ROZHOVOR společnosti Lynx s Pavlem Kohoutem o volbách v USA

22. 10. 2024
ROZHOVOR společnosti Lynx s Pavlem Kohoutem o volbách v USA
foto: Se svolením Pavla Kohouta/Pavel Kohout

Prezidentské volby v USA se nezadržitelně blíží a ekonom Pavel Kohout poskytl rozhovor na toto téma společnosti Lynx. Deník Vektor přináší jeho psanou podobu. Pavel Kohout je přední český ekonom a ekonomický publicista, vývojář a člen investičního výboru Fondu Algorithmic SICAV.

Kamala Harrisová vs. Donald Trump, jak vy osobně hodnotíte jejich šance?

Nejsem politický analytik a nesleduji příliš pečlivě předvolební průzkumy. V roce 2016 jsem víceméně uhádl Trumpovo vítězství jen na základě pocitu, stejně jako jeho prohru v roce 2020. Tentokrát ale žádný pocit nemám. Harrisová těží z vlny levicového radikalismu, ale tato vlna už začíná pomalu opadat. Těžko říci, který faktor převáží.

Rozdělení USA, co je jeho příčinou a dá se někdy očekávat stmelení společnosti a nalezení konsenzu?

Od 90. let trvá mohutná vlna radikalizace americké levice, zejména mezi mladými voliči. Ještě v 80. letech vítězil Ronald Reagan díky mladým voličům. V 90. letech se však kyvadlo překmitlo a mladí začali směřovat doleva – často velmi radikálně. Vrchol pravděpodobně nastal v roce 2020 během násilností hnutí BLM. Dodnes platí, že mladí voliči jsou spíše levicoví, ale nemusí tomu tak být navždy. Akce vyvolává reakci: pro budoucí mladé bude levé křídlo Demokratů jen organizací starých páprdů.

Jaké dopady může mít vítězství Kamaly/Trumpa na S&P a Nasdaq?

Je zde jeden velmi hmatatelný faktor a pak celá řada subtilních vlivů. Tím hmatatelným faktorem mám na mysli nešťastné úvahy Kamaly Harrisové o zdanění nerealizovaných zisků. Snad se v její blízkosti najde někdo finančně gramotný, kdo jí v případě vítězství vysvětlí, že takto populistické předvolební sliby je skutečně lepší neplnit.

Mezi ty subtilní vlivy pak patří všechno ostatní, zejména rozpočtová politika a regulační politika. Před každými volbami se publikují analýzy, která odvětví budou těžit, nebo naopak trpět z případného vítězství toho či onoho kandidáta. Nikdy jsem nezkoumal, zdali tyto analýzy opravdu fungovaly, ale přikláním se k názoru, že moc ne. Perspektivní firma vynikne za každého prezidenta, který bude aspoň trochu normální. Zrovna tak žádný prezident nezachrání nemocnou firmu či zanikající odvětví před neodvratným osudem. Maximálně může oddálit nevyhnutelný konec.

Jak moc skutečně ovlivní nový prezident finanční trhy a v jakém horizontu?

Co jsem řekl výše, ovšem neznamená, že by americký prezident byl úplně bezvýznamnou figurkou v loutkovém divadle historie. Význam prezidenta se ukáže obvykle až s časovým odstupem. Příklad: Do dnešních dnů je americký akciový a finanční trh utvářen zákony z doby prezidenta F. D. Roosevelta. Tyto zákony obstály ve zkoušce času a díky nim se americké trhy dostaly tam, kde jsou dnes: na světovou špičku. Snad bylo možné je napsat ještě o něco lépe, ale buďme rádi za to, co je. Většina evropských států si své akciové trhy víceméně ochromila.

Jiný příklad: jmenování ústavních soudců a rady guvernérů Fedu. Tato rozhodnutí mají značnou časovou setrvačnost, která trvá roky po skončení úřadu daného prezidenta. A pak tu máme celé spektrum zákonů a exekutivních příkazů, které rovněž působí se značným časovým zpožděním. Jak vypadá dnešní Amerika, to není dílo prezidenta Bidena za poslední čtyři roky, ale soubor všech vlivů všech prezidentů zpět až k Georgi Washingtonovi.

Proto nemám rád ty všudypřítomné grafy zobrazující výkon ekonomiky či akciových trhů v přesně odlišených časových intervalech a komentáře „za republikánských prezidentů nese S&P 500 průměrně X procent ročně, za demokratických prezident Y procent“. To je k ničemu.

Čím se USA tolik liší od jiných trhů a proč investujete prakticky výhradně tam?

Jsem velký obdivovatel americké ústavy. Pokládám ji za nejgeniálnější zákonodárné dílo všech dob. Každá ústava je vlastně algoritmus, který určuje fungování státu. V zemích, kde ústavu psali právníci průměrných kvalit – což jsou skoro všechny – nastávají různé vládní krize a některá tělesa mají nepřiměřeně velkou moc, jiná jsou spíše symbolická. Známe to velmi dobře z Česka: koaliční krize, hlasování o důvěře, okrajový význam Senátu a téměř operetní váhu prezidentského úřadu – toto vše jsou příznaky druhořadé jakosti české ústavy.

Česká ústava bohužel vychází z ústavy notoricky nestabilní první republiky, která navazovala na ústavu rakouskou, která zase byla silně inspirována ústavním systémem Velké Británie. Pokud jde o britský systém, ten se vyvíjel spíše na základě historických nahodilostí než racionálního úsudku. Výsledkem je stav, kdy panovník je jen ceremoniář, Sněmovna lordů je významná už jen z etnografického hlediska, zatímco většinově volená Dolní sněmovna má takřka despotickou moc. Vláda je jen prodlouženou rukou Dolní sněmovny. Ústavní soud neexistuje. Takovýto systém, který postrádá vestavěné protiváhy a stabilizátory, může vést k radikálním dopadům, což jsme mohli vidět během vlády Labour Party například ve 40. letech.

