Skutečný význam BRICS: Co BRICS je a co není
foto: Pixabay/ilustrativní
V roce 2001 vytvořil Terence James O'Neill, ekonom společnosti Goldman Sachs, jeden z nejotravnějších ekonomických memů všech dob, když spojil Brazílii, Rusko, Indii a Čínu do skupiny zvané BRIC. Později někdo rozhodl, že by na tomto seznamu měla být zastoupena i Afrika, a tak byla přidána Jihoafrická republika, aby se z BRIC stal BRICS.
V podstatě se jednalo o skupinu velkých zemí, od jejichž akciových trhů Jim O’Neill očekával pěkný růst. To se nepotvrdilo; Indie skutečně rostla, ale ostatní burzy se pouze potácely na místě.
Někteří představitelé těchto zemí se však rozhodli, že BRICS může znamenat víc než jen investiční příběh. Rozhodli se, že na základě zkratky vymyšlené londýnským analytikem vytvoří mocenský blok, jakési nové ekonomické hnutí nezúčastněných, které vyrve kontrolu nad globálními ekonomickými institucemi Spojeným státům, Evropě a jejich spojencům. V roce 2009 se začali pravidelně scházet a snažili se přemýšlet, jak vytvořit vlastní ekonomické instituce: rozvojovou banku, která by konkurovala Světové bance, dohodu o podmíněných rezervách, v rámci které by si země vzájemně půjčovaly peníze v době měnové krize (což obvykle dělá MMF), systém podmořských optických kabelů, atd.
Ani to nakonec nevyšlo. New Development Bank (Nová rozvojová banka) je jedinou skutečně formálně organizovanou institucí BRICS. V jejím čele stojí Dilma Rousseff, bývalá brazilská prezidentka odvolaná z úřadu pro podezření z korupce. NDB je však doposud bezvýznamná ve srovnání například se Světovou bankou. Co je ovšem zajímavé z politicko-strategického hlediska: když Rusko v roce 2022 napadlo Ukrajinu, NDB s ním přerušila styky. Ujednání o podmíněných rezervách v podstatě nic nepřineslo a kabel BRICS se nikdy neuskutečnil. V červenci 2023 NDB potvrdila, že v rámci dodržování mezinárodních sankcí nebude financovat žádné nové projekty v Rusku. Nelze tedy tvrdit, že se jedná o nějakou „protiváhu“.
Nedávný summit skupiny BRICS ovšem vzbudil takovou pozornost, jako kdyby se skutečně jednalo o zasedání organizace, která řídí půlku zeměkoule. BRICS ovšem vlastně ani není organizace. Nelze dokonce hovořit ani o „bloku“ nebo o „alianci“. Nemá žádné hospodářské ani vojenské struktury srovnatelné s EU nebo s NATO. Nevydává žádné závazné direktivy pro členské země. Ani postoj členských zemí k Západu není shodný: ne všichni touží po rivalitě.
Psali jsme
Hospodářské uskupení rozvojových zemí BRICS, přivítá šest nových členů, včetně Saúdské Arábie a Íránu. Tato expanze má ambici změnit globální…
Rozdílné zájmy
Největší člen, Čína, samozřejmě vidí BRICS jako nástroj rozšíření svého vlivu, ekonomického i politického. Sama sebe vidí jako budoucí globální supervelmoc a jakýkoli nástroj pro dosažení tohoto cíle je jí blízký. Její ekonomika je 2,5 krát větší, než kolik představuje HDP Indie, Ruska, Brazílie a Jižní Afriky celkem. Z tohoto titulu se považuje za neformálního lídra celé organizace.
Zde je třeba pro kontext dodat, že podle různých statistik Čína v současné době prožívá zpomalení růstu. Domácí ekonomika již nestačí tvořit dostatečnou poptávku a Peking nutně potřebuje hospodářsky expandovat do zahraničí. Strategie známá pod anglickým názvem Belt and Road (což ve správném překladu z čínštiny zní „Námořní a pozemní cesta“) nesplnila očekávání. Je tedy třeba vyvíjet širší diplomatické a politické aktivity.
