Proč nemůžeme vyřešit problém s nedostatkem dětí?
foto: Nikita Nikitin / Pexels/Dítě sedící na zádech svého tatínka vedle smějící se maminky (ilustrační foto)
Porodnost po celém světě klesá a vlády se snaží vyřešit tento problém skrze různé více či méně bláznivé nápady. Výjimkou v propadu není ani Česká republika.
Jako svobodný člověk někdy lituji toho, že jsem se nenarodil v Singapuru. Právě v této asijské zemi totiž státem řízená agentura SDU (Social Development Unit) nabízí sponzorované seznamovací služby jako součást snahy o zvýšení porodnosti mezi mladými profesionály. V této své iniciativě agentura v roce 2013 dokonce překonala Guinessův světový rekord, když uspořádala největší rychlé rande na světě, kterého se zúčastnilo téměř 500 lidí. V Rusku zase dle MT Vladimir Putin vzkřísil medaili „Matka hrdinka“ ze sovětské éry, která odměňuje ženy, jež mají deset a více dětí.
Ve Finském městě Lestijärvi se podle FT pro změnu v zoufalé snaze udržet svou populaci před vymizením nabídlo rodinám vyplácet ročně 1 000 eur (asi 25 tisíc Kč) za každé dítě. Tato výplata trvající deset let je však realizována pouze v případě, že se rodina rozhodne žít právě ve městě Lestijärvi téměř na pobřeží Botnického zálivu na západu země. V této oblasti je totiž hustota populace pouze 0-10 lidí na km². Navzdory snahám o seznámení obyvatel, medailím a peněžním prémiím však porodnost nadále v různých zemích a regionech po celém světě neúprosně klesá. Proč tyto snahy selhávají a co, pokud vůbec něco, se s tím dá dělat?
Vyřešit nízkou porodnost není jednoduché
Na celém světě se lidem rodí stále méně dětí a důsledky jsou alarmující. V padesátých letech dle organizace UNFPA spadající pod OSN měly ženy v průměru pět dětí. Dnes se tento počet celosvětově snížil na 2,4 děti na matku, přičemž v mnoha vyspělých zemích je tento poměr hluboko pod úrovní 2,1. Například v České republice se na základě výsledků výzkumu Elizabeth Brainerd míra porodnosti koncem 90. let 20. století propadla na pouhých 1,13 dítěte na ženu a poté se mírně zvedla na poměr 1,69. Právě Evropa je úbytkem porodnosti ohrožená nejvíce.
Ekonomické důsledky těchto na první pohled neproblematických čísel mohou být ohromující. Pokud se kupříkladu dostaneme do situace, kdy na jednoho člověka v důchodu bude připadat pouze jedna osoba v produktivním věku, tato situace vytvoří obrovský tlak na důchodové systémy a sociální služby. Státy mohou sice, tak jak to moc dobře známe z Česka, zvyšovat věk odchodu do důchodu, ale tuto hranici nejde navyšovat donekonečna. Vlády po celém světě v reakci na tato fakta investují nemalé peníze do způsobů, jak tuto nevyhnutelnou situaci odvrátit. Velmi významně se v těchto záležitostech snaží především Jižní Korea, která dle The Guardian do zvýšení porodnosti od roku 2006 vložila více než 270 miliard dolarů. Situaci v velmi nízkým počtem dětí na ženu pohybující se okolo 0,72 to však příliš nevyřešilo.
Problém je totiž mnohem komplexnější a nedokáží je vyřešit jen zvýšené finanční dávky. Po celém světě totiž rostou výdaje rodin na zaplacení životních nákladů, lidé se potýkají s nejistotou zaměstnání a nakonec také měnící se kulturní postoje k rodinnému životu způsobily, že rodičovství je méně atraktivní. Pokud to nejde po dobrém, mohlo by to jít po zlém. Takové pokusy již v nedávné historii proběhly. V Rumunsku v šedesátých letech sice legislativa omezující potraty vedla k baby boomu, ale také způsobila množství problémů spojených s vlnou neprofesionálně provedených potratů nebo vysokému množství opuštěných dětí v ústavech.
Některé státy s nízkou porodností řeší problém migrací, marně
I přes tyto neblahé předpovědi však existují příklady, které svědčí o opaku. Francie má dle informací EU stále nejvyšší porodnost v celé Evropě díky kombinaci štědrých rodinných přídavků, dotované péči o děti a placené rodičovské dovolené. Francie sice zdůvodňuje vyšší porodnost sociální politikou, ale kritici naopak argumentují zvýšenou migrací, která úroveň porodnosti podpořila. Země jako Kanada nebo Austrálie proto spoléhají na imigraci, aby udržely své ekonomiky nad vodou a nedostaly se do výše popsané situace s malým počtem lidí v produktivním věku. Imigrace však zase může vést k politické nestabilitě a tím pádem i pnutí uvnitř státu.
Pokud se na problém podíváme z větší perspektivy, žádná z těchto možností se nezdá být dokonalým řešením. Pokud proto problém nízké porodnosti bude v příštích letech přetrvávat i nadále, pak nakonec bude nejlepším krokem připravit se na svět s postupně stárnoucí populací. Tato situace by znamenala přehodnotit modely odchodu do důchodu, posílit systémy zdravotní péče a péče o seniorům a zajistit, aby pracoviště více zohledňovala starší zaměstnance. Namísto honby za nepolapitelným oživením porodnosti by vlády měly začít plánovat budoucnost, kdy společnosti stárnou, ale stále mohou prosperovat.
Autor: Moody Rabfogel