Kdyby Kolumbus byl Číňan - část první
foto: Zima2018 / Goodfon/Akvarel s čínským motivem (ilustrační foto)
KOMENTÁŘ: Dnešní růst a prosperita Číny není žádnou historickou náhodou. Je tomu právě naopak. Čína totiž už v době, kdy Evropa přežívala morovou epidemii, prosperovala a měla na to ovládnout svět. Chyběl jí však jeden zásadní nedostatek, který Evropa dokázala využít ku svému prospěchu.
Povězme si dva příběhy z dějin. Jedná se o události, které se staly před staletími, avšak dodnes pro nás znamenají poučení. Anebo by alespoň znamenat měly. Byl jednou jeden ostrov v daleké zemi osídlený mírumilovným národem. Tento lid žil po staletí v izolaci a vyvinul jedinečnou kulturu založenou na pacifismu a zákazu zabíjení. Společnost byla postavena na mírovém řešení konfliktů a harmonickém soužití s přírodou. Jednoho dne roku 1835 však na ostrov připluly lodě s válečníky. Tito nájezdníci byli zvyklí na kmenové války a dobývání území ze své domoviny. Když se vylodili, místní obyvatelé je přivítali podle své tradice: mírumilovně a s nabídkou sdílení země.
Nájezdníci však tento jejich postoj považovali za znak slabosti a situaci využili ve svůj prospěch. Okupanti proto začali původní obyvatele systematicky vraždit, zotročovat a rituálně pojídat. Přeživším navíc zakázali mezi sebou uzavírat sňatky a mít děti, čímž zapříčinili to, že jejich populace začala postupně vymírat. Původní obyvatelé se nebránili: jejich náboženství a kulturní zvyky jim zakazovaly použít násilí, a to i v sebeobraně. Z původní populace asi 2000 lidí přežilo do roku 1862 pouze 101 osob. Poslední čistokrevný příslušník tohoto národa zemřel v roce 1933. Během několika dekád byl proto tento mírumilovný národ, který se odmítl bránit násilím, kompletně vyhlazen.
Civilizace která dobyla svět, ale následně upadla do stagnace
Nyní si řekněme druhý příběh, který se prvnímu sice moc nepodobá, ale jehož důsledky jsou pro chápání naší evropské historie rozhodně velmi důležité. Byla kdysi jedna mocná říše, která začala objevovat svět. Na počátku 15. století její panovník vyslal na oceán největší loďstvo, jaké do té doby svět spatřil. Jednalo se o více než tři sta lodí s posádkou čítající tisíce námořníků a loďstvo mocné říše uskutečnilo sedm velkých výprav. Tyto lodě byly technologickým zázrakem své doby a největší z nich dosahovaly délky až 120 metrů. Lodě byly vybaveny nejmodernějšími navigačními přístroji a vodotěsnými přepážkami. Flotila navštívila během let 1405-1433 břehy jihovýchodní Asie, Indie, Arabského poloostrova a východní Afriky.
Lodě přivážely zpět do domovského přístavu exotická zvířata, vzácné předměty, koření a vyslance z dalekých zemí. Náhlá smrt panovníka v roce 1424 však vedla k útlumu. Nový vládce považoval nákladné plavby za zbytečné a nebezpečné. Zaoceánské lodě byly zničeny, mocná říše se uzavřela do sebe. Toto rozhodnutí významně ovlivnilo další běh světových dějin, protože kdyby říše pokračovala ve svých námořních objevech, byla by to nepochybně ona, kdo by dominoval světovým oceánům, nikoliv evropské mocnosti. Nicméně centrální vedení země rozhodlo jinak. Následovalo několik staletí stagnace, chudoby a zaostávání.
Oba příběhy přináší důležité poučení
První příběh vypráví o tragédii kmene Moriori, který byl vyhlazen bojovníky z národa Maori. Můžeme si položit otázku, která současná civilizace postrádá vůli bránit se vůči násilnickým vetřelcům. Odpověď asi snadno najdete sami. Druhý příběh se týká rudého asijského draka, Číny. V 15. století vše nasvědčovalo tomu, že svět budoucnosti bude ovládán právě touto civilizací. Evropa byla tehdy zaostalá a roztříštěná, byla ohrožována Turky na východě, arabskými piráty na jihu a především svými vlastními spory a boji. Jenže historie rozhodla jinak.
V 15. století došlo v Číně k zásadní změně v zahraniční politice, když se císařská dynastie Ming podle encyklopedia Britannica rozhodla ukončit období námořních výprav. Tento obrat nastal po smrti císaře Jung-le (Yongle), který podporoval slavné expedice admirála Čeng Chea (Zheng He). Jeho nástupce, císař Chung-si (Hongxi), v roce 1424 přikázal zastavení těchto plaveb, čímž ukončil éru čínské námořní expanze. Jeho syn, císař Süan-te (Xuande), pak definitivně uzavřel kapitolu čínských oceánských expedic. Zakázal totiž stavbu velkých zaoceánských lodí, omezil kontakty se zahraničím a nechal zničit některé záznamy o dřívějších výpravách.
Série těchto rozhodnutí právě nakonec vedla k tomu, že roztříštěná Evropa dokázala předehnat velmi dobře centralizovanou a organizovanou velmoc Čínu. Ale jak se to Evropě nakonec povedlo si přiblížíme v druhé části článku.
Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV