Včera byla bronzová neděle, o které se podle tradic mělo začít péct vánoční cukroví. Ale prosím neděste se. 28 jako číslo pro dnešní den vůbec neznamená, že by jich mělo být 28 druhů. Podle tradic jich stačí 12, podle jiných jen 9. A klidně jich můžete mít i míň, symbolicky na oslavu deflace (nebo aspoň konce inflace).

Za pohanských dob se cukroví rozvěšovalo po domech, aby ochránily štěstí, po ovocných stromech, aby plodily, a po chlévech, na ochranu před pohromou. Dobytek byl přeci zároveň traktorem i ledničkou. I proto se pečená hmota tvarovala do domácích zvířátek, a kuliček coby buď ovocných plodů, nebo slunce při Slunovratu.

Cukroví tak bylo takovou důležitou investicí do zvýšení ekonomického růstu. Teprve křesťanství se na produktivitu statku vykašlalo, a přeneslo cukroví dovnitř do domu. Najednou nešlo o zdraví dobytka nýbrž lidí. To mohlo souviset i se zhoršením úrody a tedy i imunity během Malé doby ledové, kterou jsme rozebírali u jedné z prvních SníDaní 6. července. Pro lidské zdraví se cukroví občas mazalo i česnekem.

Jakkoli se už více než rok Ministerstvo zemědělství čertí, jak prý zlí obchodníci zdražují nekřesťansky cukr, křesťanský cukr býval ještě dražší než dnes. Proto se místo něj používal med a pekly se hlavně tvarované medové perníčky. Ty potřebovaly zhruba dva týdny na změknutí, a proto tedy začátek pečení na včerejší bronzovou neděli.

Pokud jste tedy začali s pečením dřív než včera, patrně vše tajně časujete spíš na Slunovrat než na Vánoce. V pohodě, to zvládnem, jen pozor, letos přijde Slunovrat až po půlnoci na 22. prosince, o půl páté ráno. Slibuji, když už vám s pečením nepomůžu protože nemůžu, aspoň kvůli vám připravím SníDani to ráno na ten ranější čas, když už takto dávno předtím, než bude s-vítat, budete Slunce vítat.

Takže obzvlášť jestli máte už skoro napečeno takto předčasně, můžete si teď v klidu poslechnout, co Ministerstvo zemědělství (tentokrát bez cukru) upeklo za novou čertovinu, kterou nás krmí. Tentokrát o vás, pekařích a pekařkách. Prosím nehněvejte se na mě, že je dnes ke SníDani zase něco k jídlu. Já si to fakt nevymýšlím, to zase to ministerstvo. Respektive zase nějaký tweet ministra. Tentokrát se s jídlem nepropojil s Lídlem, nýbrž s největší českou bankou.

Ta ve středu vydala analytickou brožuru zvanou Pekárenský trh v Česku se spoustou grafů. Ty, které byly jejich, byly celkem zajímavé. Ale jeden graf bohužel bez dalšího převzali od Svazu pekařů a cukrářů, a ten byl dost zavádějící. Rozděloval pro různé roky průměrnou cenu chleba v obchodech na tři složky: cenu z pekárny, Daň z přidané hodnoty, a něco, co nazývá marže obchodníka, který nám chleba prodal. A ta marže v tom grafu postupně v čase roste.

Jako čistě technicky pro některé otázky může být zajímavým výchozím bodem, nazývat celý zbytek ceny marží obchodníka. Když bychom třeba chtěli porovnat, jestli jeden metr čtvereční obchodní plochy vygeneruje víc, když na něj naskládám přepravky s plzní namísto pivních náhražek, tak mě u obou položek může zajímat rozdíl mezi cenou, za kterou nakupuji a za kterou prodávám. Ale i pak to musím ještě vynásobit dalšími daty, třeba kolik té věci prodám, aby mi to řeklo něco smysluplného. Třeba jak ten metr čtvereční přispívá k zaplacení nájmu, prodavačů, energií, a podobně.

S přimhouřením obou očí se tomu rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou může říkat marže, když srovnávám různé výrobky u daného obchodníka ve stejný čas. Je ale dost neštastné to srovnávat pro jeden výrobek v čase, jak to udělala banka pro chleba. Protože se v čase samozřejmě mění ty ceny nájmu, prodavačů, energií, a podobně. Takže i když marže roste, tak jestli náklady obchodu rostou ještě rychleji, může klidně zisk ze chleba klesat. I při rostoucí marži. Největší česká banka aspoň ví, že marže není zisk.

Neví to ale český ministr zemědělství. Ten tento graf tweetnul s tím, že marži prohlásil za zisk, a tento zisk obchodníka prý dnes činí číslo pro dnešní den, 28 % z ceny chleba. Téměř dvakrát tolik, co před 9 lety. To, že ceny z pekárny také za těch 9 let vyrostly, to se bere jako samozřejmost, když vzrostly náklady.

Cena z pekárny samozřejmě už také v sobě obsahuje marži pekárny, tedy rozdíl mezi cenou mouky v pytli a cenou mouky v upečeném chlebu. Nikdo by ale ten rozdíl neprohlašoval za zisk pekaře, který do toho musel dát energie, čas, stroje, všechno. Stejně jako ten obchodník. Ten také jenom nesedí a něco jen nepřeprodává. Stejně jako je mouka v pytli něco jiného než mouka v chlebu, tak chleba ve dvě ráno u pekaře za městem je něco jiného než chleba večer na pultě v obchodě po naší cestě z práce, díky němuž nemusíme ještě i do nejbližší vesnice pro máslo na ten chleba.

Rostoucí marže tak nic neříká o tom, jestli zisky obchodníků u chleba rostou nebo klesají. To je stejný nesmysl jako říkat, že zisk zemědělce je 10 tisíc %, když mu z jednoho zrnka pšenice vyroste v průměru zhruba 100 zrnek. (Rostlinka mívá zhruba pět hlav.)

Nepočítat náklady je prostě nesmysl v každém vesmíru. Ministr by jej neměl šířit ani v době kolem Slunovratu, kdy je šamanismus bubnování a tančení ve víru alternativou za víru. Zaplať Slunce, pečení chleba není pečení cukroví.

Zdraví těla léčíme si lékařsky.
O duši nám péči pečou pekařky.

Hezký den

Petr Bartoň, portál SníDaně

Petr Bartoň, pekařství, marže, inflace, deflace, náklady,