Mesiáš George Soros: zklamání a pomsta

25. 01. 2025
Mesiáš George Soros: zklamání a pomsta
foto: World Bank Photo Collection / Flickr/George Soros v Rumunsku v roce 2013

Skvělý ekonom George Soros pohádkově zbohatl, ale ani to jej neudělalo šťastným. Chtěl být totiž světově uznávaným ekonomickým filosofem, a proto alespoň začal financovat množství iniciativ, které by na světě zrealizovali jeho ideální vizi společnosti.

George Soros ve svém životě napsal řadu filosofických knih, ve kterých vysvětloval své myšlenkové koncepce, které jsme si vysvětlili v minulém textu o jeho životě a díle. V akademické sféře se jim však dostalo vlažného přijetí. Univerzitní filosofové sice ocenili jeho reálný přínos rozvoji otevřené společnosti, pochválili jeho praktické postřehy z interdisciplinární oblasti mezi humanitními vědami a financemi, ale celkově se shodli, že jeho myšlenky nejsou ani zcela originální ani mimořádně hluboké. Sorosovy myšlenky o reflexivitě mají vliv na některé ekonomy a sociální teoretiky, ale nestaly se součástí hlavního proudu akademického diskurzu. Jeho práce je často vnímána jako praktická a interdisciplinární, rozkročená mezi filozofií, ekonomií a politickou teorií. 

Někteří humanitní vědci kritizují jeho myšlenky jako nedostatečně rigorózní ve srovnání s akademickou filozofií a jeho význam je často připisován spíše jeho finančnímu úspěchu a filantropickému vlivu než originalitě jeho filozofických příspěvků. Taková a podobná hodnocení, které ve svém textu poskytl kupříkladu Christopher G. A. Bryant zkazila Sorosovi dobrý pocit z 90. let. Navzdory veškerému úsilí se Soros nestal světově proslulým filosofem. Sláva sama o sobě nestačila a žádné peníze nedokázaly koupit místo na filosofickém Olympu. Začal se tedy mstít. Začal ničit to, co během své dlouhé kariéry budoval a chránil. Obrátil se proti lidem, kteří mu důvěřovali. Věnoval neskutečné prostředky na boj nikoli proti několika svým osobním nepřátelům, ale proti celé společnosti, která mu dala svobodu a díky níž zbohatl.

 

Do nového století Soros vstoupil jako zahořklý člověk a jeho pocit postupně sílil

 

Těžko říci, kdy se to stalo. Pravděpodobně někdy po roce 2000. Soros postupně financoval více a více „progresivních“ a radikálně levicových organizací a kauz, až nakonec přestal financovat cokoli jiného. Probíráme-li se seznamem příjemců Sorosových grantů, odmítnutí principů otevřené společnosti bije do očí. Můžeme vidět organizace, které podporují tribální a kolektivistické myšlenky; hlásají jednoznačné a věčné pravdy a snaží se odpovědnost jednotlivce přesunout na stát. Především si ale položme jednu otázku: pokud politické hnutí věří, že ví, která cesta dějin je správná, a usiluje o její urychlení, je to slučitelné s myšlenkou otevřené společnosti, kterou razil Karl Popper? Odpověď je záporná. Ne, takové politické hnutí by bylo zásadně neslučitelné s Popperovou koncepcí otevřené společnosti. 

Popper výslovně odmítl historicismus – přesvědčení, že dějiny se řídí předem danými zákony a směřují k nevyhnutelnému cíli. Jakékoliv politické hnutí, které by tvrdilo, že zná „správnou cestu dějin“, by spadalo do definice historicismu. Týká se to prakticky všech „progresivních“ hnutí a kauz, neboť jejich proponenti počítají s tím, že znají správný směr vývoje dějin. V otevřené společnosti podle Poppera budoucnost není předem daná, ale je otevřená lidské volbě a jednání. Žádná skupina ani jednotlivec si nemůže nárokovat absolutní znalost historické „pravdy“ nebo vývoje. Všechna tvrzení by měla být podrobena kritickému zkoumání a případné revizi. A konečně, společenská změna by měla probíhat postupně prostřednictvím demokratických institucí, nikoli prostřednictvím pokusů o umělé urychlování „historického pokroku“.

