíhaček a v naváděcích systémech raket se tak objevily elektrárny, mosty nebo logistické terminály.
To je přesně v souladu se závěry analýzy, kterou Deník Vektor publikoval začátkem května.
Psali jsme
Zajistit bezpečnou plavbu Hormuzským průlivem je stejný problém, jako bylo zajistit bezpečí Olympijských her v Soči. Tam ruské tajné služby řešení…
Přesně jak Deník Vektor upozornil, tento postup není v souladu s mezinárodním právem. Právě to je aktuálně těžištěm komentářů a analýz – ale skutečností zůstává, že takový postup je jediný možný. Omezovat se na symetrické reakce v konfliktu tohoto typu prostě není možné.
Dobře to vědí Ukrajinci. Kdyby nepřenesli svou obranu na území Ruska, už dávno by byli ruskou kolonií, samozřejmě bez Krymu I Donbasu. A ještě lépe to vědí Izraelci, kteří, kdyby se striktně řídili podle pravidel vymyšlených pro úplně jiné konflikty, by už dávno byli na území vlastního státu vyhlazeni.
U izraelského příkladu se zastavme, protože na tuto zemi, prostřednictvím teroristů Hamásu nebo Hizballáhu, útočí právě Írán.
Jednou z nejúčinnějších izraelských taktik je likvidace obydlí teroristů. Jistě, je to kontroverzní, protože jde o uplatňování principu kolektivní viny – ale funguje to. Přinejmenším Izrael vychází z předpokladu, že takový postup má odrazující účinek. V prostředí islámských fanatiků je totiž těžké najít něco, z čeho by měli obavy. Hrozba smrti, která je spolehlivým strašákem v civilizovaném světě, to není – ostatně, v nebi na teroristu čeká sedmdesát panen. Ale hrozba toho, že rodina přijde o střechu nad hlavou, mnoha radikálům hlavu přece jenom zchladí.
Udělat z teroristů strážce
Logika změny přístupu spočívá v tom, že dokud bude mít Írán motivaci držet Hormuzský průliv zavřený, neexistuje možnost, jak občasným útokům zabránit. Takže zbývá jediná možnost, jak udržet Hormuz bezpečný: přivést Írán k poznání, že nejlepší strategií je žádné útoky na proplouvající lodě vůbec nespouštět. Jinými slovy, udělat z bezpečí v Hormuzu zájem právě Íránu.
A zájem Íránu se z toho stane v okamžiku, kdy se to vedení této země vyplatí – přesněji, když každá útok ohrozí ekonomiku země. Když bude každý útok výrazně dražší, než jaký byl jeho přínos. Dokud spočívá cena útoku v nákladech na dron nebo raketu, jsou to desítky tisíc nebo nanejvýš miliony dolarů. A Trump pochopil, že ty náklady musí vyšroubovat do miliard. A to je právě – například – hodnota zničené elektrárny.
A samozřejmě nejde jenom o účetní hodnotu či náklady na rekonstrukci. Vedlejším efektem je destabilizace režimu. Dosud se USA snažily odstrašit vojáky, ale nová strategie míří spíš na regionální guvernéry a Revoluční gardy, které mají, mimo jiné, odpovědnost i za infrastrukturu.
Právní aspekty
Mezinárodní válečné právo vychází z předpokladu, že stát odpovídá za činnost svých ozbrojených sil a že vojenské operace směřují proti vojenským cílům. Konflikty vedené prostřednictvím proxy organizací tento model komplikují. Stát může útoky podporovat, organizovat nebo tolerovat, aniž by je sám formálně provedl. A totéž platí pro asymetrické konflikty, kde odpovědí na vojenskou sílu jsou nepřímé útoky vedené snahou způsobit ekonomické či politické škody.
To je samozřejmě v rozporu s právem: například útoky na dopravní lodě, což lze podle okolností klasifikovat různě, jsou obecně a laicky vnímány jako čistý terorismus. Ale znamená to, že strategie, které asymetrii v konfliktu akceptují a spočívají v odstrašování, jsou také automaticky v rozporu s právem?
To je teoretická otázka pro právníky. V reálném světě je potřeba takové strategie akceptovat a jenom dbát na dodržování principů vojenské nezbytnosti a proporcionality.