Druhou největší zemí skupiny je Indie, která dosahuje necelé jedné pětiny velikosti čínského HDP. Ovšem pozor: je to obrovská země, jejíž ekonomika dlouho spala pod příkrovem legislativy nepříznivé pro hospodářský růst. Indie sice nikdy nebyla marxistickou či maoistickou ekonomikou, její vlády však po získání nezávislosti (1948) zkoušely řadu levicových ekonomických experimentů, které vesměs nedopadly dobře. Dokonce ještě z koloniálního období se zachovaly zákony, které pod vlivem tehdy módních levicových teorií zcela deformovaly pracovní trh a možnosti podnikání.
Zhruba během posledních deseti let však indická vláda — bez velké pozornosti světa — provedla zásadní hospodářské reformy. Jejich dopady možná budou srovnatelné s výsledkem zásadních čínských reforem během 80. a 90. let; ovšem s tím rozdílem, že Indie přece jen není centralizovaná totalitní země a její politický rámec je víceméně demokratický.
To je také důvod, proč Indie zdaleka nevidí Západ tak konfrontačně jako Čína. Indie také zatím nejeví militaristické tendence srovnatelné s Čínou. Pokud jde o hospodářské reformy a ekonomickou sílu, Indie je nyní velmi zhruba na úrovni Číny během let 2000-2005. Kromě toho Čína bude v následujících desetiletích bojovat s extrémně rychlým poklesem porodnosti, zatímco indická demografie je mnohem zdravější.
Vzájemné vztahy Číny a Indie jsou sice korektní, nelze je však označit za koordinované a už vůbec ne za přátelské. Indie žárlí na dosavadní čínský hospodářský růst a ráda by Čínu dostihla. Čína naopak vidí v Indii nepříjemného konkurenta v soutěži o trhy a o zdroje.
Psali jsme
Jak komentovat nedávné nepokoje ve Francii? Nejprve sáhnu do archívu a najdu si svůj vlastní článek z dubna 2004. Téměř dvě desítky let starý…
Potíže s měnami
Ilustrativní příklad. Indie kupuje od Ruska ropu. Chce platit pokud možno v rupiích, ale tyto rupie nemá Rusko za co utratit, protože indická ekonomika nenabízí dostatek zboží, které by Rusko potřebovalo. Obchodní deficit Indie s Ruskem dosáhl v letech 2022-23 značných hodnot, protože Indie dovezla zboží v hodnotě 49,35 miliardy dolarů, zatímco její vývoz činil pouhých 3,14 miliardy dolarů. Na ruských účtech v Indii se hromadí rupie, se kterými Rusko zatím neví, co dělat. Rusko by nemělo námitek proti platbám v čínském jüanu. K tomu však Indie není příliš ochotná ze dvou důvodů. Za prvé, nemá dost jüanů, neboť indický export do Číny je rovněž poměrně malý. Za druhé by tím Indie posílila ekonomický status čínské měny, což není jejím cílem.
A tak většina plateb z Indie do Ruska se uskutečňuje v měně zatím jediné skutečné supervelmoci, tedy v americkém dolaru. (Agentura Reuters neuvádí čísla. Teprve v červenci 2023 Indie začala v menším měřítku s platbami v jüanu. O možnosti konverze Ruskem vlastněných rupií na jiné měny jedná Sergej Lavrov.)
Příklad s ropou ukazuje, že tři největší země skupiny BRICS mají daleko do vytvoření ekonomického bloku. Rovněž vize společné měny je mimo realitu. Bylo by sice poměrně snadné formálně zavést nějakou administrativní měnu, podobně jako SDR nebo bývalé ECU, přínosy takového kroku by však byly zanedbatelné. Zavedení skutečně funkční společné měny v rámci tří zemí, jejichž obchodní bilance jsou navzájem extrémně nevyrovnané, je ovšem nemožné.
Mimochodem, největším obchodním partnerem Indie není ani Rusko ani Čína, nýbrž USA.