Hnutí, které by se snažilo „urychlit tempo dějin“ směrem k předem stanovenému cíli, by se muselo uchýlit k autoritářským metodám, aby prosadilo svou vizi. To se vskutku týká prakticky všech radikálně levicových organizací, které nyní podporuje Sorosova nadace s paradoxním názvem Open Society Foundation. Jejich fungování spíše odpovídá tomu, co Popper nazval „uzavřenou společností”, tedy společností založenou na kmenovém kolektivismu, dogmatické jistotě a autoritářské kontrole. Neexistuje snad horší popření principů otevřené společnosti než finanční podpora BLM, organizace podporující rasové násilí, během jejíž demonstrací zahynuly desítky osob, o materiálních škodách ani nemluvě. Morální škody, které BLM způsobila demokracii, jsou nedozírné a nevyčíslitelné. A jako kdyby toho nebylo dost, organizace podporované Sorosem se snaží otevřít americké volby komukoli, bez nutnosti dokazovat občanství. Jedná se o přímý atentát na legitimitu voleb.

K tomu přidejme podporu některých radikálních anti izraelských organizací, včetně projektu Adalah (a mnoha dalších), které podporují bojkot židovského státu a zastávají názor, že Židé by měli území Izraele opustit, dobrovolně či nuceně. Mimochodem, v roce 2007 Soros kritizoval Západ, že neuznává Hamas jakožto legitimního zástupce palestinských Arabů nejen v Gaze. Samostatnou kapitolou je pak podpora masové imigrace do Evropy. Jev, který má za následek problémy pro veřejné finance, krizi bydlení, explozi kriminality, oživení antisemitismu a v konečném důsledku taky krizi demokracie.  Mimoevropští migranti jsou totiž v drtivé většině příjemci sociální podpory spíše než daňoví poplatníci a o prázdné byty soutěží s domácí populací. 

Ulice hlavního města Palestiny, Ramalláhu

S kriminalitou souvisí kupříkladu gangy ve Velké Británii, což je ale jen jeden z mnoha případů, které s sebou nesou výpady proti Židům po celé Evropě. Příjemci sociálních dávek z řad migrantů navíc tlačí politické kyvadlo silně doleva, zatímco důvěra domácí populace v demokracii upadá. Je ironií dějin, že Sorosem podporovaní imigranti jsou v naprosté většině nositelé antidemokratických a antiliberálních myšlenek, které se týkají postavení žen, práv gayů, antisemitismu a rasismu. Souhrnně řečeno, Sorosova podpora ultralevicových či „progresivních“ kauz je pokusem o vraždu západní demokratické společnosti, donedávna otevřené a liberální. 

 

Soros vsadil na špatného koně

 

Až tak daleko vedl pocit zneuznání člověka, jehož narcisismus a ješitnost nedošly naplnění. Je ale konekconců i možné, že všechno je jinak. Možná si George Soros upřímně myslel (a dodnes myslí), že podpora extrémní levice a disruptivních organizací různého druhu je to dobré a správné, co západní otevřená společnost potřebuje. Možná se vskutku poctivě domníval, že Hamas by bylo možné „civilizovat“ cestou mezinárodního uznání a že příslušníci mimoevropských civilizací dobrovolně přijmout naše normy a naše hodnoty, včetně otevřené a demokratické společnosti s právy žen a sexuálních menšin.

Pokud je tomu vskutku tak, pak by Sorosův život byl ještě větší tragédií než v případě cílené pomsty vůči západnímu světu. Pokud si Soros skutečně myslí, že koná dobro, pak je od ideálu otevřené společnosti vzdálenější než nacionalisté jako Nigel Farage, Marine Le Pen anebo AfD. Jejich ideály jsou diskutabilní, ale aspoň nepředstírají, že znají správný směr vývoje dějin. A jak by Shakespeare asi nazval tento příběh, kdyby dnes žil? Velký bard míval ve zvyku dávat svým tragédiím názvy podle hlavních postav, takže nejspíše by se hra jmenovala prostě „George Soros“. Alternativou by mohl být „Kupec newyorský“ v narážce na obdobně zahořklého Shylocka z Benátek. Nakonec je ještě možné, že hra o Sorosově životě by nesla název inspirovaný jedním rozhovorem z dřívější doby:

Po pravdě řečeno, od dětství jsem si s sebou nesl poměrně silné mesiášské fantazie, které jsem cítil, že musím ovládat, jinak by mě mohly dostat do problémů. (...) Je to určitý druh nemoci, když se člověk považuje za jakéhosi boha, stvořitele všeho, ale od té doby, co jsem to začal prožívat, se v tom cítím dobře. (George Soros - The Alchemy of Finance)

vložil: Pavel Kohout

Tagy

▼-1%
1 den
▼-0.33%
1 týden
▲+4.15%
1 měsíc
▲+32.76%
1 rok
Akcioměr 40.68%
info
▲+1.13
1 den
▲+4.6
1 týden
▼-8.17
1 měsíc
▼-7.04
1 rok
Index stresu 40.57
info
Naše zprávy najdete i na sítích
FCB, Twitter, LinkedIn