Monopolní triky zdražují potraviny. Řešením je inspirovat se v Číně
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Protimonopolní úřady EU se mají soustředit na podstatné problémy – jako třeba drahé potraviny ve „slabších“ zemích. Místo toho plýtvají silami na hlídání malých hráčů, jimž beztak přistřihuje křídla trh.
Je známo, že potraviny od velkých značek jsou v Česku dražší než například v sousedním Německu. Jedním z hlavních důvodů je, že výrobci diktují svým odběratelům podmínky pro další prodej. Ty podmínky mohou mít řadu podob. Nejjednodušší postup, tedy určování minimálních prodejních cen v distribuci, už vychází z módy – jednak je to považováno za klíčový monopolistický zločin, a tomu odpovídají i tresty – a také, v případě odhalení není čím skutečný zájem maskovat. Zbývají tak další triky, z nichž oblíbená jsou geografická omezení. Výrobce zakáže odběrateli třeba v Německu dodávat i do obchodů v Česku – tam smí dodávat jenom jiný odběratel, kterému výrobce své zboží prodává dráž.
Zákaz přitom může mít podobu složitě formulovaných ustanovení ve smlouvě – nebo, častěji, může být prosazován neformálně. Prodáváš, kam nechci? Akci pro slevovou akci dám jen tvému konkurentovi, který mi jinde nekazí ceny.
Samozřejmě, takové chování se složitě prokazuje a protimonopolním úřadům dá spoustu práce někoho chytit. Monopolistům nahrává roztříštěnost dohledu, kdy pravidla jsou sice víceméně jednotná, ale jejich hlídání probíhá hlavně na národní úrovni. A také jim nahrává, že protimonopolní úřady nemají dostatečné kapacity – i proto, že často nahánějí „malé ryby“.
Pokud se podaří prokázat velký případ, je to jenom výjimka – jako když Evropská komise před dvěma lety udělila právě za geografická omezení pokutu přes 300 milionů eur nadnárodní potravinářské skupině Mondelez.
Psali jsme
Čínský regulátor trhu vydal soubor pokynů pro automobilky, jimiž zakazuje prodej vozidel pod celkovými náklady. To ukončí cenovou válku…
Výjimka pro malé hráče
Inspirací může být praxe ve Spojených státech – nebo nejnověji v Číně. Tamní antimonopolní úřad vytvořil pro malé hráče výjimku ze zákazu určovat odběratelům minimální ceny, za něž smějí dál prodávat. Přiblížil se tak americké praxi – ale EU dál trvá na svém úplném zákazu.
Jak již bylo zmíněno, minimální ceny jsou zlo – ale jenom okrajový problém, pokud se týkají zanedbatelných částí trhu. V Číně regulátor trhu nově připouští, že i vynucování minimálních prodejních cen může být legální a vytvořil pro ten účel pravidla označovaná obecně jako „safe harbor“. Ale s přísnými podmínkami. Ani jeden z partnerů nesmí mít tržní podíl přes pět procent a současně roční obrat v rámci dohody nesmí překročit v přepočtu 300 milionů korun.
Důsledkem této změny je jednak zvýhodnění pro malé podniky – ale hlavně si regulátor uvolní ruce pro řešení skutečných problémů, tedy monopolních praktik s reálným dopadem na trh a spotřebitele.
Čína se touto změnou blíží praxi ve Spojených státech. Tam byly minimální ceny sto let striktně zakázány, ale v roce 2007 tamní Nejvyšší soud rozhodl, nejtěsnější většinou, že mají podléhat posouzení podle „rule of reason" (pravidla rozumnosti). Takže regulátor (a případně pak soud) hodnotí tržní sílu, dopad na konkurenci i případné pozitivní efekty, např. investice do inovací nebo prodeje, kvalita servisu a podobně.
Přidá se Evropská unie?
V EU se také ozývají hlasy po uvolnění striktního zákazu určování minimálních prodejních cen, a aktuální čínský krok může posloužit jako velký argument. Čína je totiž jinak v přístupu k ochraně hospodářské soutěže leckdy ještě přísnější než EU. Například pro tzv. non-RPM omezení (tedy například již zmíněná geografická omezení, zákaz online prodeje, podmiňování dodávek odběrem jiného zboží, zákaz prodeje konkurenčního zboží a podobně) uplatňuje EU „safe harbor“ až do hranice 30 % tržního podílu, zatímco v Číně je automatická ochrana výrazně užší a končí už na 15 procentech. Pro porovnání, v USA neexistuje pevná hranice tržního podílu – posouzení je případ od případu a liší se i mezi jednotlivými státy; například v Japonsku je hranice také nižší než v EU, a sice 20 procent.
Velkým impulsem pro uvolnění pravidel v Číně byla podle analýzy zveřejněné na serveru ProMarket, který provozuje Univerzita of Chicago, snaha regulátora vyřešit záplavu podružných případů, často na základě podání v rámci konkurenčního boje. Podobnou cestou by se mohla vydat také EU; je však třeba připomenout, že národní protimonopolní úřady v EU nemohou zavést vlastní výjimky. Případný „safe harbor“ pro určování minimálních cen by tak musel vzniknout na úrovni Evropské unie.