Dolar a jeho nastávající pád
foto: Vygenerováno AI/ilustrativní
Na veřejnosti se šíří zvěsti o budoucím pádu dolaru. Americká měna to má už za pár: prý stačí, aby svět přestal používat dolar jako hlavní obchodní a rezervní měnu — a amen.
Ve skutečnosti je dolar jako mezinárodní platidlo používán více než kdy dříve a ani jeho pozice rezervní měny není ohrožena. Euro zaujímá až vzdálené druhé místo. Pak následují japonský jen, britská libra, australský dolar, kanadský dolar a švýcarský frank: měnovému světu drtivě vládne Západ.
Pokud jde o čínský jüan, tato ne zcela konvertibilní měna se příležitostně využívá pro obchody s Čínou a některými rozvojovými zeměmi. Čína by ráda rozšířila význam své měny, doposud však nenašla odvahu, aby zavedla plnou konvertibilitu. Čínská vláda stále kontroluje kapitálový účet, což brání jüanu stát se plnohodnotnou světovou měnou. Této kontroly se nechce vzdát, protože má strach z možných nečekaných dopadů tohoto kroku. V červnu 2023 byl jüan použit celkem jen pro 1,66 % objemu mezinárodních plateb. Pro srovnání, jüan je mezinárodně jen zhruba šestkrát významnější než koruna. Zajisté budete souhlasit, že to není žádný skvělý výkon.
Po indické rupii nikdo netouží a ruský rubl se kompletně propadl do bezvýznamnosti. Od svého lokálního maxima v červnu 2022 rubl ztratil 77 procent hodnoty vůči dolaru, přičemž tento příběh není ještě zřejmě u konce.
Obavy z pádu amerického dolaru nejsou ale nic nového. Objevovaly se v různých historických obdobích, často v souvislosti s širšími ekonomickými podmínkami, geopolitickými událostmi nebo změnami v měnové politice. Zde je několik období, kdy se světová veřejnost zvláště obávala poklesu kursu dolaru:
• 19. století: USA zažily několik bankovních krizí a otázka „tvrdých peněz“ (zlato a stříbro) versus „měkkých peněz“ (papírová měna) byla hlavním politickým a ekonomickým problémem. Globální role amerického dolaru však byla v této době omezená.
• Velká hospodářská krize (1929-1939): Kolaps finančního systému vedl ke globálním obavám o všechny měny včetně dolaru. Spojené státy však v rámci reforem New Deal dočasně opustily zlatý standard, čímž dodaly ekonomice likviditu.
• Nixonův šok (1971): Prezident Richard Nixon oznámil pozastavení směnitelnosti dolaru za zlato, čímž fakticky ukončil brettonwoodský systém. To vedlo k okamžitým celosvětovým obavám o hodnotu a stabilitu dolaru. Během několika následujících let se svět posunul k systému plovoucích směnných kurzů. Konec zlatého standardu měl dalekosáhlé důsledky pro makroekonomickou politiku, obchodní bilanci a finanční trhy včetně akciových indexů.
• Koncem 70. let 20. století: V souvislosti s vysokou inflací a nízkým růstem ve Spojených státech panovaly značné obavy o hodnotu dolaru. Dolarový index v tomto období výrazně poklesl.
• 1985-1987: Pět velkých zemí se dohodlo na znehodnocení amerického dolaru vůči japonskému jenu a německé marce, známé jako Plaza Accord. Rychlá devalvace vedla k obavám o stabilitu dolaru.
• Konec 90. let až začátek nového tisíciletí: V období před a po splasknutí bubliny dot.com došlo k volatilitě dolaru, která vyvolala obavy.
• Finanční krize v roce 2008: V počátečních fázích krize došlo k útěku do bezpečí amerického dolaru, ale když americký Federální rezervní systém zavedl opatření kvantitativního uvolňování, objevily se obavy z devalvace dolaru.
• 2011-2012: V souvislosti s evropskou dluhovou krizí se objevily obavy o dolar, protože Federální rezervní systém pokračoval v politice kvantitativního uvolňování a agentura Standard & Poor's poprvé snížila úvěrový rating USA.
• 2020 - současnost: Během pandemie COVID-19 americký dolar zpočátku posiloval, ale později oslabil, částečně v důsledku masivních fiskálních stimulů a uvolněné měnové politiky. Objevily se obavy z dlouhodobých důsledků pro dolar jako světovou rezervní měnu.
Každé z těchto období vyvolávalo různou míru obav a bylo ovlivněno řadou faktorů, jako jsou obchodní nerovnováha, geopolitické napětí a domácí ekonomické ukazatele. Dopad na finanční trhy, jako je index S&P 500 nebo NASDAQ, se v těchto obdobích také lišil, protože vztah mezi silou měny a akciovými trhy je složitý a ovlivňuje ho více proměnných. Je však zásadní si uvědomit, že „pád“ dolaru je relativní pojem; i v obdobích poklesu si americký dolar udržel svou roli hlavní světové rezervní měny.
Zde je třeba zdůraznit, že dolar není sám o sobě úplně skvělým uchovatelem hodnoty. Jeho kupní síla měřená indexem spotřebitelských cen poklesla za posledních třicet let o 53 procent. Hodnota amerického akciového indexu Wilshire 5000 však vzrostla za stejné období o 1699 procent a hodnota indexu NASDAQ 100 dokonce o 4365 procent. Hodnota indexu MSCI China mimochodem během téhož období poklesla o 20 procent: ani rostoucí ekonomika není zárukou rostoucí hodnoty akcií.
Jaké jsou tedy důvody k obavám o pád dolaru v současné době? Kromě inflace — což je běžná, chronická nemoc prakticky všech moderních měn — žádné důvody nejsou. Mimochodem, jak se za posledních pět let vyvíjel kurs dolaru vůči měnám BRICS? Vůči čínskému jüanu dolar posílil o 6,17 %, vzhledem k ruskému rublu o 27,38 %, oproti indické rupii o 12,87 % relativně k brazilskému realu o 16,97 %. Abychom nezapomněli na jihoafrický rand, americký dolar posílil směrem k němu o 17,82 %.
Skutečně se nezdá, že by dolar byl před zhroucením. To však nebrání fámám v šíření a v ovládání mysli méně informovaných davů.
Pavel Kohout
www.algoritmic-sicav.cz