Ivan Bartoš: Dostupné bydlení musí být jistota, ne luxus
foto: Zdroj: Česká pirátská strana/Ivan Bartoš
Lídr středočeských Pirátů Ivan Bartoš zdůrazňuje, že obce potřebují nástroje k obnově bytového fondu a podpoře dostupného nájemního bydlení. Je nezbytné, aby stát i samosprávy vytvářely alternativu ke komerčním nájmům, které jsou pro mladé rodiny a střední třídu čím dál hůře dosažitelné.
Jaké kroky plánují Piráti v oblasti dostupnosti bydlení, zejména pro mladé lidi a rodiny s nižšími příjmy?
V kampani jsme představili náš plán na to, jak dodat dvě stě tisíc nových domovů v České republice během čtyř let. Z toho samozřejmě část pokrývá klasická komerční výstavba s tržními cenami, která ovšem situaci nedostatku bytů nejen pro mladé lidi, ale třeba i pro nízkopříjmové skupiny neřeší. Když jsem přicházel na Ministerstvo pro místní rozvoj, dal jsem slib, že připravím a prohlasuju zákon o podpoře bydlení.
ODS ho sice osekala, ale ten zákon tady je a určitě půjde opravit, takže napravit neodborný zásah ODS je jeden z našich plánů.
Spustili jsme programy na dostupné nájemní bydlení. Sám jsem za dva a půl roku podpořil výstavbu pěti tisíců bytů navíc s levným nájmem. A v těchto programech jsou nyní projekty dohromady za dvacet miliard korun. Akorát Zbyněk Stanjura ten program pro přílišný zájem zastavil. A myslím si, že je to špatně.
Obce by měly mít možnost obnovit svůj bytový fond a nabídnout ho lidem, kteří tam žijí a na které se dostupné bydlení vztahuje. Mladé rodiny, lidi do 35 let, lidi s nižším než průměrným příjmem, ale třeba i samoživitelky, lidi, kteří musí odejít z domova kvůli domácímu násilí, senioři... ta škála je poměrně široká.
Lze na to použít evropské prostředky: ještě jako ministr jsem jednal například s Evropskou rozvojovou bankou, je tady Evropská investiční banka... A skutečně nakopnout výstavbu dostupného bydlení pro střední třídu a pro mladé lidi.
Dá se tedy říct, že mladí lidé jsou skupinou, na kterou cílíte primárně, protože ti existují v nejistotě, pokud jde o bydlení?
Velmi pečlivě jsem vyjednával s Evropskou unií, na co mohou jít veřejné peníze, aby to nebyla zakázaná podpora. A ten výčet, kdo všechno může žádat o dostupné bydlení s levnějším obecním nájmem, je poměrně široký. Dohromady se jedná asi o dva miliony lidí v České republice. Jedním z limitů je věk třicet pět let, mezi další patří 0,8 poměrného příjmu v daném místě. Jsou do toho ale zahrnutá také potřebná povolání, což skutečně může být i výše příjmový lékař nebo zubař, ale když ho potřebujete dostat do města, kde chybí, tak co mu ta obec může nabídnout. Právě nějaký lepší byt a zvýhodněný nájem. Toto vše je pokryto a nemyslím si, že to vytváří selekci mezi lidmi.
Je pravda, že už dnes je mnoho lidí, kteří si nájemní bydlení nemůžou dovolit. Je to problém, když máte třeba děti, a proto hovořím o rodinách. Když vaše dítě někde chodí do školky nebo do školy, má tam kamarády, jste tam zabydlení... A pak se zvednou komerční nájmy natolik, že je nedokážete zaplatit, a možná v dané lokalitě už byt ani neseženete. Protože potom to není jen o tom, že se přestěhujete jinam. Pokud jste tam s rodinou, tak je to zpřetrhání vazeb, které v tom školkovém věku - a já to znám sám, protože mám pětiletého syna - fakt nechcete. Nechcete, aby vaše dítě ztratilo kamarády, které si obtížně získá, když už se do té školky od rodičů uráčí chodit. Tohle všechno jsou věci, na které jsme mysleli.
Pomůže také náš zákon o podpoře bydlení, který by umožnil lidem vložit svůj byt do kvazi-bytového fondu města, což přinese několik tisíc bytů bytů navíc zpátky na trh. Město by pak s vědomím majitele byt používalo, jako by byl obecní. A skutečně tímto způsobem bychom - podle střízlivých odhadů - získali zhruba tři tisíce bytů ročně navíc, tedy bytů, co už existují, ale z nějakého důvodu nejsou pronajímány.
Jaký je váš názor na regulaci nájmu a zavedení maximálních cen za bydlení ve městech? Je to podle vás řešení, nebo je to brzda trhu?
