Jak vzniká bankovní krize

Jak vzniká bankovní krize? Stačí, když se klienti davově rozhodnou vybrat vklady. Žádná banka, ani dokonale zdravá, nepřežije takovouto situaci bez vnější pomoci a často ani v případě, je-li tato pomoc poskytnuta. Důvod masového odchodu klientů může mít racionální jádro, ale také nemusí. Stabilita bank je záležitostí psychologie. Vše ostatní má pouze podpůrný význam.

Silicon Valley Bank byla nucena prodat část portfolia dluhopisů se ztrátou. Takový krok by ji sám o sobě nepoložil. Když si však klienti během jediného dne (9. března 2023) rázem vybrali 42 miliard dolarů, šlo již o velkou díru pod čarou ponoru. Jediným řešením byla likvidace, která s bleskovou rychlostí následovala o den později.

Psychologická bomba vybuchla a zasáhla Credit Suisse: banku, která měla různé problémy již po nějaký čas. Avšak tyto problémy by samy o sobě pravděpodobně nemusely znamenat její pád. Ztráta důvěry klientů však ano. Během víkendu 18. a 19. března proběhl bleskový prodej Credit Suisse konkurenční UBS za výprodejovou cenu, přičemž jako dodatek získala kupující strany příslib švýcarské centrální banky týkající se masivní podpory likvidity bankovního trhu.

V pondělí ráno 20. března situace zdaleka není klidná. Evropské bankovní akcie se na burzách dále propadají, protože nikdo neví, která další banka může být na řadě. Vše je věcí psychologie trhu, která se ve vypjatých situacích může řídit i pouhou náhodou. Cena akcií UBS v pondělí padá, protože trh si není jistý, jací kostlivci ze skříní Credit Suisse ještě vypadnou. Zároveň cena pojištění UBS proti úvěrovému selhání (Credit Default Swap, CDS) rázem vzrostla o 135 procent.

Za takovýchto okolností nemají centrální banky jinou možnost, než odložit veškeré inflační cíle a podobné starosti na nějaký čas stranou a udělat vše pro zastavení řetězové reakce. Hlavně neváhat ani minutu. Na podzim 2008 jedno takové zaváhání přišlo na neuvěřitelné částky. Mnoho nechybělo a mohla se opakovat Velká deprese ze 30. let. Ta byla ostatně způsobena tím, že centrální banky a vlády některých zemí zkrátka nechápaly závažnost tehdejší situace. Ve Spojených státech následovala řada let hospodářské krize, v Německu byly důsledky ještě mnohem horší: všichni víme, kdo vyhrál volby v roce 1933, kdy německá ekonomika klečela na kolenou.

Moderní centrální bankovnictví je však již jinde, takže nejpravděpodobnější scénář je koordinovaná mezinárodní akce a postupné znovunastolení důvěry na bankovních trzích. Důležité je slůvko „postupné“: nyní velmi nedůvěřiví klienti bank si asi těžko řeknou „dobrá, všechno zlé se již stačilo přihodit do pondělí, v úterý se probudíme a budeme znova v pohodě.“

Rovněž uslyšíme plno řečí o morálním hazardu a o nemravnosti záchrany padajících bank. Ale když sousedovi hoří stodola, je čas hasit a nikoli poučovat o zásadách požární bezpečnosti. Na to bude plno času až potom.

A co akciové trhy? Doposud jsme mohli pozorovat paradoxní jev, kdy technologický index NASDAQ rostl díky očekávání, že pád SVB zastaví cyklus zvyšování úrokových sazeb. Samozřejmě, rozsáhlejší panika se patrně nevyhne žádnému segmentu trhu, protože temné scénáře hlásající všeobecný Armageddon budou teď chvíli v módě. Nicméně při včasném zásahu nakonec vliv bankovní krize na ekonomiku může být malý nebo žádný a další kolo kvantitativního uvolňování udělá své. Když jsme u tohoto tématu, nemusí jít o žádnou dramatickou expanzi jako po covidu: úplně postačí, pokud se americká měnová politika dostane do normálu z dnešního stavu extrémního monetárního utahování. V současnosti se totiž v USA praktikuje nejpřísnější měnová politika od počátku 50. let. Inflace klesá a pro další přísnost již není důvod.

Paradoxně míra delikventních úvěrů v americkém bankovním systému je nejnižší od doby, kdy je tato statistika vůbec sledována. Rok 2008 se opravdu neopakuje; tím méně rok 1929.

Zdroj dat: //fred.stlouisfed.org/graph/?g=11wHW

Pavel Kohout