Zahraniční politiky zemí BRICS jsou rovněž nekompatibilní. Rusko by nejraději zničilo Ameriku a celý Západ, kdyby jen k tomu mělo prostředky. Politicky se cítí být velmocí na úrovni Číny, ve skutečnosti má však jen desetinový HDP a desetinu populace ve srovnání s Čínou. Postrádá čínské průmyslové kapacity a ve výzkumu a vývoji stojí za zmínku jen některé zbrojní technologie. Připomeňme, že bývalá vojenská supervelmoc musí kupovat drony z Íránu a že v kosmickém výzkumu je předhonila už i Indie (která vypustila svoji první skromnou družici teprve v roce 1975). Rusko se během posledních dvou let silně posunulo ke statutu surovinového přívěsku čínské ekonomiky — bez naděje na změnu k lepšímu v jakékoli dohledné době.
Čína by ráda sesadila USA z pozice supervelmoci, ale pokud možno nedestruktivní cestou. Čínské vedení je naštěstí (alespoň prozatím) dostatečně rozumné, aby chápalo rizika přímé konfrontace. Peking ví, že bez ekonomické spolupráce se Západem by se čínská ekonomika zhroutila v řádu dní. Také Západ by utrpěl velmi těžké škody, pro Čínu by však hypotetická ztráta západních trhů byla devastující: je na obchodu se Západem mnohem závislejší než Rusko. Mějme na paměti, že největším exportním partnerem Číny je USA, největším dovozním partnerem je Tchaj-wan.
Indie se snaží o neutrální přístup. Kupuje sice ropu od Ruska, avšak dodržuje cenový strop 60 dolarů za barel stanovený v rámci západních sankcí. Vzhledem k početné, ekonomicky úspěšné a politicky významné indické diaspoře na Západě jsou vzájemné vztahy poměrně přátelské, byť by bylo asi přehnané označit je za vřelé.
Pokud jde o Brazílii, její postoj k Západu připomíná spíše Indii než Čínu nebo dokonce Rusko. Svoji roli hraje tradiční žárlivost chudého Jihu vůči bohatému Severu, ale fakticky je i Brazílie příliš obchodně svázána se Západem, než aby se pokoušela o nějaká dobrodružství.
Celkem vzato platí, že nejvýznamnější členové skupiny BRICS — kromě Ruska — jsou mnohem více ekonomicky integrováni do západních struktur než sami mezi sebou navzájem.
Psali jsme
Čínská ekonomika čelí výraznému zpomalení, což vyvolává obavy o dopady na globální trhy. Přestože akciový trh nedávno vykazoval některé pozitivní…
Klíč k rozšíření
Za zmínku stojí také státy nově přijaté do BRICS. Dvě blízkovýchodní ropné monarchie, dobrá. Ale proč Etiopie, jedna z nejchudších zemí Afriky? Proč právě Egypt? Proč Argentina, země, která se opakovaně dostává na pokraj bankrotu? Proč Írán, teokratická diktatura? Vysvětlení není tak těžké. Egypt vlastní strategicky důležitý suezský průplav. Argentina má třetí největší zásoby lithia na světě. Írán má samozřejmě ropu a plyn. Etiopie má ložiska zlata, platiny, tantalu, niobu a dalších vzácných kovů. Plus potenciál pro těžbu ropy a plynu. Navíc je velmi chudá a tudíž snadno ovlivnitelná.
Je zřejmé, že rozšíření skupiny BRICS nemá nic společného s nějakými sdílenými hodnotami. Jde o prosté pokračování čínských zájmů jinými prostředky. Prezidenti surovinově či strategicky zajímavých zemí třetího světa se mohou cítit polichoceni, když dostanou možnost předvést se na pódiu v lesku reflektorů za přítomnosti v přítomnosti velkých světových vůdců, jakým je například Xi Jin Ping. A v kuloárech je pak dost příležitostí nepozorovaně jim představit nějaký zajímavý návrh, který se neodmítá.
Nicméně by bylo přehnané hned pokládat seskupení BRICS za sféru čínského vlivu, za nějakou novou Radu vzájemné hospodářské pomoci (což byl ekonomický spolek sovětských vazalských států během studené války). Na něco podobného Čína přece jen nemá dostatečnou moc.
Pavel Kohout
Algorithmic SICAV
www.algorithmic-sicav.cz