Proč investovat do Ameriky: USA versus Evropa

Koncem května 2023 zaujímaly americké firmy osm míst v první desítce světových korporací podle tržní kapitalizace. Zbývající dvě byly saúdská ropná společnost Aramco (3. místo) a tchaj-wanský výrobce čipů TSMC (10. místo).

V první stovce největších světových firem figurovalo (k závěru května 2023) všeho všudy deset společností z EU. Konkrétně jde o čtyři francouzské výrobce luxusního zboží (LVMH, L’Oréal, Hermès a Dior), o americkou poradenskou společnost Accenture, jejíž ředitelství sídlí z daňových důvodů v Irsku, o nizozemskou ASML (vzácný klenot evropského high-tech průmyslu) a o několik dalších firem z oboru farmacie či energetiky.

Evropské akciové trhy zaostávají za Spojenými státy ve všech ohledech: ve velikosti, v kvalitě (málo technologických společností, navíc extrémně málo světových špiček) i ve výkonnosti. Během let 2008-2023 evropské akciové indexy beznadějně stagnovaly za Amerikou.

Jaké jsou možné důvody evropského zaostávání? Obvykle se uvádí tyto příčiny:

1. „Rýnský“ model kapitalismu, který se více spoléhá na bankovní financování než na burzy
2. Politická, právní a jazyková roztříštěnost kontinentu zabraňující vzniku skutečně jednotného trhu
3. Menší počet špičkových univerzit a vědeckých pracovišť
4. Všeobecně nižší tolerance vůči riziku v Evropě
5. Vysoká daně, nákladná byrokracie, sociální stát

Přikročme k argumentu číslo 1. Bývaly doby, kdy těžiště světové ekonomiky leželo v Evropě. Londýn, Paříž, Berlín, Vídeň – to byla centra dění, sídla nejvýznamnějších korporací, bank a burz. Spojené státy bývaly něčím, čemu se dnes říká „emerging market“: divoká ekonomika plná rizika a korupce.

V roce 1900 činila tržní kapitalizace akcií čtyř výše uvedených evropských burz celkově 4,5násobek hodnoty všech akcií na burze v New Yorku. Hodnota pařížské akciové burzy dosahovala hodnoty 48 procent HDP Francie, hodnota vídeňské burzy činila 39 procent rakouského HDP, berlínská burza měla kapitalizaci 27 procent HDP, zatímco newyorská burza měla velikost 20 procent amerického HDP. (Zdroj: profesor Lyndon Moore)

To jen tak na okraj pro „znalce“, kteří budou vykládat cosi o „rýnském modelu kapitalismu“ a o tom, že burzy v kontinentální Evropě nemají takovou tradici. Ve skutečnosti Evropa akciové burzy vynalezla a díky nim se dostala svého času na vrchol světového hospodářství.

V současnosti však Evropa bohužel burzy víceméně opustila a spoléhá se v drtivé většině na bankovní financování. Tak trochu jako ve středověku.

Co roztříštěnost? To je jistě validní argument. Všichni víme, co se v Evropě pokazilo: první světová válka, hyperinflace v mnoha zemích, obchodní bariéry, krize 30. let, kterou Evropa zvládla ještě mnohem hůře než USA, a konečně válka, holokaust a nástup marxismu (nejen ve východní části kontinentu).

Nicméně ještě během 60. a 70. let Evropa měla solidní zázemí v oblasti tehdy převratných technologií, jakými byly (a stále jsou) polovodiče a počítače. Existovaly konkurenceschopné společnosti jako například britská ICL, německý Nixdorf, italský Olivetti a švédský Datasaab. Ten byl schopen během 60. let vyrábět počítače s lepšími parametry než IBM. Saab dodnes vyrábí letecké počítače, avšak trh ostatních počítačů již dávno opustil.

Paradoxně se ukazuje, že čím usilovněji se EU snaží o vybudování jednotného trhu, tím slabší výkonnost mají evropské akciové trhy. Mezi těmito dvěma procesy nemusí být (a patrně není) příčinná souvislost. Lze však ukázat, že v dobách dávno před evropskou integrací měla Evropa ve světě silnější postavení, pokud jde o inovace a vyspělé technologie. Roztříštěnost trhu není zdaleka taková překážka pokroku, jak se může zdát.