Osobně jsem proti tomu, protože v době, kdy bylo regulované nájemné, se ukázalo, že náklady na správu těch domů nebyly pokryté vybraným nájemným. Trh v České republice nemá úplně samoregulační funkci, protože tady máme spoustu spekulantů, zejména ze zahraničí. Také na to v programu myslíme - nenechat například ruské spekulanty skupovat nemovitosti. Ale ty byty už byly postavené, mají svoje majitele a tímto způsobem bych do toho nezasahoval.
Pokud obec disponuje pozemky a řeší skrze územní a regulační plány development, tak má už teď nástroje na to požadovat, aby část bytů byla malometrážních nebo aby měly předem definovaný nájem například dle nákladového nájemného. Je možné to dát do podmínek.
Ukázalo se, že v těch programech obce chtějí stavět, a pak už vzniká dostupné nájemní bydlení, které tlačí na komerční trh, protože pokud neexistuje alternativa (a v České republice příliš neexistuje), tak developer samozřejmě neprodá nebo nepronajme byt, který postaví, levněji než může.
Když se vrátím k vámi zmíněným spekulantům, navrhoval byste výraznější zdanění, k jakému přistoupili například v Barceloně?
V některých státech a městech do toho řežou, ale také platí ‘jiný kraj, jiný mrav’. My jsme jako postkomunistická země velmi citliví na to, když nám někdo sahá na naše věci, které už jsme si jednou pořídili. Daň z nemovitosti se zvedla, zároveň obce si to mohly nějakým způsobem upravit. V řadě případů to neudělaly, ale my jsme hovořili o tom, že bychom chtěli daňově zvýhodnit ty, kteří vlastně mají byty a pronajímají je k dlouhodobému pronájmu. To jsme i představili jako jeden z nástrojů.
A velkým tématem, které bohužel přes ANO a ODS ve sněmovně opakovaně nemá šanci projít, protože ti lidé sami na tom trhu fungují, je regulace Airbnb. Připravil jsem návrh, podle kterého by si obce mohly - i skrze Evropskou komisi - určit vlastní pravidla pro Airbnb, povolit je pouze na některé měsíce v roce a skutečně tak do té regulace šlápnout. Ale ten odpor, který se zvednul zejména u ODS, ukazuje, že sponzoři těch stran to mají jako velkej byznys. Skutečně jsou zde majitelé, často miliardáři, kteří mají flotilu stověk a tisíců bytů, které tímto způsobem pronajímají.
Mluvil jste o tom, že jsete jako ministr podpořil výstavbu nových bytů. Často se o překážkách ve stavebním zákoně...
...není pravdou, že by se stavební řízení v České republice zaseklo. Už rok na ministerstvu nejsem, takže vláda měla šanci dodělat zbývajících dvacet procent - nově i NAKIT potvrdil, že osmdesát procent je hotovo, anebo zmáčknout červený čudlík a říct stop, když to tedy bylo tak špatné. Ani jedno se nestalo, ten systém odbavil sto tisíc rozhodnutí podle nového stavebního zákona.
Ale je pravdou, že v tom zjednodušení se dá jít výrazně dál. Ještě jako čerstvě jmenovaný ministr jsem navrhoval, ať skutečně neřešíme malé obecní úřady, kde je třeba jeden člověk nebo pokrývají méně významné části katastru, ale jde se na úroveň obcí s rozšířenou působností. STAN ale tenkrát před komunálními volbami vyšli s tím, že ani jeden stavební úřad nesmí zaniknout. Následující kampaň lidí z Hospodářské komory a ICT Unie, kteří si plánovali systém za 2 miliardy, a najatého pana Půra proti našemu postupu a mé osobě vygenerovala další problémy. Vystrašení lidé začali ve velkém podávat projekty v papírové podobě, aby stihli zlomový termín, i když některé byly zcela nepřipravené. A tím došlo k zahlcení úřadů, což u těch, které nestíhaly již před tím a STAN je odmítal zrušit, ale i u těch větších vygenerovalo frontu žádostí, kterou některé nezpracovaly do teď. A to - zdůrazňuji - podle starého zákona a na papíře. Do toho ještě všichni měli přejít do nového systému. Musím zdůraznit, že řada úřadů to i přesto zvládla. Díky a klobouk dolů. Podle mě je potřeba system dotáhnout.Vláda však na těch zbývajících dvacet procent zcela rezignovala.
