Hormuz: Proč se Trump nepoučí z příkladu ruských tajných služeb?
foto: U.S. Marine Corps, public domain/Americká výsadková loď v Hormuzském průlivu, únor 2021
Zajistit bezpečnou plavbu Hormuzským průlivem je stejný problém, jako bylo zajistit bezpečí Olympijských her v Soči. Tam ruské tajné služby řešení našly.
Možností, jak držet Hormuz neprostupný pro nákladní lodě, má Írán nespočet. Nepotřebuje k tomu podstupovat žádný otevřený konflikt s americkým námořnictvem: stačí miny, drony, miniponorky – nemluvě o raketách. Nemusí potopit každou loď, která se pokusí proplout: stačí vyvolat dostatečný strach, a o uzavření průlivu se postarají pojišťovny. A Íránci se ke svým akcím ani nemusí hlásit – naopak, klidně se od nich mohou oficiálně distancovat.
Je to naprosto asymetrická situace – přesně stejná, jaké čelilo Rusko, když pořádalo Olympijské hry v Soči. Také tam nebylo v lidských silách ochránit infrastrukturu her ani účastníky před případnými ničivými útoky vedenými kavkazskými islamistickými radikály.
Na rozdíl od Trumpa, který se pořád tváří, jako by dokázal udržet Hormuz otevřený silou, ruské tajné služby na asymetrickou hru přistoupily. Oficiálně to nikdy nikdo nepotvrdil, ale v bezpečnostních kruzích panuje přesvědčení, že ruské tajné služby prostě obrátily karty: udělaly z klidného průběhu her zájem radikálů. Agenti pochytali dostatek jejich příbuzných – s tím, že pokud hry proběhnou bez incidentu, tak je pak v pořádku propustí.
Samozřejmě, že v právním státě je takové řešení nepředstavitelné. Ale ve válečném konfliktu bez pravidel – proč ne?
Přesně kopírovat postup ruských tajných služeb nepřichází v úvahu: ruští agenti „lovili“ rukojmí na území vlastního státu, tedy oproti Američanům za neporovnatelně výhodnějších podmínek. Ale princip by okopírovat šlo: zařídit, aby se Íráncům vyplatilo udržovat lodě proplouvající Hormuzským průlivem v bezpečí.
Psali jsme
Zdá se, že se 55 kg obohaceného uranu Írán nehodlá vzdát, a tak můžou pokračovat vzájemné americko-íránské blokády Hormuzského průlivu a nekonečná…
Útok se nesmí vyplatit
Známé úsloví „Oko za oko, zub za zub“ ve vojenských konfliktech neplatí. Tam odedávna platí zásada „Deset jejich za jednoho našeho“. Převedeno do reálií současného Hormuzu, řešením je přesvědčit Íránce, že za jakékoli škody zaplatí desetinásobně víc. Aby počítali s tím, že za jednu potopenou loď nevyhnutelně přijdou o elektrárnu a pět mostů. Například.
A pozor, důležité by také bylo Íráncům zavřít únikovou cestu v podobě výmluvy „To jsme nebyli my“. Pokud se zmíněné zkazky o roli ruských tajných služeb na zajištění olympiády zakládají na pravdě, nejefektivnějšími strážci bezpečnosti byli sami kavkazští islamisté. Protože věděli, že žádné výmluvy by jejich blízké nezachránily. Optikou Hormuzu: muselo by být jasné, že odvetu spustí jakýkoli útok – automaticky, aniž by někdo zkoumal roli Íránu v něm.
Je jasné, že popisovaná metoda je řešením problému, který především neměl nastat, a rozhodně neměl eskalovat do podoby současného patu. Ale v aktuální situaci platí, že snažit se odpovídat na partyzánské metody boje „postaru“ nemá žádnou šanci na úspěch.