NÁZOR: Čím se Angela Krátkozraká zapíše do dějin?

Bývalá kancléřka Angela Merkel je bezpochyby kontroverzní osobou. Pro některé byla výbornou političkou, která zlepšila budoucnost Německa, ale pro mnohé tomu bylo spíše naopak.

Tento článek pochází ze srpna 2016, tedy z doby, kdy bylo módou nekriticky chválit tehdejší německou kancléřku Angelu Merkelovou. Nyní se okolnosti změnily a hodně lidí dnes již chápe, jakou katastrofou Merkelová byla pro Německo i pro celou Evropu. Merkelová prodloužila a prohloubila evropskou finanční krizi, podkopala konkurenceschopnost Německa svojí energetickou politikou a přivedla migrační krizi do ještě kritičtějšího stupně. Toto vše má dnes, po více než osmi letech, své následky a ještě dlouho je mít bude. Až jednou budoucí historikové budou hodnotit osobu Angely Merkelové, budou mít hodně práce.

Přístup Angely Merkelové k evropské finanční krizi nebyl nejšťastňější  

Málokterá osobnost prvních dvou desetiletí 21. století měla vliv srovnatelný s německou kancléřkou. Rozhodující byla role Merkelové například v evropské finanční krizi. Merkelová nejprve nechtěla krizi vůbec vidět. Teprve akutní hrozba platební neschopnosti Řecka v roce 2010 ji přiměla věnovat se problému. Přistoupila k němu ovšem tím nejhorším způsobem: situace není vážná, ale až bude, zasáhneme. Zhoubný nádor ještě není moc velký, ale až vyroste, nasadíme nejprve aspirin a pak budeme operovat. Možná. Finanční trhy reagovaly na bezradnost Merkelové předvídatelně. Finanční krize rychle zasáhla italské, španělské a portugalské dluhopisy, stejně jako banky ve zmíněných zemích. Psalo se léto 2016 a evropská finanční krize prohloubená a prodloužená neohrabaným přístupem Merkelové trvala již řadu let. Kolik let jí ještě zbývá do vyřešení, se patrně dozvědí až budoucí historikové.

Mezitím se v Německu „Mutti“ těšila velmi slušné popularitě. Země totiž těžila z reforem, které před Merkelovou zavedl pragmatik Gerhard Schröder. Schröderovo hospodářské zotavení se ovšem časově shodovalo s vládou Merkelové. Němečtí voliči byli vděčni té nesprávné osobě, podobně jako Američané v 90. letech velebili prezidenta USA Clintona za hospodářský boom, který měl původ v Reaganových časech. Clintonova vina za 11. září 2001 je však dosud téměř neznámým tématem. Německo dokonce těžilo i z krize, neboť finanční panika poškodila evropský jih, ale snížila náklady na úvěr v Německu.

V rámci krize ušetřila spolková pokladna, ušetřili podnikatelé a ušetřily také německé domácnosti, které si braly hypotéky nebo jiné úvěry. Suma, kterou Německo uspořilo na nižších úrokových sazbách, převýšila náklady, jenž zaplatilo za „záchranu“ Řecka. Neinformovaná veřejnost též přijala všeobecně hlásanou teorii, že Merkelová „zachránila“ euro. Ve skutečnosti ale euro žádnou záchranu nepotřebovalo. V první řadě, žádná členská země nikdy nechtěla z eurozóny vystoupit kvůli obavám z možných drtivých následků pro banky a finanční trhy. Za druhé, i kdyby Řecko na vrcholu krize v létě 2015 zavedlo dočasnou náhradní měnu, jak navrhoval Varoufakis, nic by se nestalo. Kalifornie kupříkladu vyřešila svoji rozpočtovou krizi podobně a nikdo se nebál „rozpadu dolaru“.

Merkelová pod drobnohledem: kromě ekonomiky také energetika

Merkelová však poznamenala i evropskou energetiku. Katastrofa ve Fukušimě měla za následek radikální odvrácení od jaderné energetiky, který Německo začalo vynucovat na celoevropské úrovni. V současné době tak Německo uzavírá čím dál více jaderných elektráren. Budoucí historikové možná vyhodnotí, že právě tento krok poskytl zásadní konkurenční výhodu Číně, čímž této zemi poskytl rozhodující impuls, aby se mohla stát supervelmocí. Merkelová v kritickém roce 2011 jednala jako čistokrevná populistka, která se neohlíží na nic než průzkumy veřejného mínění. 

Tento populismus měl ovšem již zakrátko negativní vliv na ekonomiku Evropy, ceny energií, evropský průmysl, zkrátka na všechno. Krátkozrakost Merkelové měla nedozírné následky, které její současníci nedokázali plně vyhodnotit. V roce 2015 Merkelová navíc také otevřela stavidla nekontrolované imigraci do Evropy. Kromě skutečných uprchlíků se do Evropy dostaly stovky tisíc „sociálních turistů" a lidí, kteří si možná poctivě chtěli najít práci, ale brzy zjistili, že jejich kvalifikace drobných řemeslníků, pouličních obchodníků nebo pastevců je na západoevropském pracovním trhu bezcenná. 

Okázalá nezištnost Merkelové sice vypadala dobře, zejména na titulních stránkách levicově liberálních deníků, ale měla vedlejší efekty. Kromě mohutného bezpečnostního rizika je zde otázka, co s milionem lidí, jejichž pracovní kvalifikace a styl života jsou těžko slučitelné s Evropou 21. století. Několik stovek milionů dalších lidí v Africe nebo Asii by nyní podle současných zákonů teoreticky mělo nárok na azyl v Německu. V této souvislosti se proto nabízí otázka, jak by tito lidé žili a zda by byli závislí na sociální podpoře? Tento problém však nyní již bývalá kancléřka Merkelová neřeší a ani jej řešit nemůže. Kdyby Merkelová měla dostat přízvisko jako panovníci minulých dob, neznělo by nejspíš jako „železná", „silná", ani „veliká", ale spíše „bezradná", „krátkozraká" nebo „zmatená".

Autor: Pavel Kohout

Algorithmic SICAV