Od BRICS ke CRINGY

KOMENTÁŘ Také jste zaznamenali, že ohledně skupiny BRICS se toho v poslední době mnoho neděje? Nevznikla žádná skutečná organizace na tomto podkladě (s výjimkou jedné nevýznamné banky). Společná zlatem krytá tvrdá měna zůstává iluzí. Neexistuje ani zóna volného obchodu ani volného pohybu osob. O vojenském bloku rovněž nelze mluvit.

O všeobecném nezájmu o BRICS vypovídá graf četnosti výskytu některých vyhledávacích termínů na Google.com z poslední doby. Daleko více než BRICS se svět zajímá například o Jemen, Gazu a hlavně Írán.

Ze států BRICS lze uvést vlastně jen dva, které opravdu hýbou světem. Jsou to samozřejmě Rusko a Čína. Brazílie, Indie a Jihoafrická republika jsou z mezinárodního hlediska relativně nekonfliktní a tudíž nezajímavé.

O Rusku bylo napsáno dost. Vztahy se Západem jsou nyní na úrovni studené války. Rusko se přestalo snažit byť i jen o předstírání dobrých vztahů, o čemž svědčí například nedávné demonstrativní odsouzení amerického novináře Evana Gershkowiche na 16 let za údajnou špionáž.

Namísto na spolupráci se Západem se nyní Rusko orientuje na Čínu a na nejrůznější země třetího světa. Moskvě jde o rozšíření sfér vlivu a ekonomické spolupráce, včetně obcházení západních sankcí. Rusko nemá vlastní výrobu čipů té nejvyšší kategorie, musí se proto spoléhat především na pekingský režim. A nejde jen o čipy, ale také o další strategické komodity, včetně odbytiště pro ruské suroviny.

Čína je desetkrát větší než Rusko co do počtu obyvatelstva i objemu hrubého domácího produktu. A zatímco Rusko se může opřít o Čínu, Čína už se nemá o koho opřít. Proto je nucena chovat se k Západu mnohem rozvážněji. Musí proto do jisté míry vyjít vstříc dokonce i západním požadavkům na sankce proti Rusku. Čína si nemůže dovolit odstřihnout se od přímého obchodu se Západem, protože je na něm ekonomicky závislá. Rusko může do značné míry obcházet sankce nepřímým dovozem západního zboží přes Kazachstán, Uzbekistán nebo přes Čínu. Čína však při svém objemu zahraničního obchodu nemůže provádět podobné triky.

Především ale by jakékoli zásadní narušení obchodu mezi Čínou a Západem vedlo ke světové hospodářské krizi rozsahu srovnatelného s Velkou depresí třicátých let. Hospodářská závislost Číny na obchodu se Západem je značná a mnohostranná. V roce 2021 se Západ podílel na celkovém čínském dovozu zboží 53 procenty, včetně kritických výrobků, jako jsou stroje, specializované přístroje a polovodiče. Pozoruhodné je, že 68 procent čínského dovozu polovodičů pochází ze Západu a Tchaj-wanu. Čína je navíc v oblasti klíčových dovozů, jako jsou potraviny a suroviny, do značné míry závislá na západních zemích. Ze Západu například pochází více než 90 procent čínského dovozu některých potravin, jako je maso a obilí, a také důležitých surovin, včetně železné rudy.

Těžko říci, zda by více trpěla Čína nebo Západ, ale bez nejmenších pochyb by trpěly obě strany. V situaci, kdy Čína zápasí s krizí na trhu nemovitostí (a která má sice jiný mechanismus, ale je rozsahem srovnatelná s americkou krizí z let 2007-2008), si Peking zajisté nepřeje masivní zchudnutí svého obyvatelstva a sociální nepokoje, které by jistě následovaly. Ekonomická válka by byla zárukou vzájemného zničení podobně jako jaderný konflikt.

Vsuvka na téma alternativní historie: Co by se pravděpodobně stalo, kdyby se Západ v roce 2022 nepostavil za Ukrajinu? Čína by dost možná usoudila, že Západ již zeslábl do té míry, že si nechá líbit úplně všechno. Po ztrátě Kábulu (v létě 2021) a ztrátě Ukrajiny by s krátkým časovým odstupem následovala ztráta Tchaj-wanu a pak ještě další ztráty, o jejichž rozsahu se můžeme jen dohadovat. Čínská anexe Tchaj-wanu by však byla pro Západ extrémně bolestivá vzhledem k výpadku výroby čipů té nejvyspělejší generace. (Scénář obsazení ostrova bez dlouhodobého výpadku výroby čipů je vyloučen.)

