Partyzánská novela pomůže stavebníkům. Ale co se do ní nevešlo?
foto: AegisLaw, se svolením/Vojtěch Faltus, partner advokátní kanceláře AegisLaw
V červenci 2025 byla schválena novela soudního řádu správního která má zrychlit a zefektivnit řízení před správními soudy; účinnosti nabude 1. ledna 2026. Do Sbírky zákonů se dostala jako tzv. přílepek k zákonu o azylu, což otevírá dvě otázky. Především: nehrozí kvůli způsobu přijetí, že Ústavní soud novelu zruší? A také: co z původního vládního návrhu se do ní nevešlo?
Obsah novely soudního řádu správního (SŘS) a její dopady jsme popsali v rozhovoru s Martinem Tůmou z právní kanceláře endors. Souvislosti okolo způsobu jejího přijetí a toho, co v ní není – a případně by mělo být – popisuje v článku pro Deník Vektor Vojtěch Faltus, partner advokátní kanceláře AegisLaw.
Zrušení novely snad nehrozí
Novela SŘS byla přijata formou tzv. přílepku – tedy pozměňovacího návrhu, který není úzce spojen s obsahem původního návrhu zákona – k zákonu o azylu. Tento způsob legislativního procesu je obecně považován za rizikový z hlediska ústavnosti, protože může být v rozporu s pravidly řádného legislativního procesu a principy transparentnosti. Na základě toho by mohl Ústavní soud na základě návrhu teoreticky rozhodnout o zrušení některých nebo všech „přilepených“ ustanovení.
Při posuzování takového případu by Ústavní soud musel zvažovat intenzitu daného zásahu a následně zhodnotit, zda nad porušenými principy nepřevažují jiné ústavní hodnoty, pro které je namístě zákon nerušit. Domnívám, že v tomto testu by novela SŘS obstála, především s ohledem na to, že má za cíl odstranit nedostatky předchozí právní úpravy – například urychlit povolovací procesy nebo posílit některá práva účastníků řízení před správními soudy.
Vedle otázky, zda novela přežije případný návrh na zrušení bude dobře podívat se na hlavní ustanovení, která původní vládní návrh novely SŘS zahrnoval ale které se do „přílepku“, a tedy do novelizovaného SŘS, nedostaly.
Psali jsme
Novela soudního řádu správního, která bude účinná od začátku roku 2026, zjednoduší a zrychlí řešení sporů ve správních řízeních. Nejzajímavější…
Pomoc s volbou žaloby v zákoně stále chybí
Jedna ze změn se měla týkat nesprávného zvolení typu žaloby. Podle SŘS existují tři základní typy žalob. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu a žaloba na ochranu proti nečinnosti. Při podání žaloby stojí žalobce mnohdy před nelehkou volbou, jaký z těchto typů žalob zvolit. Problém může být například v situacích, kdy je třeba rozlišit, zda se jedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu nebo o zásahovou žalobu. Novela navrhovala, aby v takovém případě byl soud povinen žalobce na nesprávný žalobní typ upozornit a umožnit mu změnu žaloby. Tento postup sice již dříve zazněl v judikatuře (rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2017), zákon jej však výslovně nestanovil. Přijaté znění novely by proto posílilo práva žalobců v případě nesprávné volby žalobního typu, jelikož by povinnost umožnění změny žalobního typu vyplývala přímo ze zákona.
Bez advokáta, tedy bez paušálu
Do novely SŘS se podařilo prosadit některé změny okolo náhrady nákladů řízení, především náhradu nákladů osobě zúčastněné na řízení. Jiné změny však přijaty nebyly. Příkladem je ustanovení, jehož cílem bylo umožnit, aby účastníkovi, který není zastoupen advokátem, mohla být přiznána paušální náhrada hotových výdajů, i když jejich konkrétní výši nedoloží. Nynější právní úprava totiž takovou možnost nepřipouští. Účastník nezastoupený advokátem může získat náhradu pouze tehdy, pokud přesně vyčíslí své hotové výdaje, zatímco účastník zastoupený advokátem má nárok na paušální náhradu podle advokátního tarifu. Tato rozdílná úprava dle Ústavního soudu zakládá nerovnost v přístupu účastníků k soudu.
