Šest milionů za hodinky? V dolarech by to odpovídalo, říká Luděk Seryn
foto: Luděk Seryn, se svolením/Hodinář Luděk Seryn
Média oslavují Luďka Seryna za to, že své revoluční hodinky prodává za šestimístné částky – ale sám hodinář ví, že z pohledu byznysu to úspěch není.
Příběh hodináře Luďka Seryna, který vymýšlí a vyrábí unikátní hodinky s revoluční konstrukcí, je symptomatický pro český byznys. Dostal se do prestižního klubu čtyřiceti nejlepších nezávislých hodinářů na světě, nad jeho hodinkami se kolegům tají dech – ale prodává je za ceny, které jsou při přepočtu na hodinu práce neuvěřitelně nízké. V rozhovoru pro Deník Vektor hodinář vysvětluje, co s tím chce dělat.
Rozhovor se točí okolo byznysové stránky; pro detailní popis Serynových hodinářských úspěchů čtenáře odkazujeme na nespočet oslavných článků a rozhovorů, které v českých médiích za posledních pár let vyšly.
Před pár dny patentový úřad zveřejnil Vaši přihlášku. Co tím patentem sledujete?
Tu přihlášku jsme podávali před rokem a půl, na mechanismus, který byl už před dokončením a dnes jsou ty hodinky dávno hotové. Je to docela převratná věc. Dá se říci, že to je zásadní vylepšení revoluční inovace, kterou jsem přinesl v roce 2019. Mimochodem, ta je také patentovaná. (Zmíněný patent má název „Hodinkový stroj s rotační základnou“ Na základě aktuálně zveřejněné přihlášky, na „Hodinkový stroj s letmou rotační základnou“, ještě patent udělen nebyl, pozn. red.)
Vylepšení revoluční inovace, říkáte. V oboru, který se po staletí vyvíjí spíš hlemýždím tempem…
Ano, jde to. Jenom asi nesmíte být v centru dění. Někde v Ženevě získáte příliš přesnou představu, co všechno nejde… Ale Karel Rotation opravdu revoluční je, a Adam Rotation je opravdu zásadní vylepšení.
Tady musíme vysvětlit ty názvy.
Tak Rotation proto, že oboje ty hodinky stojí na vynálezu hodinového mechanismu s rotační základnou – prostě se v hodinkách otáčí celý strojek. Karel se jmenují podle Karla Marečka, s nímž jsme to řešení vymysleli a patentovali – a který ty hodinky zaplatil dopředu a financoval tak jejich vývoj. A tentýž model jsem zopakoval s hodinkami podle patentové přihlášky, kterou jste objevil v databázi patentového úřadu: zákazník, který financoval vývoj a který je majitelem těch hodinek, se jmenuje Adam.
Ti lidé samozřejmě nejsou klasičtí zákazníci. Strávili jsme nad modely hodinek a jejich mechanismů spoustu času – a já jsem je pak bral i na veletrhy a výstavy, kde jsem své novinky prezentoval. Když jsem vysvětloval, proč jsem je nazval právě tak, dotyčný stál vedle mě, hodinky na ruce... Myslím, že Wow! od těch největších hvězd oboru ho hřálo u srdce.
To si umím představit. Ale z tohoto pohledu: četl jsem, že jste ty hodinky prodal za čtyři, respektive šest milionů korun. Je to odpovídající cena za takový unikát, navíc spojený s takovými zážitky?
Samozřejmě, že není. Ale já jsem Luděk z Mohelnice, ne z Ženevy. Dělám světové hodinky – neskromně můžu říct, že nás je na světě jen pár hodinářů, kteří ten obor opravdu posouváme dopředu. No, ale na těch světových hodinkách dělám český byznys. Tak to je. Zakázkové hodinky s unikátním mechanismem prodávají kolegové za miliony dolarů, ne korun. A navíc: to, čemu oni říkají unikátní, je typicky banální vylepšení toho tradičního mechanismu, který existuje dvě století.
