Mesiáš George Soros: Z tyranie k bohatství a slávě

18. 01. 2025
Mesiáš George Soros: Z tyranie k bohatství a slávě
foto: World Economic Forum / Flickr/George Soros na World Economic Forum v roce 2003

ÚVAHA: Mohla by to být hluboká shakespearovská tragédie. Nebylo by ani zapotřebí žádných dýk nebo jedů. Nikdo by nemusel být zavražděn. V hlavní roli by byl pouze stárnoucí muž, George Soros, a jeho životní příběh.

Hlavní protagonista zamlada unikl smrti a nesvobodě, později zbohatl a snažil se svůj majetek využít ve prospěch dobra, aby další, jemu podobní, nemuseli strádat. Na prahu stáří dosáhl svého životního vrcholu: měl slávu, bohatství a respekt. Chybělo mu jen jediné: to, po čem prahl nejvíce. Toužil stát se světově uznávaným filosofem. Mužem, jehož myšlenky přežijí věky a budou platné i poté, co jeho bohatství pomine a filantropická činnost upadne v zapomnění. George Soros narozen jako György Schwartz v Budapešti roku 1930 unikl v mládí nacistickému holokaustu. Po válce odešel z komunisty ovládaného Maďarska na Západ nejprve do Paříže, a pak do Londýna, kde vystudoval ekonomii a nakonec se usadil v New Yorku. 

Budapešť ve 30. letech minulého století

 

Po útěku z Evropy mohla začít úspěšná kariéra Sorose

 

Koncem 60. let založil Soros vlastní investiční fond. Již zhruba o deset let později si mohl dovolit velkoryse financovat antikomunistické disidenty nejen v rodném Maďarsku, ale i v jiných státech, včetně Československa. O dalších deset let později jeho snaha začala přinášet ovoce: komunistické režimy se začaly postupně hroutit. Rok 1992 pak přinesl Sorosovi spektakulární profesní úspěch, který vešel do dějin financí. Pomocí několika úspěšných operací rozbil pevnou vazbu britské libry (ERM), která měla být předstupněm pro vstup do eurozóny. Vydělal během krátké doby miliardu liber a mnoho lidí mu to mělo za zlé. 

Nicméně viděno ze širší perspektivy, útok na libru Velké Británii spíše pomohl. Vazba libry v rámci ERM neodpovídala ekonomické rovnováze, kterou Sorosova spekulace pomohla nastolit. Ano, i spekulace je v zásadě užitečná činnost. Kromě toho, nepřítomnost Británie v eurozóně měla v roce 2008 za následek, že se tato země vyhnula osudu Irska. Jeho bankovní sektor byl totiž v určitý moment právě kvůli členství v eurozóně prakticky nesolventní a Irsko muselo být zachraňováno nouzovou půjčkou. Tak či onak, 90. léta znamenala Sorosův vrchol. Slavil úspěchy ve své profesní i filantropické činnosti. Bývalý předseda Rady guvernérů Federálního rezervního systému Paul Volcker hodnotil George Sorose takto:

George Soros se prosadil jako nesmírně úspěšný spekulant, který je natolik moudrý, že se z velké části stáhl do ústraní, když byl ještě daleko ve hře. Většinu svých obrovských výher nyní věnuje na podporu transformujících se a rozvíjejících se zemí, aby se staly otevřenými společnostmi, otevřenými nejen ve smyslu svobody obchodu, ale – což je důležitější – tolerantními k novým myšlenkám a odlišným způsobům myšlení a chování. (Investiční strategie pro třetí tisíciletí, Pavel Kohout)

 

Cílem Sorose nebyly peníze, ale filosofie 

 

Každý jiný člověk by za takových okolností byl sám se sebou vrcholně spokojen. Vždyť kdo se může pochlubit podobnými úspěchy? Snad jeden člověk z miliardy. Nikoli však George Soros. Jeho životním snem nebyly totiž peníze. Nebylo jím ani svržení komunistických režimů ve východní Evropě ani další výsledky na poli filantropie. Životním snem George Sorose totiž bylo stát se velkým filosofem. Soros prahl po tom, aby se jeho teorie o společnosti vyučovaly na univerzitách a aby jeho jméno zaujalo v dějinách místo vedle Aristotela, Kanta, Voltaira nebo jeho učitele Karla Poppera.

 Filosof Karl Popper s psychiatrem Cyrilem Höschlem při předávání čestného doktorátu Univerzity Karlovy v roce 1994

V této souvislosti si osvětleme dva zásadní termíny klíčové pro Sorosovo myšlení. Za prvé se jedná o tzv. otevřenou společnost. Sorosův mentor Karl Popper publikoval v roce 1945 své přelomové dílo s názvem „Otevřená společnost a její nepřátelé“. Právě otevřená společnost podle Poppera stojí na několika pilířích. Prvním z nich je kritický racionalismus, tedy přesvědčení, že žádná pravda není absolutní a konečná, ale měla by být neustále podrobována kritickému zkoumání a případné revizi. Druhým klíčovým prvkem je odmítnutí historicismu. Popper kritizoval představu, že dějiny se řídí nějakými nezměnitelnými zákony a směřují k předem danému cíli. V otevřené společnosti hraje zásadní roli demokracie, která umožňuje kritiku a změnu bez nutnosti násilného převratu. Ta souvisí s odpovědností jednotlivce, což je další z principů otevřené společnosti.

 

Sorosova ekonomická filosofie vychází z Poppera

 

Jako protiklad k otevřené společnosti Popper definoval společnost uzavřenou, kterou charakterizoval jako tribální nebo kolektivistickou, založenou na rigidních dogmatech a autoritářství. Za příklady myslitelů podporujících uzavřenou společnost považoval Platóna, Hegela a Marxe. Druhým významným termínem je reflexivita. Sorosova teorie reflexivity popisuje vzájemné ovlivňování mezi myšlením účastníků trhu a samotnou realitou trhu. