Mlsna z ÚOHS: Veřejné zakázky potřebují jasná pravidla a strategické plánování. Sdružování zadavatelů přináší úspory.
foto: Redakce RAILTARGET/Předseda ÚOHS Petr Mlsna
Nejasné zadávací podmínky, podhodnocené zakázky a neochota ke spolupráci: tak dnes často vypadá praxe veřejného zadávání zakázek v České republice. Řešení však podle Petra Mlsny z ÚOHS existuje – lepší metodika, důraz na kvalitu a sdružování veřejných zadavatelů napříč regiony. Ekonomický dopad může být zásadní.
Nejasné podmínky v tendrech zvyšují transakční náklady
Podle Petra Mlsny, předsedy ÚOHS, je jednou z nejčastějších příčin sporů ve veřejných zakázkách nejasnost zadávacích podmínek. Různé interpretace totiž vedou k právním konfliktům, zdržením a zbytečným nákladům na obou stranách. Každá zadávací podmínka plní funkci tzv. kvalifikačního síta – má určit, kdo se může tendru zúčastnit. Zásadní odpovědnost je tedy na straně zadavatele, který by měl podmínky vždy definovat co nejjasněji. „Jde tedy o domácí úkol zadavatelů, aby si definovali zadávací podmínky, pokud možno jasným způsobem, a nemuselo poté docházet k domýšlení si, co zadavatel po dodavatelích chtěl,“ upozorňuje Mlsna.
Společné zadávání veřejných zakázek snižuje jednotkové náklady
Zatímco v západní Evropě je sdružování veřejných zadavatelů běžnou praxí, v Česku je tato možnost dosud málo využívaná. Ačkoli zákon společné zadávání umožňuje, bariérou bývá spíše neochota ke koordinaci mezi kraji, městy či obcemi. Ekonomický přínos je přitom zřejmý. „(...) zadáváte-li velké tendry společně za více krajů či měst dohromady, tak logicky platí, že čím větší byznys, tím atraktivnější nabídka, kterou dostanete. Vyplývá z toho i nižší cena,“ vysvětluje Mlsna. Společné tendry přinášejí i větší predikovatelnost a lepší vyjednávací pozici. Možností je rovněž využívání centrálních zadavatelů, jak to již dnes činí např. Ministerstvo vnitra či financí.
Sdílení best practices zvyšuje kvalitu veřejného zadávání
Vedle samotného sdružování by zadavatelé měli systematicky sdílet své zkušenosti – pozitivní i negativní. K tomu mohou sloužit profesní organizace jako Svaz měst a obcí nebo Sdružení místních samospráv. Inspirace tzv. „best practices“ umožňuje menším nebo méně zkušeným zadavatelům vyvarovat se chyb a optimalizovat procesy. Realita totiž je, že v Česku existuje více než 6 000 obcí, přičemž každá je samostatným veřejným zadavatelem. „(...) je nereálné, aby na každé obci seděl zkušený zakázkář, který bude umět proplout taji veřejného zadávání a dovést administraci do úspěšného konce. (...) Vidíme to na některých případech, které Úřad řeší, že malí zadavatelé jsou i u malých zakázek ztraceni a potřebují metodickou činnost, která je dovede k úspěšnému cíli. Sdružování může být, a mělo by být, správnou cestou, primárně u menších obcí, ale i u krajů a velkých zakázek.“ upozorňuje Mlsna.
Psali jsme
Smart Informatics na veletrhu ISSS představila speciálního robopsa, díky kterému se jejich technologie dostanou tam, kam člověk buď nemůže anebo…
Přílišná orientace na cenu deformuje skutečnou ekonomickou výhodnost
Zadavatelé v Česku často volí jako jediné hodnoticí kritérium cenu. Tato praxe je však z dlouhodobého ekonomického hlediska neefektivní. Nízká pořizovací cena může vést ke zkrácené životnosti plnění, vyšším nákladům na servis nebo nutnosti předčasné náhrady. „Měly by být zohledňovány parametry technické, měla by být zohledněna úroveň servisu, u některých plnění i environmentální aspekty, které zadavatel může do zadávacích podmínek promítnout. Myslím si, že v tomto ohledu máme za západní Evropou co dohánět,“ připomíná Mlsna. Zadavatelé by tak ideálně měli přejít k multikriteriálnímu hodnocení, které lépe odráží skutečnou hodnotu za peníze („value for money“).
Rámcové smlouvy musí reflektovat reálné potřeby a právní limity
Rámcové dohody jsou v některých sektorech – např. železniční doprava – nenahraditelným nástrojem. Umožňují flexibilně čerpat plnění podle aktuální potřeby, což je klíčové u dlouhodobých investic, jako jsou kolejová vozidla. Zákon však rámcové smlouvy omezuje na čtyři roky, s možností výjimek. Evropská judikatura navíc vyžaduje, aby zadavatelé specifikovali předpokládaný objem nebo hodnotu plnění již v oznámení o zahájení řízení. Podle Mlsny však nejsou všechny požadavky dnes v zákoně přesně popsány a zadavatelé musí sledovat i rozhodnutí Soudního dvora EU, což je složitá, ale nutná disciplína.