Psali jsme
Neschválená smlouva je vždy problém, někdy dokonce neřešitelný. Advokát Vladimír Janošek tvrdí, že takových případů je překvapivě hodně.
Veřejná správa dál zadarmo
Zároveň se mělo zlepšit i postavení správních orgánů. Původní návrh počítal v rámci náhrady nákladů správnímu orgánu s možností přiznání jak náhrady hotových výdajů, tak i náhrady za právní zastoupení. Tento koncept však vyvolal obavy, že přiznávání náhrady nákladů řízení správním orgánům by mohlo účastníky odrazovat od uplatňování jejich práv, neboť v případě neúspěchu by se jim řízení mohlo znatelně prodražit. Tento koncept byl v průběhu procesu opuštěn a měla zůstat možnost přiznat správnímu orgánu hotové výdaje, kterými by byly například cestovné nebo poštovné. Ani tato úprava se však do přijaté novely nakonec nepromítla, což lze z hlediska žalobců považovat za příznivý výsledek.
Chyba v počtech? Dál zbytečně velký problém
Z původního návrhu vypadla také změna, která měla umožnit, aby soud na návrh účastníka znovu přezkoumal své vlastní rozhodnutí o nákladech řízení. V současnosti totiž neexistuje způsob, jak samostatně napadnout výrok o nákladech řízení, ale lze přezkoumat pouze v rámci přezkumu kasační stížnosti ve věci samé. Ministerstvo spravedlnosti proto navrhovalo zavést jednoduchý nápravný mechanismus, který by umožnil odstranit zjevně nesprávná rozhodnutí o nákladech, například pokud soud opomene některé výdaje nebo nesprávně určí jejich výši. Účastník by měl v takovém případě možnost podat žádost, na základě které by soud o výroku o nákladech řízení znovu rozhodnul.
Ačkoliv by tento postup umožnil napravit chyby tam, kde to dnes není možné, mohl zároveň vytvářet prostor pro zvýšení administrativní zátěže soudů. To v důsledku mohlo vést k prodlužování dalších řízení a míjet se s cílem novely, kterým bylo soudní řízení zjednodušit a zefektivnit.
Předpisy komor raději dál bez přezkumu
Zcela vypuštěna byla i plánovaná možnost napadnout předpisy profesních komor (například advokátní či lékařské komory) a předpisy vysokých škol, pokud mají dopad na výkon veřejné správy. Ministerstvo chtělo umožnit, aby správní soudy mohly přezkoumávat vnitřní předpisy komor, pokud by měly veřejnoprávní účinky. Šlo o snahu posílit soudní kontrolu nad výkonem samosprávy v profesních organizacích. Návrh se však u profesních komor nesetkal s výraznou podporou a vyvolal obavy, že by mohl vést k zahlcení soudů i orgánů komor množstvím dalších podání. Problémem byla rovněž absence hmotněprávního základu pro tuto procesněprávní úpravu. Vzhledem k tomu, že změna přinášela řadu komplikací, její neprosazení nepředstavuje problém.
Výsledkem tak je, že byla schválena pouze část navrhovaných opatření. Některá z nich měla dobrý potenciál na zefektivnění soudního řízení, u jiných je však zřejmě lepší, že zůstaly jen v podobě návrhu.
Širší souvislosti legislativních změn
Přijetí novely SŘS zapadá do širšího trendu, který lze v posledních letech ve veřejném právu pozorovat. Legislativní změny se postupně snaží zrychlit a zefektivnit procesy, které dosud soudní a správní řízení výrazně zpomalovaly. Stejným směrem míří i připravovaná novela stavebního zákona, která má právní úpravu vrátit do podoby z roku 2021. Počítá mimo jiné s obnovením Nejvyššího stavebního úřadu, jenž by měl zajistit silnější centralizaci a jednotnost rozhodovací praxe, a také s novým vymezením bydlení jako veřejného zájmu. Její přijetí však sebou taktéž nese řadu komplikací, proto je otázkou, jak se s nimi podaří zákonodárci vypořádat.
Autor: Vojtěch Faltus, AegisLaw