Jak se mohou rodit děti, když lidé nemají na postel?!

KOMENTÁŘ (I. část) Čísla ukazují dramatický pokles porodnosti v České republice. V roce 2023 došlo k téměř pětinovému úbytku narozených dětí oproti roku 2021, když se počet narozených dětí snížil z 111,8 tisíce na 91,1 tisíc v roce 2023.

Tento propad je dramatický a nedaří se zastavit jeho tendenci. Tento pád je mnohem strmější, než předpovídaly i pesimistické odhady statistiků. Týdeník Echo 24 jej dokonce označil za katastrofu. „Pokles se očekával, ale asi nikdo nepočítal, že bude takhle strmý,“ uvádí Petr Mazouch, demograf z Vysoké školy ekonomické v Praze v článku na serveru Seznam Zprávy.

Utěšování, že jde o celosvětový trend, je k ničemu. Spíše je na místě řešit otázku, co s tím. Je to otázka pro pravici i pro levici.

V žebříčku národních zájmů – které zajímají především pravici – by mělo jít o prioritu: vždyť co je pro národ důležitějšího než nevyhynout? Pokud jde o levicový pohled: společnost postupně odcházejících starců a stařen, kteří před smrtí trpěli materiální nouzí v důsledku nedostatku poplatníků daní a sociálního pojištění, by asi nebyla příliš sociálně citlivá. Nehledě na to, že trávit poslední roky, měsíce a dny svého života pouze ve společnosti pečovatelského robota nezní jako skvělá vyhlídka.

Zkusme provést brainstorming. Pravidla brainstormingu zakazují okamžitou kritiku, naopak, vybízejí k neomezené tvořivosti, včetně kontroverzních nápadů. Jaké kreativní nápady by tedy mohly zachránit český národ před vyhynutím?

Předně uveďme faktory, které porodnost pravděpodobně snižují. Pořadí zhruba odráží jejich význam, nicméně bez nároku na dokonalost (která je beztak nedosažitelná).

• Průběžný penzijní systém. Kdysi byly děti považovány za formu zabezpečení proti chudobě ve stáří. Dnes tuto roli převzal stát. K čemu pak mít děti? Dříve bylo dítě investicí do budoucna; dnes je dítě redukováno na pouhého domácího mazlíčka s vysokými provozními náklady. V této oblasti mají dnes děti silnou konkurenci. Není divu, že oddělení psích granulí v běžném českém obchodě bývá často rozsáhlejší než oddělení s dětskou výživou.
• Průběžný penzijní systém podruhé. Nejenže vytváří gigantický morální hazard (viz předchozí bod), ale odčerpává finanční prostředky těm, kdo je potřebují nejvíce na založení rodin. Odvody do systému a daně zhltnou téměř 24 procent celkových mzdových nákladů zaměstnance s čistou mzdou 40 tisíc Kč. Celkově odvody a daně spolykají přes 41 procent mzdových nákladů. Průběžný penzijní systém je největší experiment sociálního inženýrství lidských dějin, svojí škodlivostí srovnatelný s různými druhy socialismu.
• Průběžný penzijní systém vytváří pobídky směrem k nižší plodnosti, jak ukázali Isaac Ehrlich a Jinyoung Kim ve své práci z roku 2005.

BOX: Vedlejší efekty průběžných penzijních systémů

Celosvětový problém s průběžnými systémy sociálního zabezpečení (PAYG) není jen finanční. Tato studie ukazuje, že tyto systémy mohou mít nepříznivý vliv na klíčové demografické faktory, soukromé úspory a dlouhodobou míru růstu. Prostřednictvím komplexního modelu endogenního růstu, v němž je hnacím motorem růstu lidský kapitál, volba rodiny ovlivňuje tvorbu lidského kapitálu a samotná tvorba rodiny je proměnnou volby, ukazujeme, že daně a dávky sociálního zabezpečení mohou vytvářet nepříznivé motivační účinky na tvorbu rodiny a následnou volbu domácnosti a že tyto účinky nelze plně neutralizovat protichůdnými mezigeneračními transfery v rámci rodin. Model implementujeme pomocí kalibrovaných simulací a panelových dat z 57 zemí za 32 let (1960-92). Zjišťujeme, že daňová opatření PAYG mají značný podíl na celosvětovém klesajícím trendu zakládání rodin a porodnosti a na zpomalení tempa úspor a hospodářského růstu, zejména v zemích OECD.

Kromě toho jsou tu ale i jiné faktory, které snižují míru porodnosti.

• Ústup chudoby. Chudí lidé neřeší otázky nákupu různých cetek a hraček pro velké kluky a holky, neřeší cestování a trávení volného času vůbec. Chudý člověk ví, že nikdo se o něho nepostará s výjimkou jeho vlastní rodiny. V moderní společnosti však prakticky neexistují chudí. Namísto chudiny je zde nižší střední třída. Její příslušníci si chtějí užívat rozkoší života, mezi které ovšem mnozí nepočítají péči o potomstvo. (Kdo patří mezi nižší střední třídu? Každý, kdo má na dovolenou v Chorvatsku, ale ne na vlastní byt.)
• Bydlení, respektive jeho nedostatek. Který pošetilec by toužil založit rodinu v pronajatém 2+kk, když náklady na nájemné a služby spolykají třetinu jeho čistých měsíčních příjmů? A kdo si vůbec může dovolit koupi bytu při dnešních zběsilých cenách? Praha, Brno, Ostrava, Plzeň jsou extrémně předražené; menší sídla ne tolik, nicméně do Kadaně, Třešti nebo do Českého Brodu se lidé nehrnou – nemají zde pracovní příležitosti. Výsledkem je situace, kdy velká část mladých to s myšlenkami na rodinu prostě vzdá a rozhodne se spíše pro výlet na Bali. „Když nemám možnost se usadit, budu tedy žít, jako kdyby neměl být už žádný zítřek,“ řeknou si mnozí mladí „a ty vaše národní zájmy a obavy o demografii, víte, co se vám na ně můžu?“  (A lze toto myšlenkové nastavení mladým skutečně vyčítat? Sám pamatuji podobné pocitové rozpoložení u sebe kdysi v 90. letech.)
• Kulturní a společenské normy. Historicky ještě nedávno byla bezdětnost stigmatem. Kdo neměl děti, byl „divný“. Dnes bezdětnost již není stigma, nýbrž nový normál. Platí to prakticky pro všechny vyspělejší země s výjimkou Izraele. Ještě před dvaceti lety jsme mohli tvrdit, že to platí pro všechny vyspělejší země s výjimkou Islandu, Irska, muslimských zemí a Izraele. Avšak i ve většině těchto zemí (kromě Izraele) proběhla změna životního stylu. Vliv globální kultury jako například seriálu Sex and the City? Pravděpodobně. Zvykla si společnost na to, že bezdětnost je novou normou? Asi ano.
• Ideologie a propaganda. Nejbrutálnější forma levicové propagandy rovnou říká „zůstaňte bezdětní, přispějete k záchraně planety“. Méně brutální, avšak neméně účinné formy propagandy cílí na pocit „máte nárok na kariéru, nemusíte se obětovat“. Pod vlivem této svůdné, avšak toxické ideologie mnoho mladých žen dává přednost kariéře před dětmi. Na sklonku svých prázdných životů budou dnešní sebevědomé kariéristky třesoucím se hlasem vyprávět pečovatelským robotům o svých bývalých pracovních úspěších a dovolených na Bali. Nikdo živý je nepřijde navštívit. Jistě znáte Eleanor Rigby, tklivou baladu od skupiny The Beatles o smutném životě a smrti opuštěných starých lidí. Budoucnost bude ve znamení Eleanor Rigby v makroekonomickém měřítku.
• Jiné faktory. Existuje někde studie, která dává do souvislosti ochotu mužů plodit děti s výskytem ekonomicky likvidačních hodnot výživného? Zkoumal někdo vědecky, zda maximální počet dětských sedaček v běžném voze (tj. dvě) tvoří strop pro počet dětí ve městech? Lze přijmout hypotézu, že za poklesem zájmu mládeže o sex stojí stále dokonalejší videohry nebo pestřejší programy streamingových televizních a hudebních kanálů? Je nějaký výzkum na téma negativní korelace počtu psů a dětí v domácnostech? Na první poslech zní možná tyto hypotézy „ujetě“, ale jak můžete a priori vědět, že nemají význam?

Tolik výčet pravděpodobných faktorů, který si však neklade nárok na úplnost. A nyní ke slíbenému brainstormingu. Jak bylo řečeno, nebudeme žádný návrh ihned odmítat, ať už z jakýchkoli důvodů. Politickou průchodnost vůbec nebude řešit. Zde jsou návrhy, co proti poklesu porodnosti dělat.

V druhé části se zaměřím na průběžný penzijní systém.

Pavel Kohout
Algorithmic SICAV