Pamatujete si, jaké byly po pandemii covidu potíže s nedostatkem čipů? Vynásobte si tyto potíže deseti… a stále ještě nebudete mít ani přibližnou představu, jak zlé by to bylo. (Odhaduje se, že jen v roce 2021 nedostatek polovodičů stál globální automobilový průmysl 210 miliard dolarů na ušlých tržbách.)

Peking prozatím nevydal rozkaz k invazi možná jen z toho důvodu, že Ukrajina se zatím dokázala udržet. U Charkova se bojuje za Tchaj-wan a na Tchaj-wanu by se případně bojovalo za celý Západ. Ukrajinský konflikt je ve skutečnosti mnohem důležitější, než si většina lidí myslí: riziko vstupu ruských vojsk na české území je spíše hypotetické, ale riziko pádu Tchaj-wanu (a tím zároveň pádu světové ekonomiky) je nenulové.

Stručně a bez obalu: Rusko a Čína jsou nepřátelé Západu a docela nepokrytě touží po tom, aby se mu vedlo co nejhůře. V případě Číny je ovšem tato touha držena na uzdě pragmatickou nutností se Západem ekonomicky spolupracovat. Čína se proto do přímého konfliktu zatím nepustila a snad se ani nepustí. Peking sice touží po světovládě, ne však za cenu sebezničení. Rovněž nezapomínejme, že poslední válku (invazi do Vietnamu v roce 1979) Čína drtivě prohrála již po necelém měsíci.

Rusko tedy Západ přímo zničit neumí a Čína na to nemá odvahu. V čem se oba tyto státy shodnou, je strategie „okopávání kotníků“. Kromě různých námořních a leteckých provokací to zahrnuje především podporu různých diktátorských režimů, které již nemají zábrany Západ přímo napadnout nebo alespoň přispívat k mezinárodnímu napětí a nutit Západ vydávat více zdrojů na obranu.

Na scénu vstupují Írán, Severní Korea, Gaza a Jemen.

Režim šílených ajatolláhů klade džihád na čelné místo, pragmatismus na konec seznamu svých hodnot. Bizarnost tohoto režimu dokládá fakt, že za svého hlavního nepřítele považuje Izrael: stát, s nímž neměl nikdy konflikt a se kterým ani nemá společné hranice. A i když velká část obyvatelstva se svojí vládou nesouhlasí, režim se stále může opřít o loajální ozbrojené složky a o konzervativní venkovské obyvatelstvo.

Dědičná komunistická monarchie v severní části Korejského poloostrova má daleko k čínskému pragmatismu, stejně jako k nedávno obnovené konzervativně pravoslavné ideologii Putinova Ruska. Nicméně s oběma zeměmi má tradiční styky, které stojí nad ideologickými rozdíly. Severokorejská izolovanost zároveň znamená, že případná světová krize by se Kimovy říše příliš nedotkla. Jen pro úplnost: na dostřel severokorejských raket a děl se nacházejí supermoderní jihokorejské továrny na čipy, které jsou po těch tchajwanských světovou dvojkou.

Teroristický režim vládnoucí pásmu Gazy byl dlouho vojensky podporován především Íránem a Čínou, dříve též sovětským blokem. Gaza je teoreticky nedůležitá, protože jde o úzký pás země, který by bylo možné snadno obsadit a pacifikovat.

Bylo by to snadné, jenže není: v důsledku činnosti aktivistů, kteří byli dříve podporováni sovětským blokem v rámci boje proti státu Izrael a kteří jsou nyní podporováni řadou západních organizací a bohužel dokonce vlád. Kvůli těmto aktivistům se z Gazy stal zvláště účinný nástroj pro vyvolání zmatku, nejistoty a rizika nejen v Izraeli, ale na celém Západě. Aktivisté masově demonstrující na ulicích západních měst za teroristickou organizaci a proti jedinému demokratickému státu na Středním východě představují pro Západ prohru a ostudu: jak je možné, že jsme nechali věci dojít tak daleko? Kde zůstaly sliby, že už nikdy nepřipustíme návrat antisemitismu? Jak se mohlo stát, že tón veřejné diskuse určuje zaslepený dav řvoucí genocidní hesla?

