Ke kořenům francouzských nepokojů

Jak komentovat nedávné nepokoje ve Francii? Nejprve sáhnu do archívu a najdu si svůj vlastní článek z dubna 2004. Téměř dvě desítky let starý text vysvětluje vše podstatné.

Uvádím zde podstatný úryvek:

[Vraťme se] do první poloviny 70. let. Francie byla tehdy mimořádně úspěšnou zemí. Její ekonomika v poválečném období vzrostla pětinásobně, nezaměstnanost se dlouhodobě držela na dnes stěží uvěřitelné úrovni kolem 3 procent. Nezaměstnanost mladých lidí dosahovala v roce 1970 hodnoty 5 procent – nyní se typicky pohybuje mezi 20-25 procenty, někdy je i vyšší. Období 1945-75 se vepsalo do historie jako „les trentes glorieuses“ – šťastných třicet let. Nikoli bezdůvodně.

Francouzi se však chtěli mít ještě lépe. Začali proto dávat hlasy politikům, kteří slibovali maximální sociální výhody. Dostali je: vyšší sociální dávky, nižší důchodový věk, zákony, které zakazovaly firmám propouštět zaměstnance, a tak dále. Ze sociálních dávek stojí za zvláštní zmínku „revenu minimum d'insertion“ zavedená v roce 1998 za účelem „zamezení sociálního vyloučení“. Dávka ve výši několika set euro měsíčně umožňuje skromný, ale bezstarostný život. Přistěhovalce, zejména z muslimských zemí, vábí jako magnet.

Jenomže každá legrace něco stojí: daňová zátěž práce vzrostla ve Francii od počátku 70. let o polovinu, vzrostla i DPH a další daně. I středních příjmových skupin se dnes například týká daň z bohatství. Nárůst daňové zátěže způsobil růst životních nákladů. Aby bylo možné udržet životní úroveň, bylo nutné opustit tradiční model rodiny, kdy muž vydělává peníze a žena vychovává děti. Statistiky vypovídají o významném zvýšení podílu žen na pracovní síle. Logicky nastal prudký pokles porodnosti, stejně jako v jiných evropských zemích, které prodělaly podobný ekonomický vývoj. Na rozdíl od jiných zemí však různé francouzské vlády postupně reagovaly zavedením řady propopulačních opatření. Tato opatření měla svůj efekt: francouzská míra fertility ve výši 1,9 dítěte na jednu ženu patří mezi nejvyšší v Evropě – jen Island se může pochlubit vyšší porodností. 

Pikantní skutečností ovšem zůstává, že na růstu porodnosti se nejvíce podílí francouzští muslimové. Na rozdíl od etnických Francouzů totiž nikdy neopustili tradiční model rodiny a jejich požadavky na životní úroveň jsou tradičně skromnější. Mnozí si vystačí se sociálními dávkami a obejdou se bez práce – i tak se mají lépe než většina Alžířanů či Tunisanů, kteří zůstali doma.

Nelze přesně vyjádřit podíl muslimů na nárůstu porodnosti, protože francouzská vláda se snaží problém nevidět a etnický původ či náboženství svých obyvatel statisticky nesleduje. Podle některých demografických odhadů je 20-30 procent populace mladší 25 let muslimského vyznání. Fakt, že slovo „les jeunes“ (mladí) se stalo politicky korektní náhražkou slovního spojení „mladí muslimové“, hovoří sám za sebe.

Z perspektivy roku 2023 lze doplnit několik faktů.

1. Nepokoje nemají charakter náboženských válek, v jejichž rámci by muslimové chtěli zničit křesťanskou civilizaci. (Přesněji řečeno, někteří asi ano, ale jde o menšinu, která by sama nestačila na masové demonstrace a nepokoje.)
2. Mnohem více jde o obtíže s integrací. Opět zopakujme, že nejde zdaleka jen o náboženství, ale o životní styl vůbec. Především jde ale o to, že navzdory desítkám let integrace, obrovským vynaloženým prostředkům a nesmírnému úsilí ze strany úřadů zůstává životní úroveň většiny imigrantů (a jejich potomků) pod francouzským průměrem.
3. Míra fertility ve Francii se udržuje již delší dobu na solidní hodnotě 1,9 dítěte na jednu ženu. V tomto měřítku Francie již předstihla i v článku zmíněný Island.
4. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že arabská a africká menšina vykazuje fertilitu výrazně vyšší. Francouzky původem z Alžírska, Tunisu nebo Maroka mívají obvykle tři až čtyři děti.
5. Francouzské statistiky (na rozdíl od amerických nebo britských) mají ovšem zákonem zakázáno sledovat etnicitu, takže lze jen zhruba odhadovat, jaké je skóre. Podle různých zdrojů tvoří novorozenci arabského či afrického původu asi 18 až 25 procent celkové francouzské porodnosti.
6. To by znamenalo, že míra porodnosti etnických Francouzů (français de souche) by se mohla pohybovat někde kolem čísel 1,4 až 1,5, což je hodnota blízká míře porodnosti například v České republice. Opatření na podporu porodnosti pomáhají spíše etnickým menšinám.
7. Konečně je třeba zmínit, že populace Alžírska, Tunisu a Maroka vykazují podle psychologických výzkumů nižší míru kognitivních schopností, než je ve vyspělých zemích běžné. Alžířané mají index CA (Cognitive Ability) na průměrné úrovni 81 bodů, Maročané 71 bodů a Tunisané 81 bodů. (Pro srovnání: Francouzi a Američané 98 bodů, Češi 100 bodů, Tchajwanci 103 bodů, obyvatelé Hong Kongu 104 bodů.)

Závěry nechť si čtenář vyvodí sám.

Pavel Kohout

 Algorithmic SICAV