Kdyby Kolumbus byl Číňan - část druhá
foto: Kenneth C. Zirkel / Wikimedia commons / CC-BY/Socha Kryštofa Kolumba
KOMENTÁŘ: V první části textu jsme si přiblížili civilizace Maori a čínské dynastie Ming. Tyto dva příběhy jsou pro naši současnou dobu více než užitečné, protože zásadní vlastnost, která Evropu v minulosti vynesla ji nyní může přinést její zkázu.
Zavedení politiky „mořského zákazu“ (haijin) v Číně znamenalo přísnou regulaci zahraničního obchodu a omezení kontaktu s cizinci. Čína tak podle encyklopedia Britannica dobrovolně ustoupila z pozice námořní velmoci. Důsledkem bylo postupné technologické a ekonomické zaostávání, které v dalších stoletích vedlo k oslabení jejího mezinárodního postavení. Ačkoli izolace Číně zajišťovala kulturní a politickou stabilitu, dlouhodobě ji připravila o strategické výhody v globálním obchodě. Když se v 19. století Čína dostala do konfrontace s evropskými mocnostmi, ukázalo se, že její uzavřenost ji učinila zranitelnou vůči technologicky vyspělejším protivníkům. Rozhodnutí císařů Chung-siho a Süan-teho tak mělo dalekosáhlé důsledky až do moderní éry.
Psali jsme
KOMENTÁŘ: Dnešní růst a prosperita Číny není žádnou historickou náhodou. Je tomu právě naopak. Čína totiž už v době, kdy Evropa přežívala morovou…
Historie Číny nám vypráví o nebezpečných důsledcích politické centralizace. O pádu Číny do stagnace a zaostalosti totiž ve výsledku vlastně rozhodli dva lidé. Centralizace sice přináší akceschopnost, avšak není vždy jisté, zda akce, o níž centrum rozhodne, je v každém případě správná. Dějiny nakonec ukázaly, že to byla právě ta rozdrobená Evropa, která si podmanila svět. Pokud totiž nějaký evropský stát učinil velmi špatné rozhodnutí, a že jich byl nespočet, stále zbývalo dost jiných zemí, které se rozhodly lépe a z neúspěchu jiných se poučily. Čína, zcela závislá na centrální císařské vládě, takovouto výhodu však neměla. Byla sice silná, ale chyběla jí rivalita evropského prostředí.
Co měla Evropa a Čína ne? Vnitřní nejednotnost
Přidejme k těmto dvěma příběhům ještě jeden, úspěšný. Příběh, který ilustruje na konkrétním příkladě, proč nakonec Evropa ovládla svět. Úspěch našeho malého kontinentu totiž spočíval především v jedné z jejích negativních vlastností, která zapříčinila v minulých stoletích desítky válečných konfliktů, evropské fragmentaci. Kryštof Kolumbus ve snaze získat podporu pro svou expedici ve své době podle Britannica oslovil hned několik panovníků různých evropských států. Nejprve se v roce 1484 obrátil na portugalského krále Jana II., který vládl v letech 1481–1495. Královská rada však jeho návrh zamítla, neboť považovala cestu na západ za příliš riskantní.
Po neúspěchu v Portugalsku Kolumbus pravděpodobně oslovil italské městské státy Janov a Benátky, které byly současně významnými námořními republikami. Ani zde však příliš nepochodil. Obrátil se proto v roce 1485 nebo 1486 na katolické vládce Španělska, Isabelu Kastilskou a Ferdinanda Aragonského. Královský pár v této době vedl válku proti muslimskému emirátu Granada a jednání se proto táhla hned několik let. Španělská komise vedená královským rádcem Fernandem de Talaverou však Kolumbův návrh nakonec zamítla jako nereálný.
Kolumbus se nevzdával
Kolumbus pak roku 1488 znovu požádal portugalského krále Jana II., ale opět neuspěl. Údajně zvažoval možnost získat podporu od anglického krále Jindřicha VII. a francouzského krále Karla VIII., ale neexistují přímé důkazy, že by s nimi skutečně jednal. Po dobytí Granady v roce 1492 se však španělští vládci nakonec jako zázrakem rozhodli jeho plán financovat. To vedlo k plavbě, která navždy změnila dějiny světa. Kdyby však byl Kolumbus Číňan, neměl by šanci. Jeho návrh by byl „akceschopně“ zamítnut hned na první pokus a žádné další by ani časem nevznikly.
Fernando de Talavera tak měl vlastně nakonec pravdu, když Kolumbův návrh zamítl. Komise, kterou Talavera sestavil, shledala, že vzhledem k velikosti Země nelze očekávat úspěch plavby do Indie západním směrem. Kolumbův návrh byl založen na nesprávném předpokladu, že Země je mnohem menší. S čím však ani Talavera ani Kolumbus nepočítali byla existence neznámého kontinentu. Amerika byla tedy objevena vlastně díky vědeckému omylu. Kryštof Kolumbus byl mimochodem do své smrti přesvědčen, že doplul do Indie. Existenci nového kontinentu pak definitivně potvrdil až Amerigo Vespucci.
Jak je nyní jasně vidět, akceschopnost nemusí být vždy tak skvělá věc a možnost dělat chyby se někdy může velice vyplatit. Roztřístěnost Evropy byla proto sice v minulosti vlastně špatnou vlastností, která se nakonec ukázala jako vysoce užitečná, ale příklad tragédie kmene Moriori by nás měl naopak varovat. Evropa je přesvědčená o svém pokroku a v rámci své tolerance chce být otevřená vůči jiným kulturám. To se jí však nakonec může stát osudné.
Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV