NÁZOR: Bude se v Česku platit daň z nezdravého cukru? Ať žijí daně

Určitě znáte tu scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Český velikán v ní coby učitel potomků následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este opakuje již probranou látku: „Tak si to, děti, shrneme. Monarchie je zřízení… Jaké? No… Prohnilé! Nejlepší státní zřízení je… Co? Republika! A tatínkovi to nebudeme… Co? Říkat!“

Jak potvrdil už Jára Cimrman, opakovat i zřejmé pravdy má svůj význam, protože člověk je tvor zapomnětlivý. Podobně důslednou autoritu, jako byl neexistující český velikán, by potřebovala i česká politická scéna. Hodně poddaných, pardon občanů, zvláště vytáčí to, že pravice se chová jako levice a levice… (O té nemá cenu se vůbec zmiňovat, protože ta se někam vytratila. Prozatím do Bruselu. A nemůže za to Evropská unie, ale čeští voliči.)

Minimální versus sociální stát

Snad všichni jsme se ve škole učili, že zatímco levice prosazuje sociální stát, který se o své voliče postará, pravice kontruje s koncepcí minimálního státu. Policie, armáda, školství (to základní, možná ještě tak střední) mají být financované státem. Všechno ostatní si, voliči, zaplať!

Nechtěj nic moc po státu a stát nebude mnoho požadovat po tobě. Ano, daně se musí platit, ale nebudeme to přehánět a zbytečně je šponovat. Nízké daně, malé či vůbec žádné sociální dávky a dotace. Tolik teorie.

Zodpovědné občany je třeba potrestat!

A tak pravice vždy před volbami slibuje a dušuje se, že se chystá dávat do pořádku veřejné finance. Státní kasa je prázdná, protože předchůdci nezodpovědně rozhazovali. Pravice umí lépe hospodařit. Spousta krásných slov a dobrých úmyslů a nakonec to dopadne jako vždycky. Na přetřes přijde otázka daní. Prázdnou státní pokladnu i obecní kasy je třeba něčím zaplnit. A k tomu se velké firmy nemají. Zato na ty malé a prostý lid musí být přísnost.

Nastává zvláštní daňová obsese. Třeba v případě daně z nemovitých věcí. Výlučným příjemcem výnosů z těchto daní jsou obce. Letos proto museli nešťastní starostové rozhořčeným sousedům vysvětlovat, že to nebyli oni, kdo rozhodl o zvýšení daně z nemovitostí, které schválil parlament na podzim loňského roku v rámci úsporného vládního balíčku. Vždyť je třeba ty občany, kteří se starali a zajistili si vlastní bydlení, řádně potrestat.

I ženy je třeba potrestat?

Další daňovou změnou platnou od letošního roku byla úprava sazeb DPH. U potravin se sice mírně snížila, na cenách to však nebylo příliš znát. Podobně je to s cenami stavebních prací, léků či pohřebních služeb. Do vyšší sazby se přesunuly naopak třeba ceny kadeřnických služeb, točeného piva nebo kojenecké vody (!). Bitva v poslanecké sněmovně se loni svedla o sazbu daně u menstruačních pomůcek. Stoupenci boje proti menstruační chudobě v ní prohráli, a tak české ženy platí 21procentní daň, jednu z nejvyšších v Evropě. I ženám je třeba ukázat, kde je jejich místo. (Že by v tom byl nějaký skrytý záměr? Dokázat, že daňová koncepce není antikoncepcí, ale cestou ke zvýšení porodnosti? Ovšem takhle rafinovaně utvářené záměry zřejmě nelze mužů i ženám ve vládě podsouvat.)

Péče o zdraví občanů

A na druhé straně není nutné zdanit úplně všechno. Třeba spotřební daň na tiché víno zůstává stále nulová.

Zato se už dlouho ve veřejném prostoru probírá možné zavedení spotřební daně na slazené limonády. Moc by to sice nevyneslo, ale ten psychologický efekt! S myšlenkou koketují Piráti i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). (Nejsou to snad strany z pravicové části politického spektra, které nehodlají občana vychovávat, ale chtějí, aby převzal zodpovědnost do svých rukou?) Informoval o tom např. Český rozhlas nebo CNN Prima.

A když už jsme začali českým velikánem známým z divadla i z filmů, připomeňme si i oblíbenou televizní pohádku, kde o daních taky šla řeč. Jó daně! Jak na ně?

Daň z přidané hlíny žádná česká vláda dosud nezavedla. I když zvažované zdanění nezdravého cukru se této absurditě už hodně, ale opravdu hodně blíží!

Ing. Vladimíra Krejčí, redaktorka Deníku Vektor

Zdroje: Český rozhlas, CNN Prima