„Přechod na maximální podíl obnovitelných zdrojů je pro budoucnost velmi důležitý, má to však množství ale...,“ vyjádřil se pro Deník Vektor Kubíček
foto: Pixabay/ilustrativní
Redakce Deníku Vektor oslovila poslance a člena podvýboru pro energetiku Romana Kubíčka (ANO) s dotazy k současné energetické situaci v Evropské unii. Její zástupci totiž plánují pozměnit energetické cíle Unie a vytáhnout je na novou úroveň. Do roku 2030 by se mělo místo původních 32 % přejít na 42,5% podíl veškeré spotřebované energie pouze z obnovitelných zdrojů. Je Česká republika na takovou změnu připravena? A dokážeme se do fáze připravenosti dostat během dané lhůty necelých sedmi let? Zeptali jsme se jihočeského poslance.
„Přechod na maximální podíl obnovitelných zdrojů je pro budoucnost velmi důležitý, má to však množství ale...,“ okomentoval situaci Kubíček. Podle jeho slov je časový rámec příliš krátký. „Ambiciózní plán EU jde občas proti zdravému rozumu a možnostem jednotlivých ekonomik. Podíl fotovoltaických elektráren (FVE) sice trvale roste, ale již dnes narážíme na kapacitní limity pro připojování jednotlivých (mini) výroben,“ rozvíjí dále svou myšlenku politik. Spolu s novými elektrárnami totiž roste také potřeba posílení sítí na vyvádění sdíleného výkonu. „Jednotliví správci sítí budou minimálně potřebovat finanční podporu státu a otázka volných kapacit na výměnu a posílení sítě (včetně ČEPS) musí být diskutována na půdě PS,“ říká poslanec.
Na otázku, jaký z ekologických zdrojů má v České republice největší potenciál, odpovídá že pochopitelně jádro. Nicméně je důležité postavit nejen nové bloky jaderných zdrojů v Dukovanech ale i v Temelíně a případně i jinde. „Zde se ovšem musíme zamyslet nad možným načasováním a konstatovat, že v roce 2030 to určitě nebude,“ upozorňuje Kubíček. „Pro výstavbu zdrojů z větrné energie není ČR tím úplně nejvhodnějším státem, a tak tyto zdroje budou plnit okrajovou roli a nebudou mít velký vliv na naplňování podílu bezemisní energie. V současnosti se začíná diskutovat o ukládání energie do vodíku a pak jeho zpětné využití jako zdroje energie. Toto řešení sice existuje, ale v současné době nedává ekonomický smysl,“ dále rozvádí svou odpověď. Dále můžeme zmínit bioplynky, nicméně to je také pouze okrajové řešení.
Psali jsme
Evropská unie si stanovila ambiciózní cíle v oblasti elektrické energie. Hlavní metou, které se snaží docílit, je přechod všech členských států…
Poté jsme se ptali, jaký vliv bude mít toto opatření na cenu energie pro spotřebitele, a na množství u nás vyrobené energie. „Budeme-li hovořit o ceně energií, tak pochopitelně dnes bude dražší než energie z fosilních zdrojů,“ reagoval Kubíček. K tomu se také nutné započítat stále stoupající cenu emisní povolenky, která již přesáhla 100 Euro za tunu. I ta bohužel dopadne na spotřebitele. „Kdysi preferovanou (německou) variantu výroby energie z plynu nám narušila válka na Ukrajině a cena této komodity má dnes velký vliv na peněženky zákazníků,“ konstatoval poslanec.
Závěrem Kubíček poukázal na to, že přestože se jedná o jednoznačně důležitý směr vývoje, v současné době stanovený rámec není v možnostech většiny států splnit. „Pochopitelně do tohoto rozhodování může vstoupit nečekaný vědecký pokrok, který dá obnovitelné energetice ještě jiný směr,“ říká závěrem. Energetiku v Evropě tedy čekají zajímavé časy.