Orwellova ekonomická vize: Kapitalismem k chudobě, socialismem k totalitě
foto: Pixabay/ilustrativní
Byl George Orwell levičák nebo pravičák? Oba tábory jej dnes považují za „svého“. Jaká je pravda?
Pravda je svým způsobem na obou stranách. Orwell sám sebe považoval za socialistu. Pro tradiční konzervativní pravici (vyznávající hodnoty jako státní hierarchie, aristokratická privilegia, vypjatý patriotismus, církev) neměl mnoho sympatií. Skepticky se díval i na liberální kapitalismus volné soutěže: žil v době poznamenané Velkou hospodářskou krizí a tehdejší konsensus pravil, že za ni mohl právě neregulovaný kapitalismus. Dnes její příčiny hodnotíme jinak, ale tehdy šlo o názor široce sdílený napravo i nalevo.
Současně však Orwellova svobodomyslná povaha byla v přímém protikladu k tvrdé politické disciplíně tehdejších levicových proudů, především radikální levice, a to zejména komunistů. Sektářství, tak typické pro levici, mu rovněž bylo bytostně cizí.
Orwell byl tedy skeptický politický solitér. Ale jak se díval na ekonomické záležitosti?
Ekonomka Jennifer Roback se rozhodla ve své studii "The Economic Thought of George Orwell" prozkoumat ekonomické předpoklady slavného literárního díla 1984 od George Orwella. Podle jejích slov je tato oblast, i přes svou velmi zajímavou stránku, málo zkoumaná. „Orwell věřil, že socialismus vede k totalitě; to je ostatně hlavní poselství Orwellova klasického románu z roku 1949. Myslel si však také – pod čerstvým vlivem Velké hospodářské krize –, že kapitalismus vytváří fronty na chleba a chudobu. Tato kombinace přesvědčení ho vedla k onomu hluboce znepokojivému pohledu, který tak barvitě popsal v dystopickém románu 1984,“ komentuje hned v úvodu ekonomka. Zajímavé je také, že i přes svůj jednoznačný a pochmurný názor se Orwell věnoval ekonomické problematice téměř minimálně. Stěžejní kritika se točí kolem sociálních a politických témat. Zatímco ekonomickými názory se autor nelišil od většiny svého okolí, jeho pohled na technologie byl v té době pozoruhodný – byl technooptimistou, což tehdy nebývalo zvykem.
Psali jsme
Profesor Tomáš Havránek nedávno poskytl rozhovor pro Lidové noviny. Je zastáncem názoru, že inflace je v zásadě zbytečná. Inflační cíl v hodnotě…
Pokud se však člověk chce ponořit do ekonomického rozboru tohoto utopického románu, je nejprve důležité si uvědomit, že Orwell měl silné sociální cítění a odsuzoval nerovnost příjmů způsobenou kapitalismem. Bylo to i díky jeho trpkým životním zkušenostem, neboť nějaký čas žil v Londýně jako bezdomovec; své zážitky z oné doby popsal v knize Úplně na dně v Paříži a v Londýně. (Tehdy se patrně nakazil tuberkulózou, na kterou předčasně zemřel zhruba o deset let později.)
Kritizoval rovněž nadbytek výroby, který byl podle něj spolu s monopolistickými tendencemi jednou z negativních externalit kapitalismu. V době napsání jeho knihy toto stanovisko sdílelo nemalé množství Britů a Američanů.
Na druhou stranu Orwell věřil, že silný socialismus nutně povede k totalitnímu režimu. Přílišná centralizace podle něj také nebyla ideálním řešením. Ke svému názoru došel na základě dvou základních faktorů. První z nich byla situace v Sovětském svazu. „Orwell byl znechucen anglickými socialisty, protože nedokázali odhalit tyranii, která existovala v Sovětském svazu. Ve skutečnosti se mu zdálo, že se cítí povinni obhajovat každý sovětský krok. Podle Orwellova názoru tito sovětští obhájci ničili šance, že se ve Velké Británii někdy prosadí skutečný socialismus,“ píše Roback. Tento názor byl velmi přesný a mnoho jiných k němu došlo až mnohem později.