Psali jsme
Pražský lídr hnutí STAN Karel Dvořák popisuje, jakým způsobem chtějí Starostové řešit krizi bydlení, kterou on sám vnímá jako jeden z klíčových…
Mně se podařilo zrušit nesmyslné normy - například parametr proslunění v zástavbě nebo přehnané požadavky na počet parkovacích míst, které zejména ve městech způsobují problémy a prodražují jednotlivé stavby. Ale i mnohé další: například povinnou uličku mezi toaletou a obývanými částmi bytu, kvůli které vznikaly chodby a haly, což taky není nezbytný standard. Podařilo se prolomit tabu výškových staveb ze dřeva, takže teď už nejsme limitováni výškou dvanácti metrů a je možné stavět už dvojnásobně vyšší stavby podle klasického stavebního zákona a není potřeba jít speciální cestou inženýrského projektu.
Ještě další věci lze osekat, ale vyžaduje to větší sílu Pirátů, protože často jsou pod resorty typu Ministerstvo kultury - přehnané požadavky památkářů - nebo Ministerstvo vnitra - často nesmyslné hasičské parametry, například u zmiňovaných dřevostaveb. Tady je ještě obrovský prostor to zracionalizovat.
Podívejme se do jiných zemí, kde stavějí podobně. A často ty normy, které si tu prolobovali zájmové skupiny, ale třeba i jednotlivá ministerstva, aby prostě měla víc razítek, nedávají smysl a nejsou v jiných zemí Evropské unie, takže žehrat na to, že to chce EU, je podle mě liché.
A máme zanalyzované, že průměrně dokážeme zlevnit byt ve městě v nákladech o milion korun. Ve Zlíně kolega Jirka Robenek stavěl v mých programech dostupné nájemní bydlení a dostal se na cenu pod čtyřicet tisíc za metr čtvereční. A jsou to byty střední velikosti, v nákladech asi za tři miliony korun, včetně parkovacího stání, což je super cena. A budou to nájemní byty - už na konci roku spustí pořadník na jejich obsazení. A takových projektů jsme podpořili desítky po celé ČR.
Jaká je pro vás role města a státu při podpoře ekologických a udržitelných forem bydlení? Protože se hodně mluví o tom, aby zavedení emisních povolenek pro domácnosti nedopadlo na příjmově nejslabší. Zároveň vznikne evopský sociální klimatický fond, jak by se peníze z něho měly využít?
Máme v programu, a budeme o to bojovat, že ty peníze nejsou určené pro velké znečišťovatele na modernizaci jejich výroby, což se děje s modernizačním fondem. To si měli sakra udělat v posledních dvaceti letech za své. My chceme ty peníze vrátit lidem, jak to udělali v Rakousku. Tam mají zavedený energetický bonus, který je plochý, protože náklady v souvislosti s tím má každý. Jsou to tisíce ročně, co ti lidé dostanou zpátky, a je to postup, který už má vzor v Evropě, aby ten dopad na ně nebyl takový, jak se předpokládá.
Nemám moc rád akce pánů Turků a podobných, protože se ukázalo - i v energetické krizi po ruském útoku na Ukrajinu, že když máte zateplenou a energeticky šetrnou domácnost, tak to není jen otázka emisí CO2. Je to otázka nákladů na bydlení, kdy částka za energie tvoří významnou část rodinného rozpočtu, často s doplatkama.
Pojďme stavět nové domy chytře, ať už to jsou pasivní domy. To všechno šlo už financovat z modernizačního fondu, ale pan Hladík z KDU-ČSL hrubě řekl, že ne, a spustil svůj program Zelená úsporám, aneb oprav dům po babičce. Peníze pak skutečně dostávali lidé, kteří měli vlastní prostředky tu energetickou situaci řešit. A já potřebuji, aby je dostali ti, které tíží, že energie jsou drahé, bydlí ve staré zástavbě a jsou třeba limitováni v tom, co s tím bytem mohou udělat.
Když ty peníze budou mít do rodinného rozpočtu, tak se podle toho můžou zařídit a například si snížit náklady, že je tím zaplatí. Když bydlíte ve starším činžovním domě, v zóně s povolenýma maximálně špaletovýma oknama, tak tam toho moc nevymyslíte, protože budovu oplášťovat nemůžete, stropy si nesnížíte, takže potřebujete snížit náklady jako takové.
Psali jsme
Hlavní témata letošní konference Dny teplárenství a energetiky se soustředila na strategii rozvoje teplárenství, jeho transformaci v kontextu…
Piráti poměrně často tematizují situace nízkopříjmových skupin...
...pojďme si říct, že to je divoký pojem ‘nízkopříjmový’. Když se podíváte, kolik procent lidí v České republice je ohroženo potenciálně ztrátou bydlení, což znamená, že při zvýšení nájmu mohou o bydlení přijít, zjistíte, že to nejsou jenom lidé s nejnižšími příjmy. Těch lidí je jeden a půl milionu.
