Problém českého fotbalu začíná nenápadně už v Decathlonu. Sbírkou pro dobré účely

KOMENTÁŘ: Při hledání viníků úpadku českého fotbalu jsem narazil nedávno na souvislost ve společnosti Decathlon - sbírku na kopačky pro Afriku.

Ne, nehodlám rozhodně hanit společnost Decathlon, naopak, její výrobky poměr cena výkon doporučuju, a sám tam nakupuji, ale při poslední návštěvě jsem si všiml sbírky kopaček pro Afriku – jistě chvályhodná věc, ale… hledejme souvislosti s kvalitou českého národního týmu. 

Fotbal je bezesporu planetární sport číslo 1 a při mistrovstvích světa to platí dvojnásob. Finále sledovalo 1,5 miliardy lidí, což je pro srovnání 7x víc než finále Superbowlu. Minulý týden jsem zabrousil do Decathlonu, kde probíhá sbírka nových i použitých kopaček pro Afriku. Jistě záslužná věc, alespoň mají děti s čím kopat. Sám jako fotbalový trenér nemám rád poflakující se děti s energeťákem v jedné ruce, s mobilem v druhé a vaporizérem v třetí, kteří míří do Mekky průmyslových potravin MC Donald (sponzor FAČR), aby zapily hambáče Coca-Colou ( sponzor FAČR) s glukózovo fruktózovým sirupem, když v Německu se vyrábí z pravého cukru. Proč? Nevím? Asi chtějí, abychom měli víc ztučnělá játra než Němci. 

Ale zpět k charitě - dejte jim míče, kopačky, jakékoli vybavení na jiný sport, jen ať si hrají. Ale teď trochu hlubší souvislosti. Fotbal se stává během posledních let spíše atletikou, v níž vynikají somatotypy hráčů černé pleti. Rychlost, agilita, dynamika, síla jim hrají do karet. Koneckonců podívejme se na týmy Anglie, Německa, a hlavně Francie, o které bývalý španělský premiér „skandálně“ prohlásil, že nemají v týmu Francouze.   

Kolik je tu afrických fotbalistů?

Když se nyní řeší problémy českého fotbalu, všichni včetně, pro mě trochu překvapivě i Pavla Nedvěda, hledají chyby v tom, že hráčům trenéři nedovolují kličkovat, resp., že je po chybách napomínají. Dovolím si odpovědět protiotázkou. Je Španělsko nejlepší proto, že patří mezi nejvíce kličkující týmy? Podle údajů OPTY ani náhodou. Je to kompaktní stroj na přihrávky a Španělé nedali v nadstavbových zápasech MS lidově řečeno nikomu ani čuchnout. Netkví ten zakopaný pes českého fotbalu mimo jiné také v tom, že čím dál méně českých hráčů hraje profesionální soutěže, tedy první a druhou ligu? Ale naskakujeme francouzskému řetězci na reklamní kampaň a posíláme kopačky do Afriky, aby naše fotbalisty přišli následně Afričani ze hřišť vystrnadit. Není to trochu střelba do vlastního nohy?           

Podle aktuálních údajů na Transfermarktu má Chance Liga 463 hráčů celkem, z čehož je 187 cizinců , což představuje 40,4 % všech hráčů v lize. Podle aktuálních dat na Transfermarktu je v české Chance Lize přibližně 42 hráčů z afrických zemí. Nejpočetněji zastoupené africké země jsou:

• 🇳🇬 Nigérie – 22 hráčů
• 🇬🇲 Gambie – 6
• 🇨🇲 Kamerun – 5
• 🇸🇳 Senegal – 5
• 🇬🇭 Ghana – 4

Další africké země (např. Pobřeží slonoviny, Mali, Guinea, Benin aj.) mají po 1–2 zástupcích. A pokud připočteme i hráče z druhé ligy, dostaneme přibližně 320 cizinců, z toho kolem 70 pochází z Afriky – to jsou cca celé čtyři týmy! Jistě, každý mi řekne, že se liga zkvalitnila, že jsme v Čechách konečně světoví. Dobře beru, ale to nijak neřeší problémy nároďáku. Kde potom hrají čeští hráči? Zvučné kluby s českými „plejery“ bychom napočítali na pár prstech. Mají kde hrát, kde se zlepšovat? Herní praxe na vrcholné úrovni, ta podstata v zisku hráčského sebevědomí, je pro české hráče čím dál méně dosažitelná. Nebo půjdeme cestou naturalizace a dáme občanství hráči z Ghany. Půjdeme cestou Francie, abychom byli ve světe konkurenceschopní?

Dostávají se ke mně vtipné historky od profi trenérů o tom, jak každé dva týdny přiletěla do nejmenovaného českého týmu nová várka Afričanů, kterým museli ukazovat mapu, aby jim vysvětlili, kde se zrovna nachází. Úsměvné a zároveň vše vystihující. 

Nehledě na jejich relativně nízké mzdové požadavky. Ono totiž nabídnout cizinci v první lize 30 tisíc jako základ, navázat to na pracovní povolení spolu s povolením k pobytu, zní pro kluka, který ještě před týdnem bral třetinu kdesi v Mali jako zázrak. Nechceš – no tak poletíš zpět, takových jako ty máme připravených na letišti zástupy. Šetříme na správném místě?

A jaká je reakce fotbalové asociace od 1. července? Ta omezuje počet cizinců mimo prostor Evropské unie pouze na jednoho. Jenže platí to nejen u mládeže! V mužské kategori může dál nastoupit pět hráčů mimo EU v jednom zápase. Čili z pohledu vytížení českých hráčů a jejich potenciálním uplatnění se v národním týmu na nic. 

Autor je mládežnický fotbalový trenér