Ekonomka: 100 tisíc korun, možná daň z nemovitosti v Praze

KOMENTÁŘ: Den daňové svobody se pomalu blíží. V letošním roce vychází na 11. června, pro stát tak letos budeme pracovat 162 dní. „S láskou” tak můžeme vzpomínat na roky 2017-2019, kdy jsme pracovali takzvaně na sebe už od konce května. Den daňové svobody tradičně prezentoval Liberální institut.

V tiskové zprávě přidal tabulku, ze které vyčteme data za posledních dvacet let. Nejdéle jsme pro stát pracovali v letech 2020 (do 24. června) a 2021 (do 25. června), nejméně v roce 2018 (do 22. května) a 2019 (do 28. května), to je téměř měsíční rozdíl.

Mnohem lépe jsou na tom Švýcaři, ti mají den daňové svobody už 28. dubna, ve Finsku až na konci července. Průměr OECD je 6. června, průměr eurozóny pak 30. června.

Daňové zatížení v Česku je, pokud započítáme i kvazi daně, tedy odvody na sociální a zdravotní, poměrně vysoké. Po letošním zavedení konsolidačního, jak říká vláda, pro jiné daňového balíčku, se situace ještě trochu zhoršila. Celková daňová kvóta činí pro rok 2024 celkem 34 procent vůči celkovému HDP, celková daňová zátěž, tedy včetně odvodů a poplatků (jak pro stát, tak pro obce), by měla dosáhnout zhruba 36 procent.

V letošním roce mimo jiné došlo ke zvýšení daně z nemovitosti, o 80 procent, v Praze se s daní z nemovitosti hýbalo už v roce 2020. Ačkoli procentuální vyjádření nárůstu vypadá děsivě, je fakt, že se nejčastěji jedná o zvýšení v řádech stovek korun ročně.

Velmi často se tak objevují názory, že by daň z nemovitosti měla výrazně růst, naposledy tento názor prezentoval pro SeznamZprávy.cz Libor Ostatek, expert na hypotéky a reality. Tvrdí, že by bylo vhodné navázat daň na hodnotu nemovitosti. „Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,” řekl pro portál Ostatek. „Teď mi přišla daň za rodinný dům 3.200 korun ročně. Já se tomu trošku směju, protože když to přepočítám na aktuální hodnotu nemovitosti v loňském roce a držím se při zemi, tak je to 0,202 promile. Roční parkování na tři hodiny, parkování jednou týdně na periferii Prahy vyjde úplně stejně, směšné,“ uvedl také.

Zástavba, ilustrační foto. Snímek Deníku Vektor

Podle něj by se mělo navýšení kompenzovat nižším zdaněním příjmů a měly by existovat výjimky pro seniory a mladé lidi.

Vyšší zdanění nemovitosti Ostatek obhajuje tím, že v Česku máme jedno z nejnižších zdanění nemovitostí v Evropě. Jako příklad, kde tento model funguje, uvádí Francii. Jen pro zajímavost: den daňové svobody je ve Francii 27. července, a tak se ptám, Francie je náš vzor? Chceme vydělávat na stát sedm měsíců v roce?

Zajímalo by mě také, jak to realitní a hypoteční expert myslí s kompenzací vyššího zdanění nemovitostí nižším zdanění příjmů, hlavně sociálního pojištění. Ačkoli správně hovoří o tom, že daně z nemovitostí míří obcím, podle toho, co řekl, si nejsem jistá, zda ví, že peníze ze sociálního pojištění směřují státu. Nejsem si jistá ani tím, zda ví, že Česká republika začíná mít potíže s důchody, zda ví, že se debatuje o zvýšení odchodu do důchodu, protože kdyby to věděl, bylo by mu jasné, že se stát na úkor obcí těchto peněz nevzdá, že prostě navýšení daní z nemovitosti nebude kompenzovat slevou na sociálním pojištění, a pokud by to měl v plánu, udělá to už teď.

Je sice hezké, že pro realitního a hypotečního experta je 3.200 korun na dani za jeho dům směšně málo, ale to neznamená, že to tak mají všichni.

Výstavba, ilustrační foto. Snímek Deníku Vektor

A dost dobře si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby vláda opravdu kývla na to, že se bude platit daň ve výši jednoho procenta z hodnoty nemovitosti. V Praze totiž standardně koupíte byt 3KK za cenu kolem 10 milionů korun, daň by pak činila 100.000 korun ročně, 8.333 měsíčně. Takže při koupi musíte počítat s tím, že k hypotéce budete platit ještě dalších 100.000 korun ročně. Ti, co si mysleli, že mají štěstí, protože byt zdědili, by si to velmi rychle rozmysleli, nedej bůh, pokud by bydleli například na Praze 2, 1, 6, kde mají nemovitosti dlouhodobě nejvyšší hodnotu. K pravidelným měsíčním platbám by museli připočíst daně, při hodnotě nemovitosti 18 milionů korun by to činilo 180.000 korun ročně.

„Platil bych přes 30.000 za rok (v případě francouzského modelu) za nemovitost pro hlavní bydlení. Nemovitost k druhému bydlení, tam už je daň zhruba 1,2 procenta z hodnoty nemovitosti. Ještě více je to u nemovitostí zakoupených na pronájem,“ sdělil redaktorce SeznamZpráv.cz Ostatek, z čehož si dovozuji, že to, že jiní lidé bydlí v dražších nemovitostech, ho možná vůbec nenapadlo. Mezi 30 a 180 tisíci ročně je totiž poměrně rozdíl.

Velmi by mě zajímalo také to, zda expert do svých úvah započítal, kolik Češi vydávají za bydlení už teď. Jak uvedla například Arnika, Praha se stala městem s nejvíce nedostupným bydlením v Evropě. Až čtvrtina pražských domácností má náklady na bydlení kolem 40 procent. Podle serveru Politico bylo předloni v Praze potřeba 25 čistých průměrných ročních platů na pořízení bytu o velikosti 75 m², což je nejvíce v Evropě. Na západě jsou tato čísla mnohdy výrazně lepší. Pro mnohé Pražany by pak daň ve výši procenta ročně mohla být likvidační. Vlastníci nemovitostí určených k nájemnímu bydlení by zvýšenou daň propsali do cen nájmů.

Zdali počítá Libor Ostatek s tím, že Češi jsou národ vynalézavý, je taktéž otázkou, protože stejně jako daňově optimalizovaly banky a energetické společnosti kvůli wind fall tax, tak budou optimalizovat i lidé, ty stát sice mnohem lépe kontroluje a má vůči nim mnohem vyšší páky, ale rozhodně by se nějaká cesta našla.

Pohled na Vinohradskou ulici. Foto Deník Vektor

Ale možná je fakt, jak bylo zmíněno v rámci diskuzí pod článkem, že expert je kapitalista v tom horším světle a k propagaci těchto názorů ho žene silná motivace k vlastnímu zisku. Pokud by se nemovitosti zdanily do takové výše, mnoho lidí by se jich muselo zbavit. Nicméně už asi nedomyslel, že další domácnosti, tedy jeho potenciální klienti, by si je rozhodně nekoupili. Ačkoli, pokud bychom uvažovali hodně zjednodušeně, pak by ceny nemovitostí vzhledem k nezájmu ze strany poptávky musely klesnout. Opět by ale vznikl prostor pro velké společnosti, které by mohly nemovitosti kupovat ve velkém a následně by je mohly pronajímat, ovšem už se zápočtem vysoké daně.

Když nad tím tak přemýšlím a připustím, že je třeba dostat do oběhu více bytů pro lidi a získat více peněz pro města, říkám si, že by bylo mnohem snazší, kdyby stát připravil takovou legislativu, která by pronajímatele bytů více chránila a motivovala k tomu, aby se nebáli své byty, které koupili pro děti, dočasně pronajímat, více lidí s trvalým bydlištěm, více peněz na daních. Jednodušší by také bylo, kdyby se stát nebál tvrdě „říznout” do AirBnB. Jen v hlavním městě platformy nabízí téměř 8.000 bytových jednotek.

Nevím, jestli má dotyčný expert nějaké ekonomické vzdělání, ale jeho názory mě poněkud vylekaly, přiznám se, že doslova rozhořčily. Možná ještě více než snahy jiných hypotečních expertů a bank o státní podporu hypoték. Všichni si uvědomujeme, že stát je v krizi, že potřebuje peníze, ale neustálým zvyšováním daní a poplatků (například pro veřejnoprávní média) se zase tak ničeho světoborného nedobere, minimálně ne do doby, než výrazně oseká zbytné výdaje a dokud lidi nepřesvědčí, že s penězi umí hospodařit. Do té doby bude každé zvýšení daní znamenat pouze významnější nespokojenost občanů. A ačkoli je daň z nemovitosti zaběhlá a ve světě standardní, považuji ji za jednu z těch, kterým jen velmi těžko rozumím.

A podle diskuzí v tom nejsem sama.

Autorkou komentáře je Hana Suchá, redaktorka Deníku Vektor, vystudovaná ekonomka.