Co argument číslo tři: slabší pozice ve špičkové vědě? Nelze tvrdit, že Evropané jsou hloupí a nevzdělaní. V Evropě vznikla myšlenka vytvořit na bázi internetu World Wide Web. Mikroprocesory ARM používané v mobilních zařízeních jsou evropského původu. Holanďan jménem Rossum (překrásné jméno!) vynalezl Python, jeden z nejpopulárnějších programovacích jazyků dneška. Jiní Holanďané založili zmíněnou společnost ASML, v současnosti nejpokročilejšího výrobce technologií pro výrobu moderních čipů. Jedním z dodavatelů této firmy je Zeiss, německý výrobce optiky nejvyšší světové kvality. Francouzská firma DxO je světovou špičkou v digitálním zpracování obrazu. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Za bližší zmínku stojí britská společnost AGM, o které jste patrně nikdy neslyšeli. Příběh začíná v roce 1980, kdy tým vědců na univerzitě v Oxfordu objevil lithium-iontovou baterii. Výroba začala o deset let později, téměř paralelně v japonské firmě Sony a v britské společnosti AGM. Sony a další výrobci z Asie a z USA ovládli trh. AGM (pod novým názvem AMTE Power) sice stále přežívá, ale její tržby za fiskální rok 2021-22 činily všeho všudy 238 tisíc liber při celkové ztrátě 5,8 milionu liber! (Firma se drží nad vodou jen díky grantům.)

Zdá se, že Evropané velkou část svého intelektuálního vlastnictví velkoryse rozdají světu anebo prodají za hubičku. V případě zvukového formátu MP3 tomu bylo právě tak. Skupina německých výzkumníků z Fraunhoferovy společnosti (což je mimochodem neziskovka) jej vyvinula v roce 1991. Mnoho let poté patent na MP3 vydělával řádově něco kolem 100 milionů euro ročně, což je miniaturní částka ve srovnání s tím, jaký zisk z něho měl například americký Apple.

Proč se formátu MP3 nechopil třeba některý z četných německých výrobců audiotechniky? Snad je to zvyk myslet v malém: domácí trh nás uživí, proč riskovat s pronikáním do světa? Anebo možná Němci se svým sklonem k perfekcionismu prostě opovrhli ztrátovým kompresním formátem.

Souhrnně lze prohlásit, že Evropané se v oboru vyspělých technologií neumějí dobře prodat. Možná je to jakási kolektivní psychologie celého kontinentu: jsme koumáci a technici, ale když přijde na obchodní stránku věci, přestává nás to bavit anebo se komerce přímo štítíme.

Tato hypotéza by koneckonců dobře ladila s bodem číslo 4, což je všeobecně nižší tolerance k riziku mezi Evropany. Kdyby se Evropané vrhali do podnikání se stejnou vášní jako do stávkování za sociální jistoty, ekonomika a finance tohoto kontinentu by vypadaly úplně jinak.

Zde musíme opět opakovat, že dříve tomu bylo jinak. Evropa nebyla vždy kontinentem obchodně neschopných ustrašenců. Kdysi bývala kontinentem podnikavých lidí schopných se prosadit ve světě. Co se od té doby pokazilo?

Jsme u bodu číslo 5: na světové špičce států s rekordní daňovou zátěží a nejvelkorysejšími sociálními vymoženostmi najdeme samé evropské země. Zaměstnávat lidi, zejména kvalifikované a dobře placené, je v Evropě nákladný luxus. Pokud jde o ochranu práv zaměstnanců, i zde je Evropa na světové špičce.

Je jistě skvělé být kvalifikovaným a seniorním zaměstnancem nějaké velké evropské korporace, mít báječný plat a užívat si všech sociálních výhod, o kterých zbytek světa jen sní. V americké firmě (ať už velké nebo malé) můžete přijít o práci ze dne na den. Zaměstnavatel vám může garantovat jen stres, pot, dřinu a přesčasy, obvykle neplacené. Dovolená? Týden nebo dva ročně, anebo také žádná. Odměnou za všechny tyto útrapy může být (ale nemusí) naprosto pohádkové zhodnocení vašich zaměstnaneckých akcií. A tak se snažíte splnit si svůj americký sen – což se sice nepovede každému, ale stále existuje dost úspěšných vzorů. Výsledkem je vynalézavost, podnikavost a energie v takové množství, jaké už se v Evropě zřídkakde vyskytuje.

Co bylo řečeno o Americe, platí v míře ještě větší pro nově industrializované asijské země. Číňané, Vietnamci nebo Filipínci nemají v úmyslu navěky se plahočit na rýžových polích jako generace jejich předků. Evropa je samozřejmě stále bohatá, neboť náskok vybudovaný během staletí nezmizí během několika let či desetiletí. Ale svoji pozici nemá předplacenou navěky. V současné době žije z podstaty a namísto inovací plodí regulace. A politikům je to v lepším případě jedno, v horším případě tuto situaci ještě zhoršují.