Chcete slyšet, kdo skutečně vládne světu?

KOMENTÁŘ: Odpověď je jednoduchá: svět ovládají informační technologie. Ve 21. století to vlastně ani jinak nejde. Ale kdo ovládá informační technologie?

Společnost Nvidia se stala nejcennější firmou na světě podle své burzovní tržní hodnoty, která dosáhla v červnu 2024 výše 3335 miliard dolarů (anebo 3,335 bilionu dolarů, chcete-li). Tato hodnota samozřejmě může kolísat a žádná firma nemá „předplacené“ své umístění v žebříčku. Nynější hodnota této korporace je dána souhrnem několika šťastných okolností.

Za prvé, firma přišla ve správný čas se správným produktem. V 90. letech se hodně řešila otázka neadekvátně pomalé a hrubé počítačové grafiky. Nvidia přišla s grafickou procesorovou jednotkou na jednom čipu. To bylo v roce 1999, šest let po založení firmy. V roce 2000 Nvidia šla na burzu. V roce 2006 přišla s přelomovou čipovou architekturou, která umožnila využít doposud specializované grafické čipy pro širokou škálu jiných účelů.

Kromě jiného se ukázalo, že čipy Nvidia se skvěle hodí pro těžbu kryptoměn, což vedlo k masivnímu růstu poptávky. A o několik let později se zjistilo, že masivně paralelní procesorová architektura je ideální pro umělou inteligenci. Čímž se dostáváme do současnosti.

Největších deset světových firem podle tržní kapitalizace (Market Cap). Zdroj: //companiesmarketcap.com

Aby nedošlo k omylu: účelem tohoto článku není přesvědčit čtenáře, aby všeho nechal a ihned spěchal nakoupit akcie se symbolem NVDA za všechny své celoživotní úspory. Hodnota akcií může kolísat, minulá výkonnost není zárukou ničeho, však to znáte.

Účelem článku je poukázat na něco jiného.

Osm z deseti nejcennějších firem jsou americké. Výjimkou je saúdský ropný gigant Aramco a tchajwanský výrobce čipů TSMC. Dále, sedm z deseti firem v žebříčku jsou tak či onak spojené s digitálními technologiemi. Je zde zastoupen software a cloudové služby (Microsoft), výroba počítačů a mobilních zařízení (Apple), vyhledávač (Alphabet), sociální sítě (Meta/Facebook), výrobce čipů (TSMC) a internetový obchodník (Amazon). Pokud jde o společnost Nvidia, ta čipy přímo nevyrábí. Zabývá se pouze jejich vývojem a prodejem. Čipy značky Nvidia jsou vyráběny na zakázku v tchajwanských továrnách společnosti TSMC (která naopak nemá svůj vlastní vývoj).

Nejhodnotnější evropskou firmu v žebříčku bychom našli na 12. místě: jde o dánskou firmu Novo Nordisk, která vyrábí Ozempic, lék proti obezitě. A na 20. místě se momentálně nachází nizozemská ASML, nejvýznamnější světový výrobce technologií pro výrobu čipů. Další evropské technologické firmy jsou v první stovce celkem tři:

• SAP (německý producent software pro řízení výrobních a obchodních procesů, hodnota 221 miliard dolarů, 51. místo)
• Arm Holdings (britská firma vyvíjející a licencující výrobu procesorů pro mobilní zařízení, 182 miliard dolarů, 65. místo)
• Siemens (německý elektrotechnický koncern, 143 miliard dolarů, 99. místo)

Pro srovnání, ČEZ a.s. má tržní kapitalizaci necelých 23 miliard dolarů. Nvidia má hodnotu zhruba 145 krát vyšší. Tolik krátce k významu českého kapitálového trhu ve světovém kontextu.

Nedávno česká média oznámila největší soukromou investice zahraniční firmy v Česku. Americký výrobce polovodičů Onsemi (tržní kapitalizace 30 miliard dolarů) rozšíří výrobu ve svém závodě v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku. Plánované investice by měly dosahovat dvou miliard dolarů, v aktuálním přepočtu tedy 46,3 miliardy korun. Onsemi ještě bude jednat s českou vládou o balíčku investičních pobídek, uvádí tisková zpráva.

Dvě miliardy dolarů představují 0,06 procenta tržní hodnoty firmy Nvidia.