Česká ústava téměř kopíruje výše popsaný westminsterský systém s tím, že máme poměrný volební systém do Poslanecké sněmovny. Tím odpadá i jediná výhoda tohoto systému, jíž je akceschopnost.

Americká ústava je ovšem dílem týmu špičkových „programátorů“, kteří pečlivě vychytali všechny mouchy. V USA nemůže nastat vládní krize. Žádný zákonodárný orgán nemá moc srovnatelnou s britskou Dolní sněmovnou. Ústavní soud se osvědčil při rušení extremistické legislativy. Systém funguje prakticky bez ohledu na to, kdo bydlí v Bílém domě. To se mi na Americe nesmírně líbí.

Dají se čekat změny v police Fedu? Jaký to bude mít dopad na investory? Akcie a dluhopisy obecně?

Budoucí prezident jmenuje dva ze sedmi guvernérů Fedu a vybere nového předsedu Rady guvernérů. Jaké změny to přinese? Teprve uvidíme, nechci se pouštět do spekulací.

Jaký bude dopad voleb v mezinárodní politice a bezpečnosti?

Zcela zásadní. Viděli jsme, jaký tragický dopad mělo ignorování prvního atentátu na WTC v New Yorku. Pro osvěžení paměti, první atentát se uskutečnil 26. února 1993. Šlo o bombový útok, kdy byla ve spodních garážích severní věže odpálena nálož ve formě dodávky plné výbušnin, kterou tam umístili teroristé. Výbuch zabil šest lidí a více než tisíc dalších zranil. Útočníci doufali, že výbuch způsobí zřícení severní věže na jižní, což by vedlo k obrovským škodám a ztrátám na životech, ale konstrukce budovy vydržela. Útok organizoval Ramzi Yousef a financoval ho jeho strýc Khalid Sheikh Mohammed, který byl také mozkem útoků z 11. září 2001.

Prezident Clinton tuto událost kompletně ignoroval, čímž otevřel dveře k 11. září 2001. Následky nebudu rekapitulovat, všichni víme, že byly extrémně tragické a makroekonomicky drahé.

Podobně nákladné následky měly pokusy prezidenta Obamy o sblížení s Ruskem. Putin si vlídnost Bílého domu vyložil jako slabost a Ukrajina ztratila Krym. Podobně si Obamův přívětivý přístup vyložili vládci v Teheránu, kteří jej pochopili jako zelenou k vyzbrojování Húthíů v Jemenu, Hezbolláhu v Libanonu a k pokračování ve vlastním jaderném programu. A neměli bychom zapomenout na odchod z Afghánistánu, který sice naplánoval již Donald Trump, ale v panický úprk jej proměnil až jeho nástupce Biden. Tato událost dala Putinovi signál, že USA nebudou schopny odpovědět na invazi do Ukrajiny. Pár týdnů po úprku začal Putin škrtit plyn pro západní Evropu – což byla předehra k invazi, která se uskutečnila za několik dalších měsíců.

Tolikrát jsme již byli svědky, že když Spojené státy polevily v ostražitosti, mělo to velmi nepříjemný dopad na celý Západ. A v jakém světě žijeme dnes? Írán by nás zničil, kdyby k tomu měl sílu. Čína zbrojí a pořádá manévry kolem Tchaj-wanu. Severní Korea se připravuje na válku a posílá své vojáky do Ruska, aby na Ukrajině získali bojové zkušenosti.

Clintonova, Obamova a Bidenova naivní politika vlídné tváře vůči nepřátelům vedla jen k tomu, že Západ zabředl do potíží, do kterých se dostat vůbec nemusel. Stačilo nezapomínat, kdo je přítel a kdo nepřítel.

Budete investovat do amerických akcií i nadále, i když volby nedopadnou podle vašeho názoru dobře?

Samozřejmě. A vysvětlím proč. Americké akcie nemají ve světě alternativu. Americký akciový trh má více než polovinu globální kapitalizace. Zahrnuje skoro všechny společnosti, kde se něco zajímavého děje. Naproti tomu Evropa nebo Japonsko jsou unavené přestárlé ekonomiky, kde se všechno zajímavé již stalo. Nedávná Draghiho zpráva ukázala, že Evropané si sice uvědomují problém, avšak nemají sebemenší tušení, jak jej řešit. Možná trochu přeháním, když řeknu, že jsou v situaci vedení RVHP někdy kolem roku 1964. Zaostávání za Západem je již patrné, avšak řešení je stále ještě spatřováno v prohloubení centrálního řízení: společné evropské dluhopisy atd.

Pak tu jsou emerging markets. Čína měla famózní hospodářský růst, ale výkon akciových trhů zůstává mizerný: vysoké riziko, nízké výnosy. Indie má lepší akciový trh, ale proč investovat do Indie, když je tu Amerika? A totéž lze říci o téměř jakémkoli jiném trhu.

Děkuji za rozhovor.

Otázky kladl Ondřej Likeš

Tagy

▼-1%
1 den
▼-0.33%
1 týden
▲+4.15%
1 měsíc
▲+32.76%
1 rok
Akcioměr 40.68%
info
▲+1.13
1 den
▲+4.6
1 týden
▼-8.17
1 měsíc
▼-7.04
1 rok
Index stresu 40.57
info
Naše zprávy najdete i na sítích
FCB, Twitter, LinkedIn