A koho tu máme dále? Zhroucený stát Jemen, jehož hlavní město San’á již od roku 2014 ovládají povstalci známí jako Húthí nebo Húsí, jinak též Ansar Alláh. Kromě hlavního města drží ještě značnou část západního pobřeží, včetně důležitého přístavu Hodeidah, a několik významných provincií. S finanční i materiální podporou Íránu se snaží škodit Západu a především Izraeli, ačkoli jsou od něho geograficky ještě dále než Írán.

Složíme-li první písmena anglických názvů uvedených zemí, obdržíme akronym CRINGY (China, Russia, Iran, North Korea, Gaza, Yemen). Shodou okolností jsou země v rámci akronymu zhruba setříděné podle svého globálního významu; snad jen Gaza by zasloužila být o jedno místo více vepředu.

Anglické slůvko „cringy“ (nebo „cringey“ odvozené od podstatného jména „cringe“) lze do češtiny přeložit jako „trapný, nevhodný, zahanbující, rozpačitý“ či „otřesný“ (je-li řeč o něčím vzhledu či chování). Vskutku, neschopnost Západu adekvátně odpovědět na celou škálu nepřátelských aktů různé míry důležitosti, od demonstrací až po válku se všemi náležitostmi, lze považovat za zahanbující. Trapné je však i samotné chování uvedených zemí. Rusko a Čína jednají jako zamindrákovaní ublížení fňukalové, kteří si své komplexy vybíjejí šikanováním slabších. Totéž platí i pro islámské extrémisty z Íránu, Gazy a Jemenu, kteří se nemohou srovnat s tím, že Alláhovi věrní jsou v průměru ekonomicky méně úspěšní než nevěřící. A tak bychom mohli pokračovat.

Co je obzvláště znepokojivé: skupina CRINGY není – podobně jako BRICS – nijak formalizovaná, přesto jsou vztahy mezi jejími členy stále intenzivnější. Obchod, diplomacie, vojenský spolupráce, navzdory ideologickým a náboženským rozdílům se nenávist k Západu projevuje ve všech těchto oblastech jako sjednocující faktor. A zatímco svět CRINGY se spojuje, Západ se štěpí, drolí, rozpadá, vyčerpává se: na otázkách vztahu k Ukrajině, k Izraeli, k mimoevropské imigraci, k vlastním dějinám a k řadě jiných témat.

Kromě toho Západ odčerpává svoji energii a pozornost na nesmysly. Vezměme si tzv. kulturní války: jde vesměs o témata strategicky bezvýznamná a až komicky nedůležitá: přesto konzumují značnou část pozornosti západní veřejnosti. Neexistuje snad bezvýznamnější téma než multigenderové toalety – a kolik milionů či miliard člověkohodin na něm bylo promrháno!

Vraťme se však k tématu CRINGY. Mimořádně cringy je pak sebemrskačský postoj západních progresivistů, který lze shrnout asi takto: „Během období kolonialismu jsme na ně byli zlí a oni nám to teď vracejí, dobře nám tak!“ K nesmyslnosti tohoto přístupu se vrátíme někdy jindy. Nejprve je však třeba konstatovat jednu věc. 

Na českých sociálních sítích (a v domácnostech a v hospodách) se vede lidová diskuse, zda se přiklonit k Západu anebo usilovat o přízeň Moskvy, Pekingu, atd. Prohlašme jasně a zřetelně, že tato diskuse je jalová a bezcenná. Jsme součástí Západu, což je dáno kulturně a geograficky již déle než tisíc let. Není možnost výběru. Uvažovat o změně civilizační příslušnosti je stejně pošetilé jako přemýšlet o změně pohlaví: lze změnit vnější znaky, ale DNA nezměníte. Ta je dána jednou provždy. Můžete se naučit rusky nebo čínsky, ale Rusové nebo Číňané vás nikdy nebudou brát za sobě rovného.

Mějte rádi svoji civilizaci, protože nikdy nebudete mít lepší. Nikdy totiž nebudete mít žádnou jinou.

Pavel Kohout
Algorithmic SICAV