Nekonečná fronta čekala na hokejového mistra světa. Ale toho z roku 1972

REPORTÁŽ: Českou republiku zaplavilo hokejové šílenství díky nedělnímu vítězství národního týmu nad nevyzpytatelným Švýcarskem.

Vzhledem k tomu, že se šampionát stal nejsledovanějším za poslední čtyři roky, jak uvedla Česká televize, není potřeba naši spanilou jízdu zdůrazňovat.

O to víc jsme byli překvapení zájmem o osobu Václava Nedomanského, mistra světa z roku 1972. Na jeho besedu a autogramiádu přišly v úterý do Paláce knih Luxor na Václavské náměstí davy příznivců. My nechyběli.

Nedomanskému je sice už osmdesát let, ale na první pohled by jej tak tipoval málokdo. Dalším překvapením bylo, že si na podpis vystály frontu snad všechny generace. Zahlédli jsme několik dvacátníků, ale stejně tak i muže s šedivým přelivem, který nastříká pouze čas.

Nedomanský byl zájmem o svou osobu viditelně potěšen a překvapen, bylo to vidět a slyšet z jeho slov.

Hlavním motivem setkání byla jeho loňská kniha Můj neslavnější únik. V ní sportovec vzpomíná na přelomové okamžiky kariéry. Byl vůbec první hokejista na světě, který překonal železnou oponu a nastoupil v nejslavnější lize, v NHL. V knížce samozřejmě vzpomíná i na boje se Sověty, stejně jako s režimem, který naši zemi svíral od roku 1948.

Setkání trvalo zhruba šedesát minut, ale kvůli zmíněné frontě se protáhnulo.

Deník Vektor musí uznat, že beseda byla místy až dojemná. Ve vzduchu se ještě stále nesla euforie z nedělního finále a s ní spojená hrdost.