Takže jsou to i středněpříjmový lidé. Můžou to být zaměstnanci státu, městští policisté, když mají v nástupu nějakých dvacet, pětadvacet tisíc. Vezměte si cenu nájmů, energií z čeho pak budete žít?
Existuje tedy možnost, jak kontinuálně zvyšovat úlohu měst a samospráv při budování bytového fondu?
Bohužel ta města - a teď se můžeme bavit i o problematice romských menšin - často nejvíc přemýšlejí, jak se toho problému zbavit. Například Romů, kteří tam žijí. A protože v komerčním segmentu trhu diskriminace také existuje, spousta Romů, kteří by mohli normálně bydlet relativně levně v obvodu Ústí-město, skončí u obchodníků s chudobou na sídišti Mojžíř, kde je situace velmi tristní. Ale do rukou obchodníků s chudobou je žene to, že neexistuje jiná relevantní nabídka než soukromá. A majitel bytu si vyhodnocuje rizikovost nájemníka - nechce třeba mladé páry, které ještě nemají děti, takže bychom také mohli hovořit o nepřiznané diskriminaci.
Řešíme právě ten zákon o podpoře bydlení, kde vznikají fondy dostupného bydlení, které spravuje město, i ve spolupráci s původními majiteli. Když někdo chce svůj byt do fondu vložit, jsou tam velmi přísná pravidla, aby to nemělo povahu obchodu s chudobou. Zákon jde tedy vyloženě proti tomuhle fenoménu, který nastal v řadě měst, kam se od počátku úmyslně sestěhovávali třeb problematické rodiny Romů ze Slovenska. Tím pádem klesaly ceny těch lokalit. Ten obchodník potom dokoupil třeba celý panelák, kdy poslední byt kupoval za 50 tisíc, a pak se z toho stalo ghetto a to ničemu nepomohlo.
Zatím jsme mluvili o nájemnících, ale stranou zůstali pronajímalé...
...v minulosti jsem slíbil, že narovnám prostředí v nájemním bydlení ve vztahu pronájímatel a nájemce. Ale narovnání spočívá, že to upravíte na obou dvou stranách. Na jedné straně to může být právě nájemník, který nevnímá nájemní bydlení jako jistotu, ať už to je kvůli tomu, že opakovaně dostává krátkodobé smlouvy. Na druhé straně to může být pronajímatel, který, když tam má neplatiče, tu situaci může velmi těžko řešit.
Bohužel se do té novely dostalo jenom schéma rychlejšího vystěhování, nikoli téma řetězení krátkodobých smluv, u kterého byl poměrně silný odpor. Nepřekvapivě opět u ODS. Byť to bylo v gesci Ministerstva spravedlnosti, takže já jsem - jako ministr místního rozvoje - nebyl k tomu zákonu gesčně příslušný.
A tam je problém. Protože většina pronajímatelů je fér a většina najímníků je taky fér. Ale často je ten institut těch krátkodobých smluv - někdy pololetních, které většinou dostávají mladí lidé, třeba i s rodinou - používaný k agresivnímu zvedání ceny nájmu.
Přitom i občanský zákonník umožňuje vystěhování u smlouvy na dobu neurčitou s uvedením důvodu do tří měsíců, takže to není žádná nevypověditelná smlouva a umožňuje zvyšovat nájem. Ale často jsou krátkodobé smluvy používané k tomu, že pronajímatel dynamicky, jak roste poptávka, zvyšuje nájem víc, než by mu umožnil tříletý cyklus. Tady se úplně běžně děje, že každý rok vám s novou smluvou přichází podmínka buď o deset procent víc, nebo tu smluvu neobnovíme.
Pokud chcete bydlení vnímat jako základ, který vám dává jistotu k založení rodiny, k práci, tak pojem nejistota znamená velmi špatnou vlastnost. V sousedním Německu bydlí polovina lidí v nájmu. Nikdo to nevnímá jako nejistotu, nikdo nemá pocit, že ten člověk v životě asi něco nedal, když nemá vlastní, a normálně to funguje.
Chtěl bych, aby se o tom takto uvažovalo i v České republice. Teď začíná velký boom, kdy i developeři staví nájemní bydlení, ale samozřejmě šroubují ty ceny. Proto jsou bytové fondy a obecní výstavba tak důležité, aby vytvářeli alternativu. Právě to je tajesmtví “zázraku”, který můžeme vidět třeba ve Vídni. Chce-li být město atraktivní, přitahovat lidi, kteří tam budou pracovat, zakládat rodiny a platit daně, chce mít situaci s bydlením vyřešenou i jinak, než čistě komerční výstavou, kterou nakonec skoupí ten, kdo dá víc peněz, takže často na spekulaci.