Daňové peklo jménem Norsko
foto: Redakce DV/Norská vlajka na trajektu v Oslu
Komentář: Socialistická vláda v Norsku nedávno zvýšila sazbu daně z majetku. Čekala, že stát vybere v přepočtu o 146 milionů dolarů více. Ve skutečnosti však vláda získala na daních o 448 milionů dolarů méně.
O pekle zvaném norský daňový systém nedávno informoval mladý podnikatel Fredrik Haga na svém účtu na sociální síti X:
Jako zakladatel startupu v Norsku jsem musel platit daň z nerealizovaných zisků, která mnohonásobně převyšovala můj čistý příjem. Žádný politik mi nikdy neřekl, jak mám účet zaplatit, ale za to, že jsem se ozval, mě socialistická levicová strana postavila na „zeď hanby“. Vzhledem k tomu, že 100 ze 400 nejlepších plátců daní odešlo během několika let, má současné Norsko mrazivou podobnost s dystopií Ayn Randové „Atlas Shrugged“ z roku 1957.
Fredrik Haga získal svým líčením, jak byl nucen opustit vlastní zemi kvůli neúnosné daňové zátěži, světový ohlas. Zde je stručné shrnutí, jaké podmínky pro podnikatele v Norsku panují.
Norsko rozhodně není rájem podnikatelů
Současné Norsko se nejen podle podle Fredrika Hagy podobá dystopii, kde státní zásahy a socialistické politiky dusí inovace a podnikatelského ducha. Zatímco riskování vlastních peněz a tvrdá práce jsou společností přijímány s podezřením, politici utrácejí veřejné prostředky na sporné projekty bez větší kontroly. Vláda například investuje 35 miliard NOK (přes 74 miliard Kč) do větrné energie na moři, přestože odborníci projekt považují za finančně neudržitelný. Podobně neefektivní je i správa dalších oblastí.
Země vynakládá o 45 % více na zdravotnictví než Švédsko se stejnými výsledky, má 2,5 krát více pracujících na nemocenské než Dánsko a na školství vynakládá o 50 % více než Finsko s horšími výsledky. Hlavním trnem v patě norských podnikatelů je specifická majetková daň, která zdaňuje nerealizované kapitálové výnosy sazbou 1 % ročně. V praxi to znamená, že podnikatelé musí platit daň z čistě teoretické hodnoty svých firem, i když jsou tyto firmy ve ztrátě nebo nemají likvidní hotovost. Koncem roku se spočítá hodnota veškerého majetku včetně nelikvidních aktiv a z té se vypočte daň.
Daně z dividend noční můrou norských podnikatelů
Aby získali prostředky na její zaplacení, podnikatelé musejí často vyplácet dividendy nebo prodávat podíly ve firmách. V Norsku podléhají dividendy srážkové dani ve výši 25 % (viz. Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království). Kromě toho jsou dividendy zahrnuty do osobního daňového základu příjemce a podléhají progresivní sazbě daně z příjmu, která může dosáhnout až 22 %. Po zohlednění těchto daní může efektivní zdanění dividend dosáhnout přibližně 38 %. Kvůli 38 % dani z dividend přitom potřebují vybrat alespoň 1,6 milionu NOK, aby zaplatili daňový účet ve výši 1 milionu NOK. V důsledku tohoto systému dochází k odčerpávání kapitálu z firem bez jakéhokoliv osobního finančního zisku pro podnikatele.
Systém také motivuje Nory k přijímání nadměrného dluhu, aby snížili svůj zdanitelný majetek. To vede k nafukování cen nemovitostí a větší křehkosti ekonomiky. Zatímco realitní a těžební společnosti mohou toto riziko zmírnit pomocí dluhového financování, technologické startupy - často financované vlastním kapitálem a dlouhodobě ztrátové - jsou tímto systémem neúměrně poškozovány. Situace se ještě dramaticky zhoršila zavedením „výstupní daně“. Pokud se někdo rozhodne opustit Norsko, musí okamžitě zaplatit 38 % z tržní hodnoty svých aktiv. Nezáleží na tom, zda má k dispozici hotovost nebo zda jsou jeho aktiva riziková a mohou ztratit hodnotu. Zatímco dříve mohli podnikatelé v případě neúnosné daňové zátěže alespoň odejít ze země, nyní jsou motivováni k odchodu ještě před založením úspěšné firmy.
Důsledky daňové politiky jsou pro podnikatele v Norsku dramatické
Výsledkem této politiky je masivní odliv podnikatelů a kapitálu. Za poslední dva roky opustilo zemi 100 z top 400 daňových poplatníků, představujících asi 50 % bohatství této skupiny. Norsko, které mělo před 15 lety 7 z 30 nejhodnotnějších severských firem, má dnes už jen 2. Ze čtyř norských „jednorožců“ (startupů s hodnotou nad miliardu dolarů) již zakladatelé dvou z nich odešli kvůli daním, třetí zkrachoval a poslední vede Švéd, který by pravděpodobně také odešel, pokud by firma potřebovala další kapitál.
Paradoxně, Norsko bylo dlouho příkladem rozumného hospodaření s fosilním bohatstvím. V roce 1969 zavedlo 80% zdanění zisků z těžby a prodeje fosilích paliv, což zajistilo, že z těžby má užitek celá společnost. V 90. letech pak vytvořilo státní investiční fond s přísnými pravidly pro čerpání, včetně omezení ročních výdajů na 3 % hodnoty fondu. Současná generace politiků však podle kritiků ztratila kontakt s realitou tvorby bohatství a chová se, jako by daňové příjmy rostly na stromech.
Pro norské podnikatele možná svitne světlo naděje
Přestože průzkumy naznačují změnu vlády po volbách v roce 2025, fundamentální řešení není na obzoru. I zdánlivě podnikatelsky orientované opoziční strany jako Konzervativní strana (Høyre) a Liberálové (Venstre) plánují majetkovou daň pouze upravit, ne zrušit. Jediná strana prosazující její úplné zrušení je Pokroková strana (Fremskrittspartiet). Mezitím sousední Švédsko, které podobnou daň zrušilo v roce 2007, zažívá rozkvět technologického sektoru. Příkladem za vše může být Spotify, které nedávno překonalo v tržní hodnotě norskou státní ropnou společnost Equinor.
Pro budoucnost Norska je klíčové vybudovat silné post-fosilní odvětví. Země má všechny předpoklady k úspěchu - vzdělanou populaci, dostatek kapitálu i zkušenosti s budováním high-tech průmyslu. Chybí však politická vůle podporovat podnikání místo jeho trestání. Důvěra v Norsko jako místo pro podnikání a investice byla během několika let vážně narušena a celá generace podnikatelů byla ztracena. Bez zásadní změny přístupu bude velmi obtížné udržet současnou vysokou životní úroveň a štědrý sociální systém s krátkými pracovními dny, bezplatnou zdravotní péčí, péčí o děti a vzděláváním. První krokem k nápravě by mělo být definitivní zrušení všech daní z nerealizovaných kapitálových zisků.
Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV