Síla a slabost Ruska

KOMENTÁŘ: Rusko je v očích velké většiny světa stále mocností z dob studené války, které se všichni bojí. Možná je ale na čase dát pryč z očí brýle zkreslující pohled a podívat se na Rusko takové, jaké opravdu je.

Profesor Yasheng Huang (黄亚生, @YashengHuang) z MIT Sloan Business School položil na platformě X následující otázku: „Jsem opravdu zvědavý. Jak se Rusku, jehož HDP je srovnatelné s HDP Texasu a Kuang-tungu, daří mít tak nadměrný vliv na Ameriku a Čínu, které mají největší, respektive druhé největší HDP na světě? V čem spočívá to kouzlo? Co mohu své studenty naučit, aby si tuto tvrdou sílu osvojili i obráceně? Jsem upřímně zvědavý a opravdu to chci vědět.“ Dobrá otázka, pane profesore. Pojďme si Váš komentář blíže rozebrat. 

I am genuinely curious. How does Russia, with a GDP comparable to that of Texas and Guangdong, manage to cast such an oversized influence over America and China, respectively the largest and second largest GDP in the world? What is the magic? What is it that I can teach my…

— Yasheng Huang 黄亚生 (@YashengHuang) March 1, 2025

Čína vs. Rusko: závod, který asijský drak už dávno vyhrál

Rusko má dle countryeconomy.com asi jednu desetinu HDP Číny, avšak také jen asi jednu desetinu jeho obyvatelstva. Jaderné zbraně jsou druhořadé, protože je má kromě dvou studenoválečných mocností mimo jiné také Pákistán nebo Indie. Kromě toho Rusko nemá zdaleka tak silný moderní průmysl jako Čína. Pokud chce vyrábět například automobily, je závislé na dovozu čínských technologií a komponentů. A pokud jde o vyspělé technologie, v roce 2024 se podle Gunters Space Page uskutečnilo celkem 261 orbitálních kosmických startů.  Níže je uvedena tabulka států seřazených podle počtu těchto startů.                            

Zdroj: Gunters Space Page

Mimochodem, jen společnost SpaceX Elona Muska, sídlící ve Spojených státech, provedla v roce 2024 celkem 134 startů raket Falcon, což představuje více než polovinu všech globálních orbitálních startů.  Mohli bychom pokračovat například rozložením technologických firem ve světě, ale zde by opět vedly USA, na druhém místě Čína a Rusko by zůstalo kdesi vzadu (v tomto případě i za Evropou). Nicméně podstata otázky zůstává: jak je možné, že Rusko je stále vnímáno jako velmoc, ačkoli fakta hovoří o něčem jiném?

Proč máme o Rusku stále mylné představy?

Jedním důvodem může být prostě tradice. Rusko bývalo velmocí a stále je tak chápáno. Nikoho nenapadne považovat za velmoc třeba Indonésii, Pákistán nebo Nigérii, ačkoli jde o země mnohem lidnatější. Itálie nebo Kanada jsou považovány za země středně významné, přestože jejich ekonomika je mnohem větší než ta v případě Ruska. Je i celá řada zemí, jejichž nerostné bohatství je srovnatelné s Ruskem, ale tradičně nejsou řazeny mezi velmoci, například zmíněná Nigérie. Dalším důvodem může být optika. Na mapě světa vypadá Rusko dost velké a to zejména na mapách používající Mercatorovu projekci, kde vše, co je na dost na severu nebo na jihu vypadá mnohem větší. 

Mnohem významnější než optika je však desítky let trvající systematická podvratná činnost. Rusko po desetiletí masivně investuje do svých zpravodajských a vlivových agentur na Západě. Podle údajů Statista z roku 2023 žilo v Německu přibližně 259 tisíc lidí s ruským občanstvím, což je asi  0,3 % populace. Před migrační krizí však poměr dělal o trochu víc. Ruské ministerstvo zahraničních věcí podle anglické Wikipedie v roce 2007 odhadovalo, že v Německu žije přibližně 3,5 milionu lidí hovořících rusky, včetně etnických Rusů, německých navrátilců z bývalého Sovětského svazu a ruských Židů. 

Rusko používá kromě tvrdé síly i tu měkkou

Dále je tu tzv. měkká síla (soft power), tedy kulturní vliv. Rusové rádi zdůrazňují, že mají „velkou“ kulturu, včetně ruské klasické literatury, hudby a baletu, zatímco Američané mají hip-hop. To sice není úplně férové srovnání (ruská kulturní produkce za posledních dvacet či více let nestojí za mnoho), ale na řadu lidí to platí. A pak je tu pozlacená byzantská nádhera Kremlu. Někteří poněkud prostomyslní světoví lídři jsou prostě ohromeni orientální zdobností Moskvy, ať už zavítají v rámci oficiální návštěvy do Kremlu anebo se svezou moskevským metrem. Prostomyslných vůdců je na světě dost. Robert Fico například patří mezi politiky, kteří se nechali oslnit kremelskou ceremonialitou a není rozhodně sám.

Do sféry měkké síly patří i další způsoby snahy o ovlivnění politik. V Evropě i USA se totiž objevují názory, že Rusko podporovalo západní ekologická hnutí, zejména ta, která se staví proti břidlicovému plynu a jaderné energii, aby si udrželo závislost Evropy na ruském plynu. Tato tvrzení vyslovily různé osobnosti, včetně bývalého generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena, o čemž informoval The Guardian. Existuje také několik evropských politiků nebo nepřímé informace zpravodajských služeb, kteří o Ruském ovlivňování ekologického aktivismu otevřeně hovoří nebo alespoň tyto informace naznačují. Vzhledem k citlivé povaze těchto informací však takové zprávy nejde prokazatelně ověřit a následně potvrdit nebo vyvrátit.

Ruská drzost je pověstná

A pak je tu faktor drzosti, s jakou Rusko vystupuje. Kdyby čistě hypoteticky Francie provedla invazi do Belgie nebo do Švýcarska s cílem připojit frankofonní regiony ke svému území, byla by jistě vnímána jako velký evropský hráč – sice nenáviděný, ale velký. Dost možná by v Evropě našla i své příznivce, kteří by tyto kroky omlouvali nebo dokonce chválili. A není ani vyloučeno, že některé evropské země by začaly uvažovat o možnostech opětovného dobytí svých dávno ztracených území, ale to je již úvaha z říše alternativně historické fikce.

Recept na definitivní porážku Ruska? Stejně jako v době studené války

Fakta nicméně hovoří o tom, že Rusko lze dle mého názoru překonat pouhou ekonomickou silou. Podařilo se to Ronaldu Reaganovi v 80. letech. Nicméně o možnosti uzbrojit Rusko psal již americký analytik a stratég Paul Nitze (1907-2004) v tajné zprávě číslo NSC-68 v roce 1950: „Je nutné rychle posílit politickou, ekonomickou a vojenskou sílu svobodného světa... Spojené státy musí zvýšit svou sílu jako odstrašující prostředek, což donutí Sovětský svaz, aby vynakládal více prostředků na vojenské výdaje, což v důsledku omezí jeho schopnost udržet ekonomickou stabilitu.“ Nyní si nahraďme Spojené státy Evropskou unií a za Sovětský svaz dosaďme Rusko. A máme recept.