Írán hledá nového zbrojního parťáka
foto: Mhknmn / Goodfon/Mešita v hlavním městě Íránu, Teheránu
Vývoj posledních dnů naznačuje, že válka v Gaze se chýlí ke konci. Je však otázkou o jaký typ „konce” vlastně půjde a zda se z něj pro USA a Izrael nevynoří ještě větší nebezpečí, než je v současné době spojenectví mezi Ruskem a Íránem.
Minulou neděli začalo oficiálně platit příměří mezi Izraelem a Hamásem v Gaze, které podle prohlášení izraelského premiéra Netanjahua dohodl nový americký prezident Trump. To sice na čas přerušilo více než rok a půl bojů v Pásmu Gazy, ale rozhodně neznamená úplné ukončení pnutí v oblasti Blízkého východu, ba naopak. Hned první dny došlo k výměně rukojmích a vězňů, které na obou stranách vedlo k bujarým oslavám, ale i přesto se izraelský Tel Aviv 18. a 21. ledna setkal hned se dvěma teroristickými útoky. Izraelská armáda na tuto skutečnost reagovala vojenskou operací v uprchlickém táboře v Palestinském Jeninu, která dle BBC vedla k zabití deseti a zranění nejméně dalších čtyřiceti lidí.
Izraelská vláda se tak bezesporu dál potýká s bezpečnostními problémy uvnitř země a obyvatelé Západního Břehu i Izraele přetrvávají v nejistotě o své životy a vývoj situace v příštích měsících. Ani pro samotné Spojené státy a jejich pozice na Blízkém východě tak situace nebude o mnoho lepší. Izrael i USA totiž budou i přes příměří nejspíš nadále čelit útokům paramilitárních organizací, které si se svými útoky dají pravděpodobně na čas pauzu. Po tomto časovém období, které je nyní těžké predikovat, ale především také doplnění zbraní se však nepochybně konflikt ve své nové podobě opět zanedlouho otevře. A to jen díky staronovému spojenci Íránu, Číně.
Hlavního spojence Íránu, Rusko, může nahradit Čína
K tomuto závěru totiž přispívá skutečnost, o které na základě svých vlastních důvěrných zdrojů informoval ekonomický portál Financial Times. Podle deníku totiž v několika příštích týdnech dorazí do Íránu dvě lodě s dodávkou více než 1000 tun sloučeniny s označením chloristan sodný (NaClO4), který je podle označení EU tzv. prekurzorem výbušnin. Toto označení znamená, že může být sůl NaClO4 dál zpracována pro výrobu výbušnin nebo pyrotechniky. Dostupnost látky je proto z těchto důvodů v Evropě omezená, jelikož její případné použití může být spojeno mimo jiné také s teroristickou činností.
Podle FT NaClO4 může být dále zpracována pro výrobu chloristanu amonného, který je velmi často hlavní složkou pohonu pro rakety. Dodávka takto velkého množství sloučeniny může perské velmoci sloužit pro výrobu nových zbraní a případné doplnění arzenálu polomilitárních organizací na Blízkém východě. Na základě důvěrných informací FT by tak vyrobené množství paliva mohlo být použito na výrobu až 260 kusů střel středního doletu íránské armády. Sloučeninu NaClO4 neprodal Íránu nikdo jiný než Čína, která má s perskou velmocí dlouhodobě velmi dobré obchodní, ale také vojenské vztahy.
Čína a Írán dlouholetými spojenci v otázce strategie a bezpečnosti
Ty se dle ORF rozvinuly především po pádu režimu šáha Páhlavího a nástupu náboženské diktatury v zemi na začátku 80. let. Čína od této doby začala pomáhat perské islámské velmoci vybudovat zařízení pro výrobu vojenského vybavení jako řízených střel, dělostřeleckých systémů, ale také lodí. Východoasijská velmoc navíc sdílela s Íránem také svoje zkušenosti v oblasti jaderných, biologických a chemických zbraní. Poslední známý prodej zbraní mezi zeměmi však proběhl v roce 2015 a od té doby byly všechny obchody utajené nebo vůbec neprobíhaly.
Čína však ukončením spolupráce na vývoji zbraní nepřerušila s Íránem vztahy, ale začala se spíše orientovat na jeho přírodní zdroje. Za rok 2023 totiž odkoupila až 90 % veškeré ropné produkce šiítské velmoci. Vztahy mezi oběma státy by proto mohly i v oblasti bezpečnosti být hlubší, ale tomu brání především rozsáhlé sankce uvalené na Írán i Čínu ze strany Spojených států a OSN. Írán se proto s nákupem a vývojem zbraní v posledním desetiletí obracel na Rusko nebo Severní Koreu. Nákup suroviny pro výrobu raketového paliva z Číny však může být známkou snahy o znovuobnovení strategických a zbrojních vztahů, které mezi oběma zeměmi panovaly v předcházejících desetiletích.
Dosavadní bezesporu největší spojenec Íránu, Rusko, je válkou na Ukrajině vyprahlé a není žádnou novinkou, že pro vojenský arzenál musí sahat do rozsáhlých rozpadajících se sovětských skladů. Možné úzké strategické spojenectví mezi Čínou a Íránem by však jak pro Izrael tak i pro USA potenciálně mohlo znamenat významnou bezpečnostní hrozbu. Strategie prezidenta Trumpa týkající se Blízkého východu zatím není jasná a příští měsíce ukážou, zda na tuto potenciální hrozbu USA a Izrael dokáží včas reagovat.