Darwinova teorie v životě moderního lidstva

KOMENTÁŘ: S téměř globálním poklesem porodnosti se z bezdětnosti stává kontroverzní téma. Trumpův kandidát na viceprezidenta, J.D. Vance, se nedávno nepříznivě vyjádřil o bezdětných ženách, což mělo svoji dohru na médiích a sociálních sítích. A stačí se podívat na české sociální sítě, kde se toto téma řeší denně.

Při čtení těchto polemik může člověka napadnout, že se stává svědkem vzniku nové ideologie nebo dokonce náboženství. Vzniku víry, která tvrdí zhruba toto: „Nemít děti je v pořádku. Zůstat bezdětný znamená mít víc času pro sebe a přinést tak společnosti větší hodnotu. Život bez dětí může být plnohodnotný. Kromě toho, nynější svět je zlý a krutý a je vlastně nehumánní do něho přivádět další lidské bytosti. A navíc, nemít potomky znamená žít ekologicky, bez další zátěže pro planetu Zemi.“

Ale všechno už tu jednou bylo. Žádný z těchto argumentů (možná bychom měli říci výmluv) není nový. Během lidské historie se vyskytla dokonce celá řada náboženství, sekt a filozofických směrů, které hlásaly, že plození dětí je nesprávné, hříšné, zavrženíhodné.

Například manicheismus, založený prorokem Máním ve 3. století v Persii, byl nábožensko-filozofický systém postavený na principu kosmického dualismu. Manichejci věřili ve věčný boj mezi silami dobra (světla) a zla (temnoty). Hmotný svět je v něm považován za zlo. Rozmnožování je nežádoucí, protože prodlužuje utrpení duší v hmotném světě. Cílem člověka má být návrat do říše světla cestou askeze. Ta zahrnuje vegetariánství a celibát pro vyvolené; nároky na běžné věřící nejsou tak striktní.

Manicheismus byl postupně potlačen všemi konkurenčními vírami: zoroastrianismem, křesťanstvím a nakonec islámem. Nejdéle vydržel u Ujgurů, ale i tam byl vytlačen ve 13. století islámem – náboženstvím, které má velmi kladný vztah k pozemským radostem.

Dále tu byla sekta katarů z 12. až 14. století. Kataři věřili, že hmotný svět je zlý. Důsledně odmítali manželství a rozmnožování, protože to podle nich věznilo duše v hmotném světě. Skončili špatně. Jejich hnutí bylo prohlášeno katolickou církví za kacířské. Následovalo brutální potlačení a masové zabíjení. Poslední známý katar, Guillaume Bélibaste, byl upálen v roce 1321.

Lépe dopadli shakeři (neboli Spojené společenství věřících v druhý příchod Krista), křesťanská sekta založená v 18. století v Anglii. Praktikovali celibát a přijímali nové členy pouze konverzí nebo adopcí sirotků. V jejich době a zemi se již kacíři neupalovali. Přesto postupně vymřeli. S industrializací a urbanizací v 19. století klesala přitažlivost shakerského životního stylu. Zlepšení sociálního zabezpečení a péče o sirotky znamenalo méně potenciálních konvertitů a adoptovaných dětí. V současnosti (2023) existuje pouze jedna aktivní shakerská komunita v Sabbathday Lake, stát Maine, kde žije jen několik posledních členů.

Kromě toho bychom mohli zmínit některé extrémní asketické hinduistické a buddhistické směry a skutečnou bizarnost: ruskou sektu, která praktikovala kastraci. Jednalo se o skupinu známou jako Skopci (rusky: Скопцы, jednotné číslo Скопец). Název znamená „kastrovaní“ nebo „eunuchové“, vznikla v 18. století a existovala dokonce až do začátku 20. století. Pohlavní orgány byly považovány za zdroj hříchu. Skopci věřili, že Adam a Eva byli stvořeni jako hermafrodité a že návrat k tomuto stavu je nutný pro spasení. Praktikovali „ohnivý křest“ – kastraci pro muže a odstranění prsou a genitálií pro ženy.

Mohli bychom uvést ještě celou řadu příkladů ze starší i novější historie, ale bylo by to celkem zbytečné. Pro ilustraci extrémních ideologií hlásajících škodlivost množení a lidské existence to úplně stačí. Udivující je, že vše, co dnes vidíme v hnutí LGBT+ nebo mezi vegany či radikálními ekologickými aktivisty, už tu někdy bylo, dokonce opakovaně. Hnutí, která hlásala askezi, bezdětnost, vegetariánství a dokonce kastraci byla zkrátka v lidské historii přehršel. Všechna skončila stejně: jejich přívrženci nakonec vymřeli. I bez pronásledování. Sami, darwinovskou cestou.

Vraťme se nyní do moderní doby. Několik výroků od více či méně známých osobností:

• David Benatar, filozof: „Přivést dítě na svět znamená mu ublížit.“
• Raphael Samuel, indický aktivista, který chtěl žalovat své rodiče za to, že jej přivedli na svět: „Dávat život někomu bez jeho souhlasu je nemorální.“
• Princ Harry, vévoda ze Sussexu: „Kvůli klimatické změně bychom měli mít maximálně dvě děti.“
• Miley Cyrus, zpěvačka: „Dokud nebudeme schopni se o tuto planetu starat, nebudu na ni přivádět další život.“
• Robert Smith, zpěvák a kytarista: „Nikdy jsem nelitoval, že jsem neměl děti. Mé smýšlení bylo v tomto ohledu konstantní. Nesouhlasil jsem s tím, abych se narodil, a odmítám vnucovat život někomu jinému.“
• Ellen DeGeneres, moderátorka: „Nechci mít děti. Nemyslím si, že bych byla dobrá matka.“
• Bill Maher, komik a komentátor: „Mít děti je sobecké. Je to jako říct: Já jsem tak skvělý, že musím udělat mini-mě.“
• Peter Wessel Zapffe, filosof: „Lidský rod je biologická absurdita. Evoluce člověka představuje nejtragičtější chybný krok v dějinách života.“
• Les U. Knight, zakladatel Hnutí za dobrovolné vymírání lidí: „Vyřazení lidského rodu dobrovolným ukončením rozmnožování umožní návrat k dobrému zdraví biosféry Země.“

Jak to komentovat? Lidstvo nevymře. Místo, které po sobě antinatalisté na světě zanechají, obsadí někdo jiný. Jako už mnohokrát v historii, i dnešní antinatalistické hnutí zmizí přirozenou cestou. Geny, které vedou k nízké porodnosti, zlikvidují samy sebe. Možná nám to zní krutě, ale takto funguje evoluce.

Někteří zastánci bezdětnosti časem změní názor. Například Candace Bushnell, autorka známého seriálu Sex and the City (známého u nás pod názvem Sex ve městě):

„Když mi bylo třicet a čtyřicet, neuvažovala jsem o tom. Když jsem se pak rozvedla a bylo mi padesát, začala jsem vnímat dopad toho, že nemám děti a že jsem opravdu sama. Vidím, že lidé s dětmi mají kotvu, kterou lidé bez dětí nemají.“

Jenomže, bohužel, změna názoru v těchto případech obvykle přichází pozdě.

Pavel Kohout
Algorithmic SICAV