Sloužil jsem v Gaze. Kniha, která přehluší i novinové články

RECENZE: Aktuální vojenský konflikt mezi Izraelem a Palestinou zasahuje celý svět. Nepokoje se objevují ve Spojených státech, ale také na evropském území. Zásadní otázka však nezní, kdo za to může?

Kardinální dotaz by měl vypadat takto: Co my o tom víme?

O to cennější mi přišla kniha Davida Shorfa Sloužil jsem v Gaze (historky z izraelské armády). Izrael a Palestina na stránkách knih představuje samozřejmě mnohem širší téma. Četla jsem Samanthu Wilsonovou (Izrael), Marka Čejku (Izrael a Palestina) i průvodce z cyklu Lonely Planet.

Nynější pohled je však mnohem, mnohem černější, pesimističtější a osobně se domnívám, že bude gradovat ještě v řádech měsíců, neřkuli let.

Shorfova kniha si však nedává ambice rozhřešit, natož soudit. Jde totiž o výjimečně autentické svědectví. A protože jej psal muž, oceňuji fotografie nad jeho postelí, kde opravdu nešly přehlédnout nahé siluety silně vyvinutých žen. Ten kousek lidskosti a přirozeného chování se mi zdál hrozně milý.

(Ne)obyčejný život

Kniha láká své budoucí čtenáře i touto větou: „Poznejte s autorem izraelskou armádu z unikátního úhlu pohledu. Titul doplňuje rozhovor s Petrosem Michopulosem z podcastu Kecy a Politika.“

Osobně bych ji rozdělila na tři části. První jsou zmíněné fotografie. Není jich tolik, ale dýchají. Přenesou vás do okamžiků, s nimiž se v České republice nesetkáme, aniž bych chtěla naznačovat. Potom je tu zmíněný rozhovor, poutavý a zajímavý.

Stěžejní oddíl je ten třetí. Opakovaně uvedené svědectví. Shorf vypraví naprosto přirozeně, nenuceně, přitom poutavě a velmi zajímavě. Protože má kniha 240 stran, přečetla jsem ji za tři dny. Těžko se zdůrazňuje, co na mě nejvíc zapůsobilo. Odpovím, že celek. Dalo mi to víc než rozbory zpravodajských agentur, které se primárně zabývají konfliktem, nikoli obyčejným životem očima obyčejných lidí.  

Zajímaly mě autorovy (krátké) návraty do dětství, stejně jako zralý věk se zbraní v ruce.

Knihu hodnotím 80/100, vydává ji CPRESS.