Druhým problémem socialismu a přílišné centralizace bylo podle Orwella to, že někdo bude mít celý systém „pod palcem“. „Tato osoba nebo skupina lidí bude mít nad svými spoluobčany obrovskou moc. Taková moc může být využita ke zlovolným politickým cílům, jako ve Stalinově Rusku nebo v Orwellově Oceánii, stejně jako k blahodárným účelům ekonomického plánování,“ vysvětluje Roback Orwellovy názory. (Hospodářské plánování tehdy budilo velké naděje.) Podle něj byl tedy kapitalismus nespravedlivý a neefektivní a socialismus povede k totalitě, jinými slovy, odmítal existenci ekvilibria (rovnováhy, ve které by se ekonomika dostala do ideálního bodu vyrovnané nabídky a poptávky).
Zatímco Orwellův náhled na ekonomické systémy byl v tehdy poměrně populární, jeho postoj k technologiím jistě mnohé překvapil. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení věřil, že technologie zvyšují kvalitu života. Dokonce prosazoval názor, že by měly být dostupnější pro co nejvíce lidí. „Román 1984 není o televizních obrazovkách a počítačích, jak se nám často tvrdí, ale o totalitě a socialismu. Je to kniha, která nebyla napsána ani tak jako proroctví, ale jako poplašný zvon, na který zvonil člověk, který se sotva odvážil doufat, že na někdo odpoví. 1984 je kniha, která se zrodila z hluboce pesimistického pohledu na svět,“ hodnotí ve studii ekonomka.
Psali jsme
Když jsme v listopadu 1989 zvonili klíči, bylo všem jasné, že jedním ze zásadních důvodů byla ekonomická situace tehdejšího Československa.…
Každému je zřejmé, že kniha nemá být optimistickou vizi budoucnosti, naopak byla napsána s cílem kritiky a upozornění na možné budoucí problémy společnosti. Závěrem je však zapotřebí zdůraznit, že ačkoliv Orwellův pohled na svět má jednoznačnou a přímou logiku, nesmíme zapomínat, že byl velmi ovlivněn Velkou hospodářskou krizí, ve které žil. Orwell navíc nebyl ekonom a neměl představu o tom, jak by měl systém „správně“ fungovat. Nepokusil se na to přijít nebo to pochopit. Měl především negativní názory na socialismus i na kapitalismus a tyto názory chtěl sdělit světu.
Abychom byli spravedliví, ani ekonomové Orwellovy doby neměli v otázce „správného ekonomického systému“ vůbec jasno. Myšlenky socialismu (ať už marxistického či nemarxistického) byly během 30. a 40. let nesmírně populární a vlivné. Dokonce i někteří nepřátelé socialismu se obávali, že tato ideologie představuje budoucnost lidstva.
Příklad: americký multimilionář Andrew Carnegie rozhodně nebyl komunista, nicméně se obával, že kapitalismus nepřežije bez zásadních sociálních reforem. Jinak hrozí pád do „propasti barbarství“.
Tyto názory ovlivňovaly i vrcholovou politiku. Francouzský prezident Charles de Gaulle se například rozhodl čelit socialismu metodou „otevřených dveří“ a preventivně znárodnil několik klíčových podniků: Renault, Air France, Electricité de France, dále plynárenský a uhelný průmysl. Logika: raději budeme znárodňovat my, demokraté, než aby totéž dělali komunisté po své vítězné revoluci.
Britská Fabiánská společnost, nesmírně vlivná organizace „nenásilných revolucionářů“, dosáhla v zásadě téhož. Výsledkem je mimo jiné skutečnost, že britský automobilový průmysl má nyní hodně společného s českým: je vlastněn téměř výhradně cizinci, především Němci. Znárodnění mělo za následek stagnaci, neefektivitu, zaostávání, a nakonec buď krach nebo prodej zahraničnímu investorovi. Pozdější privatizace pak představovala jedinou záchranu.
Tyto nepříznivé vedlejší jevy socialismu či státního vlastnictví však ještě nebyly v Orwellově době známy. Těžko říci, co by si asi myslel, kdyby se dožil éry privatizací za vlády Margaret Thatcherové. Byl by nadšený nebo rozhořčený? To se nikdy nedozvíme.
A byl tedy Orwell levičák? Z dnešního hlediska na tom příliš nezáleží. Důležité je jeho varování před absolutní mocí státu. Ideologické škatulky jsou vedlejší.