Dominik Rusinko: Obchodní válka USA s Čínou má první oběť, elektromobily

KOMENTÁŘ: Americká administrativa Joe Bidena otevřela v minulém týdnu novou frontu obchodní války s Čínou. Skokové zvýšení cel na dovoz čínských elektromobilů z 25 na 100 procent, stejně jako na celou řadu dalších zelených technologií a kovů, lze vnímat jakou součást zostřujícího se souboje o vítězství v listopadových prezidentských volbách. Neméně podstatný je však i širší ekonomicko-geopolitický rozměr.

Nová cla ovlivní asi jen čtyři procenta celkových čínských dovozů do Ameriky, proto není třeba jejich bezprostřední dopad přeceňovat. V případě elektromobilů tvoří dovozy z Číny dokonce pouze dvě procenta. Jiným příběhem jsou například baterie a kritické minerály, u kterých ale došlo k odkladu platnosti cel o dva roky. Důležitý je však směr, kterým se obchodní politika Spojených států ubírá. Ve zkratce řečeno – méně Číny. Zvláště to má platit při probíhajícím zelenání americké ekonomiky a u vybraných strategických komodit, u kterých bude cílem razantní snížení závislosti na čínských dodavatelských řetězcích.

Co z toho vyplývá pro Evropu?

V případě evropského sektoru automotive hrozí ještě agresivnější ofenziva levných čínských elektromobilů, které jsou vehementně subvencovány ze strany vlády (do EU míří 36 procent exportů čínských elektromobilů). Vzhledem k nefér obchodním praktikám Číny je proto na stole zvýšení celních tarifů, nicméně Evropa je vůči Číně v mnohem slabším postavení než USA. Evropské automobilky (zejména německé) jsou totiž vysoce závislé na čínském trhu z hlediska prodejů i zisků, což znamená, že případná odvetná opatření Pekingu by pravděpodobně byla velmi bolestivá.

Pozice Evropy je v tomto ohledu nezáviděníhodná, neboť budeme vybírat mezi špatným (zvýšení cel) a ještě horším (záplava čínských elektromobilů) řešením. A jak to tak v Evropě bývá, výsledek bude někde uprostřed. To znamená pravděpodobné zvýšení cel na dovoz čínských elektromobilů z aktuálních deseti někam do rozmezí dvacet až třicet procent, což se jeví jako schůdný německo-francouzský kompromis.

Autorem komentáře je analytik ČSOB Dominik Rusinko. Text byl redakčně krácen.