Ale i vyspělé západoevropské ekonomiky a jejich špičkové korporace mají spíše druhořadý význam ve srovnání s americkými nebo asijskými firmami. Mezi výjimky patří nepostradatelné ARM a ASML. Zde bychom měli zmínit, že na úspěchu ASML nese podíl i zhruba 5000 jeho subdodavatelů, včetně například společnosti Carl Zeiss (Německo), VDL Groep (Nizozemsko), Trumpf (Německo) a Edwards Vacuum (Velká Británie).

S Evropou to ve skutečnosti není tak úplně zlé, jak naznačují žebříčky tržní kapitalizace: náš kontinent stále disponuje značným vědeckým a technickým potenciálem. Evropská konkurenceschopnost se úplně nevytratila. Spíše se zdá, že Evropané neumějí svůj potenciál úspěšně prodat. V této souvislosti stojí za zmínku, že některé nejvýznamnější evropské příspěvky informačním technologiím byly poskytnuty světu zdarma nebo téměř zdarma:

• Operační systém Linux (autor Linus Torvalds, Finsko)
• Programovací jazyk Python (Guido van Rossum, Nizozemsko)
• Formátovací jazyk HTML (Tim Berners-Lee, Velká Británie)
• Audioformát MP3 (zdarma počínaje rokem 2017, Fraunhoferův institut, Německo)
• LibreOffice (kancelářský balík fungující lépe než Microsoft Office, The Document Foundation, Německo)
• Lithium-iontová baterie (vyvinuta v Oxfordu v 70. letech, plně komerčně využita teprve firmou Sony v 90. letech)

Tento seznam ještě není zdaleka úplný. Možná někoho napadne, zdali „komunistický“ model bezplatného sdílení software není nakonec lepší: můžete si stáhnout svůj Linux, Python nebo LibreOffice a o nic se nestarat. Případně můžete zaplatit mírný dobrovolný příspěvek. Na straně tvůrců stačí znalosti programování, obyčejný počítač a patřičná dávka nadšení – s těmito třemi věcmi lze dojít daleko. Ale ne neomezeně daleko.

Především, téměř veškerý hardwarový výzkum a vývoj již dávno přesáhl možnosti domácích kutilů. Snad ještě lze podomácku montovat drony pro ukrajinskou armádu (Respekt o nich před nedávnem publikoval zajímavý článek), ale čipy doma nikdo navrhovat nebude a vyrábět už vůbec ne.

Podobně se mimo možnosti domácího bastlení dostalo již dávno provozování některých softwarových služeb. Dnešní datacentra obsluhující internetové servery, vyhledávače, sociální sítě, bankovní a finanční služby a cokoli dalšího jsou velké továrny na zpracování informací, které mimochodem mají energetickou spotřebu srovnatelnou s těžkým průmyslem. Pro neziskovky a kutily zde již není místo.

Velká továrna vyžaduje velký kapitál a pro jeho shromáždění je zapotřebí kapitálového trhu. To je poněkud slabé místo EU a Evropy obecně, včetně Británie, Švýcarska i dalších zemí mimo Unii. V Evropě není problém založit malou firmu. Je docela dobře možné ji rozvinout v prosperující start-up, pokud máte dobrou myšlenku a kvalitní personál. Co je evropský problém: závěrečný tah na branku – schopnost udělat ze start-upu velkou globální korporaci. Evropa nemá nic srovnatelného s firmami jako Apple, Google, Meta nebo Microsoft. Evropský Amazon má sídlo v Lucembursku, ale patří stejnojmenné americké mateřské společnosti.

Často se má za to, že hlavním problémem Evropy je roztříštěnost a stále ještě nedostačující míra integrace, ale problém bude nejspíš úplně jinde. Existovaly doby – před druhou světovou válkou a ještě více před tou první – kdy Evropa byla na špičce světového technického pokroku a Amerika ji teprve doháněla. Kolem roku 1900 Evropa zajisté nebyla integrována více než nyní. Ale vládla světu a dominovala i kapitálovým trhům.

Co se od té doby změnilo k horšímu?

Například podstatně vzrostly daně, ale to není to hlavní. Ani Kalifornie, Japonsko, Tchaj-wan nebo Korea nejsou zrovna daňové ráje. Co je podstatné: došlo k zásadní byrokratizaci evropské společnosti, jednotlivých evropských států a především Evropské unie. Plná analýza tohoto jevu by vydala na tlustou knihu. Uveďme jen dvě myšlenky, které za byrokratizací evropského podnikání stojí.