Tím nechci říct, že to jsou špatné hodinky a nestojí za ty peníze, to rozhodně ne. Někteří kolegové dělají skvělou práci – a pro členy spolku nezávislých hodinářů Académie Horlogère des Créateurs Indépendants, jehož jsem členem, to platí bez výjimky. Ale moje hodinky jsou mechanicky něco úplně jiného. Dokázal bych zájemci tvrdit, že za ně má zaplatit desetinásobek ceny špičkových zakázkových hodinek – a díval bych se mu přitom do očí.
Na exkluzivních horologických akcích by k tomu měla být příležitost, ne?
Není. Jasně, hodinky a jejich mechanismus představím, potenciální zájemce vydechne Wow! – ale pak dřív nebo později padne otázka, odkud jsem. Přičemž je jasné, že očekávaná odpověď je Švýcarsko, s tím, že tazatel by ještě jakž takž spolknul Německo nebo Francii.
A odpovědí, že z Česka, zájem padá. Nedostanete se k ceně – a kdyby, tak ten člověk omdlí. Prostě by to bylo mimo. On nečeká, že by z Česka mohly být světové hodinky, a už vůbec si neumí představit, že by za ně platil cenu, o které se bavíme, že by byla férová.
Co s tím?
Podívejte, já jsem zlatník a hodinář. Všechno nad rámec toho jsem se učil sám, metodou pokus-omyl. A trvalo mi deset let, než jsem se dostal do stavu, že mám tu hodinářskou část toho všeho – nechci říkat hotovou, ale na jasné cestě ke stavu, kde to chci mít. Takže už mám tým specialistů a nemusím všechno dělat sám. To je krok nula.
No, a teď se musím naučit tu byznysovou část. Už se to rozjíždí: máme malosériovou manufakturní výrobu, s tím, že exkluzivní, revoluční hodinky budu dělat dál, ale bude to nadstavba.
Budu dělat dál... Přece nemůžete přicházet s revolučními hodinkami každý rok.
Proč ne? Mám v šuplíku řadu dalších vynálezů, a jeden projekt jsem už rozjel. Samozřejmě nemůžu popisovat detaily…
Psali jsme
Univerzity v Česku loni utržily za patentové licence zanedbatelných 5,5 milionu korun. Na jednu licenci vychází v průměru 200 tisíc korun – což…
…To je jasné, asi ten mechanismus budete chtít patentovat, že?
To ještě nevím. Ono totiž, já vlastně patentovat asi ani nepotřebuju. Mé vynálezy jsou vlastně komplikace (tedy funkce, které nejsou nutné, ale které hodináři, znudění rutinou, historicky přidávali do svých mechanismů, aby se odlišili, pozn. red.). Ale rotační strojek je ultra-komplikace – a určitě nehrozí, že by takové hodinky někdo vyráběl masově. To by byla hloupost: vždyť jsou, řekněme, desetkrát složitější než klasický, staletími – a hlavně stamiliony vyrobených kusů – prověřený mechanismus.
A že by můj vynález okopíroval někdo, kdo pak ty hodinky vyrobí na zakázku? To přece nepřichází v úvahu: kdo by za takové hodinky zaplatil, aby pak nosil na zápěstí plagiát? Nevím, ale možná svou patentovou strategii přehodnotím. Možná bude stačit, když budu ty vynálezy publikovat, abych zamezil tomu, že si je patentuje někdo jiný.
Až ty své další revoluční hodinky dokončíte – za kolik je prodáte? Budete pokračovat v té řadě čtyři-šest... milionů korun?
Doufám, že to bude obdobná částka, ale v dolarech.
Ale jak toho chcete dosáhnout? Kdybych si měl tipnout, tak oznámíte vstup investora a…
To ne. Já s investory nemám dobré zkušenosti. Tedy – máme jednoho investora, a s tím samozřejmě dobré zkušenosti máme. Ale byla řada zájemců o kapitálový vstup do mého byznysu, a jednání s nimi byla vždycky ztráta času. Tudy cesta nevede.
Nechci své plány zveřejňovat, jenom řeknu, že jsem příznivcem postupného rozvoje. Jak jsem říkal: tak, jako jsem se naučil hodinařinu, tak se naučím byznys. Nebude to přes noc, ale na druhou stranu, nestojím na místě.