Proč nutně potřebujeme upgrade Národní rozpočtové rady
foto: Office for Budget Responsibility, se svolením/Šéf OBR Richard Hughes
Politici nastupující a končící vládní koalice se přou, kolik peněz chybí v rozpočtu a jaký je vlastně jeho schodek. Ty hádky ukazují, jak zoufale nám chybí skutečná rozpočtová autorita.
Ve Spojeném království probíhá diskuse, jestli tamní „Úřad pro rozpočtovou odpovědnost“ (Office for Budget Responsibility, OBR) nemá až přehnanou moc. Jde o nezávislý úřad, ale přesto zásadně určuje, co si vláda může dovolit. Jeho prognózy, propočty a analýzy neříkají ministryni financí, co má dělat – jen ukazují, jaké by případně byly reálné důsledky jejích kroků.
Je diskutabilní, zda u OBR používat pojem "moc", ale vliv má obrovský. Vnáší do veřejné debaty čísla, která nelze ignorovat a už vůbec je nejde jednoduše zpochybnit. Na to má OBR příliš vysoký společenský kredit – a také analytický aparát, který dokonce vytváří oficiální ekonomické makro prognózy.
Mimochodem: tady se politici aktuálně hádají o docela evidentní rozdíly v „má dáti – dal“. A co až se začnou hádat o základech, na nichž všechno stojí? Ono totiž, rozpočet se dá libovolně nafouknout, a pořád je možné ho prezentovat jako odpovědný – stačí jenom předpokládat dostatečně závratný růst. No, a makroekonomickou prognózu, podle níž se v Česku vytváří i hodnotí rozpočet, vytváří Ministerstvo financí. Není to divné?
Máme Národní rozpočtovou radu (NRR), která se snaží plnit kontrolní funkci. Pomiňme, že vláda může její závěry prostě ignorovat. Ale jakou autoritu může mít orgán, který nemá vlastní makro prognózu ani přístup k detailním datům ministerstev, a už vůbec nemá odpovídající kapacity?
S kartami, jak jsou rozdané, hraje NRR až překvapivě dobře. Ale měl by se z ní stát orgán, který bude zveřejňovat vlastní makroekonomické scénáře, a ne se jenom vyjadřovat (navíc politicky korektně a jen v náznacích) k těm z dílny Ministerstva financí. A hlavně: měl by také přepočítávat dopady jednotlivých legislativních návrhů a zpochybňovat nerealistické předpoklady rezortů.
Nejde totiž jenom o schvalování zákona o rozpočtu: nezávislou autoritu nutně potřebujeme i pro průběžnou kontrolu nad rozpočtovými dopady kroků vlády i poslanců. Je fajn, že každý návrh zákona musí být doprovozen informací o jeho rozpočtových dopadech. Ale potřebujeme nezávislý orgán, který když vyčíslí dopad navrženého zákona na veřejné rozpočty na X miliard, nikdo neřekne ani popel. Máme totiž systém, kdy v návrhu zákona jsou ohledně rozpočtových dopadů donebevolající lži – a nikdo taky neřekne ani popel. A důsledky jsou devastující.
Zpátky k OBR: důležitost tohoto úřadu ilustruje kritika, která se na něj snáší. Lou Haigh, bývalá labouristická ministryně, označila OBR za „nevolenou instituci, která diktuje limity vládních ambicí“. A odborová centrála TUC zase minulý týden OBR obvinila, že je „svěrací kazajkou růstu“. Tyto útoky ukazují, že úřad dělá svou práci dobře: politici i zájmové skupiny budou vždy nenávidět instituci, která uvádí na pravou míru jejich čísla a brzdí přehnaný optimismus.
A přesně to potřebujeme i u nás. Orgán, na který budou všichni pravidelně nadávat, že jim „svazuje ruce“ a „omezuje jejich ambice“. Orgán, který když se vláda pokusí obejít, jako to udělala britská premiérka Lizz Truss v roce 2022, tak se trhy zděsí a jejich reakce smete vládu.
Dokud nezávislý orgán s takovou autoritou nemáme, tak se každá vláda bude moci tvářit, že je rozpočtově odpovědná – a nikdy nebude ani jasné, jestli a kolik peněz třeba chybí v rozpočtu.