První z nich je ochrana spotřebitele. Evropští politici a úředníci jsou posedlí myšlenkou, že občan je nesvéprávné batole, o něž je třeba pečovat i proti jeho vůli. V tomto směru mimořádně vyniká někdy až dojemná snaha úředníků chránit občanovo soukromí (což zásadně hází klacky pod nohy internetovému podnikání), ovšem ochrana soukromí se netýká přístupu státu a jeho úřadů k datům jednotlivých občanů. GDPR vás nechrání před zvědavým čenichem státu.

To se týká i regulace cookies – malých souborů, které v počítači zaznamenávají chování uživatele a podstatně zlepšují efektivitu reklamy (viz box). Nedávný návrh Evropské unie, známý jako „Chat Control“, má údajně za cíl bojovat proti zneužívání dětí online tím, že umožní úřadům skenovat a analyzovat elektronickou komunikaci. Tento návrh (který zatím naštěstí neprošel) by úřadům umožnil monitorovat e-maily a zprávy na sociálních sítích. V zásadě by znamenal zrušení stovky let staré praxe ochrany listovního tajemství.

Další vůdčí myšlenkou EU je boj proti monopolům. Kdysi šlo o ideu, která měla smysl, neboť v meziválečném období evropské ekonomiky vskutku trpěly značným stupněm kartelizace. Jenomže moderní doba dohnala tento princip ad absurdum. Evropská komise rozdává pokuty velkým firmám jen proto, že jsou velké. Velké bývají obvykle proto, že jsou velmi úspěšné. Úspěšné bývají proto – světe, div se! – že poskytují produkty nebo služby, o které je značný zájem.

A jako kdyby toho nebylo dost, Evropská komise i další orgány dělají vše možné, aby středně velké firmy nemohly dosáhnout větších rozměrů. To není ochrana trhu: to je masochismus.

Příklad. Již zmíněný evropský boj proti cookies je motivován hlavně snahou postihnout velké americké korporace, zejména Alphabet (Google), neboť myšlení evropských úředníků zahrnuje i prvek protekcionismu. Ve skutečnosti bude mít ale velmi nepříznivý dopad i na evropské firmy, například český Seznam. Ten je z globálního pohledu jen malou firmou, ale ponese stejně těžké regulační břemeno. Užitek pro spotřebitele? Namísto cílených reklam (které se občas mohou i hodit) bude uživatel zaplavován reklamami, o které vůbec nestojí. Poškozeny budou všechny strany, ale unijní orgány si mohou přičíst bod za aktivitu.

Unie se buď uvědomí, že házet klacky pod nohy úspěšným je nesmysl – anebo si to neuvědomí. Důsledky si můžeme domyslet snadno.

INFOBOX: 

Evropská regulace cookies, známá také jako ePrivacy Regulation nebo GDPR (General Data Protection Regulation), výrazně negativně ovlivňuje reklamní trh na internetu. Především, jde o snížení možnosti personalizace reklam. Regulace vyžaduje, aby uživatelé výslovně souhlasili se sběrem a používáním svých dat prostřednictvím cookies. To znamená, že bez souhlasu uživatelů nemohou webové stránky shromažďovat data o jejich chování online, což omezuje schopnost inzerentů cílit reklamy na základě individuálních preferencí a chování. Méně dat o uživatelích vede k méně personalizovaným a méně efektivním reklamám, což může snížit návratnost investic do reklamy pro inzerenty.

Nárůst nákladů na reklamu je způsoben vyššími náklady na získání souhlasu. Společnosti musí investovat do technologií a procesů, které zajistí, že získávají souhlas uživatelů v souladu s regulacemi. To zahrnuje implementaci CMP (Consent Management Platforms) a pravidelné aktualizace, aby byly v souladu s právními předpisy. Správa a dokumentace souhlasů uživatelů přidává administrativní zátěž, která může dále zvýšit provozní náklady.

Evropská regulace cookies zásadně mění způsob, jakým funguje reklamní trh na internetu. Teoreticky přináší větší důraz na ochranu soukromí uživatelů (což vyžaduje ze strany firem vyšší náklady, za což ovšem obdrží data horší kvality). Prakticky tyto regulace nechrání uživatele před nejhorším zneuživatelem osobních údajů, jímž je stát.

Zdroje: ec.europa.eu/info/law/law-topic/data-protection_en, gdpr.eu

Pavel Kohout, Algorithmic SICAV