Italský program Superbonus: Nákladný experiment s dotacemi
foto: Mavio Silva / Pexels/Výstavba v brazilském Sao Paulo (ilustrační foto)
Existují dotační programy, které jsou špatné, horší a úplně nejhorší. Do třetí skupiny patřil italský program Superbonus. Byl tak chybně navržen, že by měl vstoupit do učebnic.
Itálie během pandemie COVID-19 zavedla jeden z nejnesmyslnějších fiskálních programů poslední doby, tzv. Superbonus. Tento program, spuštěný vládou premiéra Conteho, podle Marginal revolution nabízel občanům 110% dotaci na náklady spojené s renovací bydlení. Program byl navržen zastánci Moderní měnové teorie (MMT), kteří nevnímali rozpočtové deficity jako překážku vládních výdajů. Aby Itálie obešla rozpočtová pravidla EU, místo přímých dotací vydávala převoditelné daňové kredity. Majitelé domů je mohli uplatnit proti daním, předat stavebním firmám nebo prodat bankám. Tím vznikla jakási paralelní fiskální měna fungující jako mimobilanční dluh.
Náklady na Superbonus vzrostly do astronomických výšin
Původně měl program stát 35 miliard eur, ale náklady nakonec vystřelily až na přibližně 220 miliard eur, což představuje asi 12 % italského HDP. Program vedl k masivním podvodům, kdy stavební firmy a majitelé domů uměle navyšovali náklady na renovace. Prudce vzrostly i stavební náklady. Index stavebních nákladů se zvýšil o 20 % po pandemii a o dalších 13 % po září 2021. Cena lešení, nezbytného pro renovace, vzrostla do konce roku 2021 až o neskutečných 400 %. I environmentální přínosy programu byly extrémně nákladné. Úspora tuny CO2 vyšla na více než 1000 eur, zatímco cena v systému obchodování s emisemi činila pouze 80 eur za tunu.
Program se ukázal jako politicky téměř nezastavitelný. Výhody byly soustředěny mezi hlasité zájmové skupiny, mezi něž patřili majitelé domů, ekologická hnutí nebo i stavební firmy. Náklady byly mezitím rozloženy mezi všechny daňové poplatníky a odsunuty do budoucnosti. Ani levicové, technokratické či pravicové vlády nedokázaly program omezit, a to ani po odhalení podvodů v celkové výši přesahující 16 miliard eur. Navzdory katastrofálním důsledkům byl program politicky tak silně zakořeněný, že se jej žádná vláda nedokázala zbavit. Byty zdarma pro majitele, růst zisků pro stavební průmysl a podpora ekologických aktivistů vytvořily tak silný politický blok, že i poté, co se podvody dostaly na povrch, parlament odmítal omezit dotace.
Problém jménem Superbonus nedokázal nikdo vyřešit
Problém Superbonusu nedokázal zastavit ani Mario Draghi, který program kritizoval za trojnásobné zvýšení nákladů na výstavbu. Draghiho východiskem byla pouze snaha o zpřísnění pravidel, které ale následně narazily na odpor Hnutí pěti hvězd. Když se v roce 2023 pokusila vláda Giorgie Meloniové program ukončit, proti byli nejen koaliční partneři, ale také průmyslové lobby. Superbonus je podle ekonoma Louise Garicanajen nejviditelnějším příkladem uvolňování fiskální disciplíny v eurozóně.
Psali jsme
Úvaha: Německo i Francie se pomalu ale jistě dostávají do vážných ekonomických problémů, kvůli vnitřní politické nestabilitě. Itálie vedená…
Dalším příkladem však mohou být i jiní ekonomičtí tahouni Evropy. Francie se potýká s deficitem 6,1 procenta HDP. Španělsko zase zrušilo reformy důchodového systému. Celá eurozóna se tak spoléhá na to, že Evropská centrální banka bude chránit trh před finanční nestabilitou. Všichni věří, že ECB vždy zasáhne, aby zabránila tlaku na dluhopisových trzích. Přitom Brusel nedokáže věrohodně vymáhat fiskální pravidla u velkých států a udržitelná fiskální politika se tak stává politicky takřka nemožnou. Paradoxně tak mechanismy určené k ochraně eura mohou nyní přispívat k jeho oslabování.
Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV