Příběh britského dluhu - část 1

Píše se rok 1688. V Anglii probíhá takzvaná Slavná revoluce, Glorious Revolution. Ve skutečnosti jde o svržení krále Jakuba II. Skotského holandským princem Vilémem III. Oranžským. Anglie se dostane pod vliv tehdy pokročilejšího Holandska a přejímá řadu inovací. Mezi jinými jsou i finanční trhy a státní dluhopisy.

Nově nabyté know-how je brzy hojně užíváno. Dluh Anglie, později Velké Británie, roste s četnými válečnými konflikty. Už jen krátce po Slavné revoluci (roku 1694) je založena Bank of England, která se stává centrálním bodem pro emise a obsluhu státního dluhu. Díky tomu dochází k zásadnímu posunu, protože Bank of England pomáhá financovat vládní výdaje prostřednictvím nových bankovních praktik a úvěrových nástrojů. Tento model přispívá k tomu, že země dokáže rychle a účinně vytvářet i obchodovat se státními dluhopisy.

Hodnota britského dluhu ovlivňována válečnými taženími

Ubíhají desetiletí a Velká Británie byla neustále v nějaké válce. Námořní doktrína vyžadovala, aby Královské námořnictvo mělo větší sílu než spojené flotily kterýchkoli dvou jiných států celkem. Investice nesly své výsledky. Admirál Nelson porazil spojenou flotilu Francie a Španělska v roce 1805. Napoleonova moc je otřesena. V roce 1815 francouzský císař padá Britům do rukou po bitvě u Waterloo. O několik let později, v roce 1821, britský státní dluh dosáhl historického maxima, které již nebylo překonáno. Jednalo se o více než 260 % hrubého domácího produktu.

Žádné HDP se však v oné době ještě nepočítalo. Výpočty jsou samozřejmě dílem pozdějších ekonomických historiků, kteří jej odhadli na základě dobových statistik. Nicméně i v tehdejší době se všeobecně vědělo, že dluh je ohromný. Historik Niall Ferguson cituje milostný dopis jisté mladé dámy z oné doby: „Má láska k Vám, můj pane, je tak velká, že ji lze srovnat s dluhem Jeho Veličenstva.“ Pak již dluh Jeho, případně Jejího Veličenstva, postupně klesal, přinejmenším v relativním vyjádření vzhledem k velikosti ekonomiky. Británie prožívala období hospodářského i mocenského rozmachu průmyslové revoluce a rozvoje obchodu, vědy i umění. Došlo také k postupnému zlepšování životních podmínek všech vrstev obyvatelstva, což šlo ruku v ruce s rozšiřováním lidských a občanských práv.

Začátek 20. století znamenal změnu britské ekonomiky

Británie byla v tomto období natolik silná, že svůj dluh splácela v tvrdé, neinflační, zlatem kryté měně. Zlatý standard se však sám o sobě vyvíjel. Po dobu napoleonských válek byl (Bank Restriction Act 1797) konvertibilní režim libry do zlata fakticky přerušen. Až po roce 1815, kdy Napoleonova éra definitivně skončila, se vrátila silná důvěra ve zlatem krytou libru. Důvěra v měnu i dobré podnikatelské prostředí patřily mezi klíčové faktory, díky nimž se dluh začal postupně snižovat. Investoři totiž věřili, že Británie své závazky opravdu splatí. V roce 1914 dluh Jeho Veličenstva klesl na 25,3 % HDP, tedy nejnižší úroveň od roku 1708. 

Hospodářství již sto let rostlo průměrným ročním tempem kolem dvou procent ročně. Vše vypadalo skvěle až do jednoho krásného dne začátkem srpna. Británie vstoupila do války, která ji bude stát téměř 996 tisíc mrtvých, přes 1,6 milionu zraněných, nepočítaje do tohoto počtu obyvatelstvo kolonií (téměř čtvrt milionu mrtvých a odpovídající počet zraněných.) Kromě toho britský státní dluh vystřelil až na 182 % HDP v roce 1923. Růst dluhu není způsoben jen válkou, ale také těžkou hospodářskou krizí, která následovala začátkem 20. let minulého století. Ekonomika Velké Británie tehdy klesla o téměř 29 %, což je srovnatelné s Řeckem mezi roky 2009–2013.

Jaké z ekonomiky Velké Británie plyne poučení?

Za prvé, pokud se vaše země zadlužuje účelně, například proto, aby mohla odolat možným agresorům a později se stát světovou velmocí, pak dluh může mít určitý smysl. Nakonec i Holanďané, kteří naučili Brity se zadlužovat, se osvobodili od španělské nadvlády jen díky rozumným emisím dluhopisů. Za druhé, velmi vysoký dluh se splácí pomalu a těžce, je-li splácen v tvrdé, neinflační měně. Za třetí, vysoký dluh nemusí nutně ochromit ekonomiku. Musí ovšem být přítomny silné růstové faktory jako dobré podnikatelské prostředí, svobodný obchod, fungující banky a burzy, vědeckotechnický pokrok, a ovšem i daně v rozumné výši. Nic z toho Británii nechybělo během 19. století až do roku 1914.

Za čtvrté, kdybychom čistě mechanicky počítali korelaci mezi dluhem a trendem hospodářského růstu, neobjevili bychom žádný použitelný vztah během uvedeného období. Za páté, velmi silný nárůst dluhu má nepochybně stimulační účinky v krátkém časovém horizontu. Například britský dluh vzrostl ze 61 % HDP na 93 % HDP během let 1916–1917. Hrubý domácí produkt vzrostl během roku 1917 o 24,5 %. Šlo však o zdravý a udržitelný růst? Zajisté nikoli. Za šesté, změny v rozpočtové politice jsou u takto vysokého dluhu nevyhnutelné. Už za napoleonských válek zavedl William Pitt mladší roku 1799 vůbec první daň z příjmu, aby pokryl astronomické válečné výdaje. V průběhu 19. století se daňový systém dále měnil podle potřeby státu financovat dluh, přesto se většinou dařilo udržet daně v takové výši, aby zároveň příliš nebrzdily ekonomický rozmach. Věci se vymkly z rukou až po druhé světové válce, ale o tom příště.

Vliv dluhu na sociální a průmyslový rozvoj se během 19. století odráží také v tom, že příliv kapitálu do průmyslu a infrastruktury byl částečně umožněn důvěrou ve státní dluhopisy. Investoři, kteří chtěli bezpečně uložit peníze, se obraceli na státní bondy, a díky stabilitě měny a finančního systému mohli s větší jistotou investovat i do soukromých projektů, jako byly železnice, kanály či textilní továrny. V 19. století tak došlo nejen k velmocenské expanzi, ale i k zásadní socioekonomické proměně: prudkému růstu obyvatelstva, urbanizaci, zlepšování vzdělání a vzniku odborových hnutí, která se zasazovala o lepší pracovní a životní podmínky.

Dluh a jeho obsluha samy o sobě rozvoj nebrzdily, pokud existovaly dostatečně silné faktory jako vědecký pokrok, koloniální trhy, kvalitní bankovní sektor a rozumná míra daňového zatížení podněcující hospodářský růst. Tolik stručně k příběhu britského dluhu během let 1688 až 1923. V příštím článku začneme rokem 1920 a skončíme ve žhavé současnosti. Druhý díl bude naplněn neméně dramatickými historickými událostmi, které stvořily naši současnost.

Autor: Pavel Kohout, Algorithmic SICAV