Jak by vypadal prosebný dopis Evropy pro USA?
foto: Element5 Digital / Pexels/Člověk držící bílou obálku s americkou vlajkou
Říkal jsem si, jak by asi mohl vypadat dopis představitelů Evropy americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho vládě. Takový dokument jsem se proto rozhodl napsat.
Existovalo několik možností, jak evropští političtí lídři mohli odpovědět na americký přístup k válce na Ukrajině. Mohli se uchýlit k výčitkám, posměchu nebo dokonce k pláči. A také tak učinili, dokonce došlo i na ty slzy. Výsledek? Jako celý kontinent vypadáme trapně, přičemž Trumpa a další přední americké osobnosti jsme nepřesvědčili ani v nejmenším. Působíme dojmem zhrzené milenky. Přitom bylo možné odpovědět jinak a lépe, dospěleji a přímočařeji. Správná odpověď by bývala mohla znít zhruba asi takto:
Drahá Ameriko,
naprosto chápeme Tvoje postoje a motivace. Desítky let jsi zajišťovala bezpečnost Evropy a celého Západu, za což Ti patří respekt a dík. Je nám jasné, že toto uspořádání nebylo a nemohlo být věčné. Máš své rozpočtové problémy a proto již nemáš tolik prostoru pro velkorysost jako dříve, kdy jsi opakovaně tahala Evropu z maléru. OK. Ale vezmi v úvahu jednu věc. Jestli tentokrát vyměkneš a necháš Putina vyhrát, doplatíš na to ještě hůře než my Evropané. Od doby smlouvy z Tripolis v roce 1805 si buduje pověst země, s níž si nikdo nemůže zahrávat. Díky této pozici ses, Ameriko, stala tím, čím jsi dnes.
To se ale může změnit, pokud Putinovi dopřeješ snadné a levné vítězství. Spojené státy se stanou v očích světa slabošským kolosem na hliněných nohou; šikanovaným otloukánkem, který má na zadku nápis „Klidně do mně kopněte, nic vám neudělám.“ Stane se to zcela jistě a bude to pro Tebe hodně drahé. V roce 1993 Tvůj prezident Clinton ignoroval první útok na WTC. K čemu to vedlo? „Amerika si nechá všechno líbit,“ usoudil Osama bin Ládin - a následovalo 11. září 2001. Co přišlo pak, byla pro USA dvojí katastrofa, protože kromě ztráty pověsti nedotknutelné supervelmoci USA navíc utrpěly gigantické náklady spojené s bojem proti terorismu.
A co vy, prezidente Trumpe? Chcete se zapsat do dějin jako slaboch Clinton, který dopřál nepřátelům Ameriky laciné vítězství? Anebo chcete být spíše jako Ronald Reagan, který vstoupil do historie jako vítěz? Rozmyslete si to, času už moc není. Vážně chcete, aby se na vás vzpomínalo jako na „toho, který zahájil konečný úpadek americké moci“? Věřím, že nikoli. Jsme jedna civilizace, Ty i já. Chápu, že na mé straně je značný dluh v podobě nedostatečné obranyschopnosti. Ale to je problém, který lze postupně řešit. Nyní je zde akutní problém: porazit Putina. Času je málo - a dějiny se na nás dívají. Chovejme se tak, aby naši potomci si jednou mohli říci: „Byla to těžká doba, ale naši předkové v roce 2025 naštěstí nezklamali.“
Se srdečným pozdravem,
Tvá věrná přítelkyně Evropa
Nepochybně i tento text obsahuje jistou dávku psychologické manipulace a značnou porci škemrání, avšak to bohužel patří k žánru prosebného dopisu. Nicméně aspoň není text hysterický a ukřičený. Nechme však stranou problematiku partnerských vztahů; raději se podívejme na to, jak se Evropa do své ponížené pozice vlastně dostala. Velké západoevropské ekonomiky vybírají typicky 35 až 45 % HDP ve formě daní. Francie podle OECDvybírá dokonce ještě o něco více a to 43,8 % HDP podle údajů z roku 2023. V případě České republiky se jedná o necelých 34,1 %, USA kolem 27 % (z čehož na federální vládu připadá 17 procent, zbytek vybírají státy a municipality). Co s těmi obrovskými částkami Evropané dělají?
Kam jdou peníze daňových poplatníků EU?
Odpověď na otázku v předchozím odstavci je snadná, rychlá a nepříjemná: Evropané tyto gigantické částky „projídají”. Sociální výdaje v evropských státech, které jsou členy NATO, se od roku 1990 více než zdvojnásobily, zatímco peníze, které šly na obranu, mezitím stagnovaly. Obojí v reálném vyjádření po očištění od inflace naleznete v grafu v níže přiloženém odkazu na sociální síť X. Německo vydává podle informací OECD z roku 2019 na penze 10,4 % HDP, Finsko 13,5 %, Španělsko 11,9 %, Francie 13,9 %, Itálie 16 %. Česko, pro zajímavost, pouze 8,2 %.
A kolik vydávají na penze Spojené státy? Podle údajů z roku 2023, výdaje veřejného federálního penzijního systému Social Security činily 5,6 % HDP. Proč tak málo? Významnou složku příjmů amerických penzistů totiž představují soukromé penzijní fondy, podnikové penzijní plány, specializované pojišťovny a fondy odborových a profesních organizací. Celkově americká penzijní aktiva dosahují objemu kolem 12 bilionů dolarů, z čehož velká část je investována do akcií. Americký penzijní systém tak napomáhá rozvoji kapitálových trhů a podporuje hospodářský růst.
Evropské penzijní fondy rovněž vlastní nemalé částky, ale hrubým odhadem mohou být na úrovni poloviny USA. Nicméně v Evropě je bohužel zvykem investovat do konzervativních aktiv, zejména státních dluhopisů. Evropské penzijní systémy tak ve velké většině nepodporují růst ekonomiky, ale spíše růst veřejného zadlužení. Mezi výjimky patří Nizozemsko, kde akciové burzy vlastně historicky vznikly. To však ale nestačí. Kromě penzistů jsou hlavními privilegovanými příjemci financí z evropských státních rozpočtů zeí západní Evropy nyní také imigranti, ale to je další samostatné téma.
Jak by vypadal dopis USA?
Když jsem již napsal návrh evropského dopisu, jak by měla vypadat americká odpověď na tento prosebný list?
Milá Evropo,
neradi to říkáme, ale do problémů ses dostala sama. Svůj průmysl jsi přestěhovala do Číny a svoji energetiku si ničíš nesmyslnými regulacemi. Dlouho jsi chtěla věřit, že ruský plyn je odpovědí na Tvé potřeby. Ohledně obrany ses neustále spoléhala na nás, ačkoli jsme Tě opakovaně upozorňovaly, že nemůžeme platit skoro všechno.
Kromě toho jsi dost velká a máš dostatečně vysoké příjmy, aby ses mohla konečně postarat sama o sebe. Ohledně Putina se ještě zamyslíme, ale nemůžeme Ti nic slíbit, neboť máme federální dluh ve výši 120,7 procenta HDP. Financovaly jsme vítězství ve dvou světových válkách, v jedné studené a pak jsme hasily požáry v nejrůznějších částech světa. A když je řeč o Tripolis v roce 1805, už tenkrát jsme řešily Tvoje problémy za naše peníze a životy našich námořníků.
Teď je řada na Tobě, drahá.
S upřímným pozdravem,
Spojené státy americké
Asi to není úplně ten druh odpovědi, po jakém evropští činitelé touží, ale nic lepšího nemůžeme realisticky čekat.
Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV