Grónsko? Ne, priorita USA bude Severozápadní cesta
foto: Goodfon/Holandská nákladní loď proplouvá skrze ledem pokryté moře
Média po celém světě řeší výrok prezidenta Trumpa týkající se možného zabrání dánského Grónska. Již kvůli spojenectví obou zemí by byl krok velmi nelogický a je patrné, že Trumpovi jde spíše než o ostrov o obsazení strategické pozice na druhém z konců zamrzlé Severozápadní cesty.
Výroky budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa týkající se možného zabrání Grónska šokovaly celý svět. Většině politických komentátorů nedává smysl, že by Spojené státy zabraly území jednoho z nejbližších strategických partnerů USA v Evropě, Dánska, a rétorika Trumpa spíše připomíná projevy ruského prezidenta Putina. Ze strategického i bezpečnostního hlediska by však případné ovládnutí Grónska jakožto významné součásti Arktidy bylo pro Spojené státy bezesporu velmi výhodné nejen kvůli zkušenosti z druhé světové i studené války, ale především také kvůli obrovským zásobám nerostného bohatství.
Grónsko bránou do Severozápadní cesty
Vlastnictví Grónska však není významné pouze z těchto důvodů. Grónsko totiž leží na jednom z konců Severozápadní cesty, která se rozkládá v polárních oblastech Severní Ameriky mezi Atlantským a Tichým oceánem. Na druhém konci této cesty, která vede okolo Grónska přes oblasti Kanadského arktického souostroví, je totiž území, které se stalo součástí Spojených států až v roce 1959 téměř sto let po odkoupení od Ruska, Aljaška. Faktické zabrání nebo alespoň kontrola Grónska by proto mohlo znamenat kompletní ovládnutí obou konců Severozápadní cesty a z toho plynoucí ekonomické i strategické výhody.
Podle informací Discover the Arctic je Severozápadní cesta kratší než standardní dopravní trasy přes Panamský průplav o přibližně 7 tisíc kilometrů. Na jedné cestě by dle výkonného ředitele přepravní společnosti Nordic Bulk Carriers kontejnerová loď ušetřila asi 180 tisíc dolarů (asi 4,3 miliony Kč) pouze na palivu. Do této úspory však není započítáno také významné zkrácení času plavby. Kontrola této cesty by navíc znamenala pro USA možnost jak se vyrovnat s nestabilitou koridorů námořní dopravy v oblasti Blízkého východu způsobenou útoky Hútiů podporovaných Íránem a vytíženému Suezskému průplavu.
Severozápadní polární cesta je však v současné době po většinu roku z významné většiny zamrzlá a do jejích vod se zatím vydávají pouze vědecké expedice. Tento fakt však může v příštích desetiletích výrazně ovlivnit globální oteplování způsobující tání ledovců v Arktidě. Dle Discover the Arctic totiž teplota na kanadské části Antarktidy vzrostla o 1,2 °C za posledních sto let a přibližně 32 % ledovců, které tuto oblast pokrývaly ještě v 60. letech, dnes roztálo. Cesta se tedy především v letních měsících s časem více a více otevírá stejně jako se prodlužuje doba, kdy je možné se do oblastí Severozápadní cesty v průběhu roku vydat.
Otevření Severozápadní cesty velkou příležitostí pro USA, ale nebezpečím pro ekosystém
Pokud bychom proto předpokládali, že se v několika příštích desetiletích právě vlivem tání ledovců cesta otevře nejen pro vědecké expedice, ale především pro lodní dopravu a vojenská plavidla, z této skutečnosti bude plynout hned několik závěrů přímo pro Spojené státy. Otevření Severozápadní cesty by totiž znamenalo významné zkrácení obchodních tras mezi Asií a východním pobřežím USA, což by ušetřilo nejen náklady amerických společností na dopravu v podobě úspory paliva, ale především by došlo k výraznému zkrácení času pro doručení zboží. Otevření cesty by se proto rozhodně pozitivně odrazilo do americké ekonomiky.
V posledních několika letech se navíc s ubývajícím ledem v oblasti objevily také turistické organizace nabízející plavby s možností vidět polární záři nebo živočichy Arktidy. Před negativními dopady lodní dopravy a případného turismu však varují ekologické iniciativy. Zvýšený pohyb lodí v oblasti by dle Greenpeace totiž mohl způsobit ohrožení některých živočišných druhů jako ledních medvědů, množství druhů ryb nebo planktonu. Arktida je navíc také domovem Inuitů, kteří stále žijí tradičním způsobem života založeným na rybolovu a životu na ledových pláních.
Bylo by poněkud přehnané předpokládat, že by se Trump rozhodl zabrat území Grónska, jelikož by tento krok nepochybně vedl k rozvrácení vztahů v rámci Severoatlantické aliance. Společný postup NATO spojenců proti Rusku byl založen na rozsáhlých dávkách vojenské techniky nebo výcviku ukrajinských vojáků, na němž se velkým dílem podílelo právě také Dánsko. Pro Spojené státy by nebylo taktické s tímto spojencem rozvázat vztahy. USA navíc disponují pouze pěti ledoborci, což je v porovnání s Ruskem desetinásobně méně. Pro případné zabrání dánského ostrova by tak pravděpodobně nemělo dostatek technologie.
Realističtější možností se proto zdá být spíše posílení americké vojenské přítomnosti v oblasti. V příštích letech budeme nepochybně svědky rozšíření americké letecké základny Pituffik Space Base (dříve Thule Air Base) ležící na severozápadě Grónska. Vše však záleží především na dobrých vztazích, které musí mezi USA a Dánskem i nadále přetrvávat. Když by se proto Spojeným státům podařilo posílit svůj vliv, dokázalo by monitorovat pohyb plavidel v oblasti Severozápadní cesty, která by se mohla v budoucnu otevřít pro lodní dopravu a turistiku. Ta by však mohla zásadním způsobem poškodit křehký ekosystém Arktidy.
Autor: VP - Autor článku vystudoval magisterský obor politické filozofie na Univerzitě Karlově v Praze a nyní se živí jako novinář na volné noze.