Přijďte si nasbírat třešně, vybídla seniorka. Podobnou odezvu prý nezažila padesát let

Když se reportérce Deníku Vektor ozvala její spolužačka, čekala, že půjde o přátelské klábosení. Z telefonátu se nakonec vyvinula nabídka na očesání třešní ze stromu její dvaadevadesátileté babičky.

Ta už na trhání nestačí a vnoučata jsou po celé republice. Protože jsme seniorce, za kterou jsme se před několika dny zastavili, nabídli anonymitu, prozradit můžeme pouze to, že se jedná o obec poblíž Mladé Boleslavi.

Žena zde žije sama, je už desátým rokem vdovou. Na své krásné zahradě však doposud pěstuje dva řádky brambor, hrášek, pažitku, pórek a salát. „Ten mi ale sežrali slimáci, nový už vysazovat nebudu,“ uvedla rázná dáma krátce po našem příjezdu. Kromě zeleniny má na pozemku i několik vzrostlých ovocných stromů. Jednu višeň, dvě meruňky a obrovskou třešeň. Ta se ostatně stala důvodem naší návštěvy.

Nebýt vyprávění staré ženy, ani my bychom nevěřili, jaký osud strom zažil. „Desítky let žije a plodí, pořád jsou ty třešně vynikající, ale do výšky na žebřík už se bojím, s tím jsem skončila v osmaosmdesáti,“ vypráví dále žena.

Dříve prý měla jako pomocnou ruku berli. „Přitáhla jsem si větev, na druhé byl košík a takhle jsem tady byla vyparáděná dvě odpoledne,“ uvedla. Třešně z její zahrady vždy putovaly známým. Seniorka pracovala jako lékárnice v Praze spolu se svým manželem, doktorem farmacie.

Třešně, které jsme si přivezli. Foto Deník Vektor

Je srab

„To víte, že mi děkovali, ale co se stalo letos, to jsem nezažila snad od Ludvíka Svobody,“ usměje se s odkazem na sedmého prezidenta Československa. Protože se bála, že třesně shnijí, zavolala několika známým, aby si přišli nasbírat. „To jsem nevěděla, že ti zavolají svým známým a ti svým známým, takže jsem v posledních dnech pouze brala telefony. Lidé mi volali z celé republiky, jestli by nemohli přijet. Někdy jim jejich stromy vzaly mrazy, jinde je nemají vůbec. Volali dvacátníci, třicátníci, ale i jeden dědek, mohlo mu být tak šedesát,“ zasměje se žena, která nemá naslouchátka, denně odnosí desítky konví ze studny, netrápí ji bolest zad, zubů ani ničeho podobného.

„Dělám celý život, nestěžuji si,“ uvedla.

Jak ale dopadla třešeň? „Všem jsem řekla, že nejprve rodina, pak oni, takže teď tady ještě pár kilogramů zbývá a potom si mohou přijet, mám napsaná telefonní čísla,“ řekla.

Za dvě hodiny jsme nasbírali asi tři kila třešní. Když jsme se zeptali na cenu, přišlo další překvapení. „Jakápak cena, jsem vděčná, že nespadají a nebudu tu mít vosy, jen si je vezměte,“ prozradila při loučení.

A co vidí za velkým zájmem o plody své zahrady? „Je srab, obrovský srab a lidé šetří, kde mohou. Já jsem bídu zažila, vím, o čem mluvím,“ uzavřela.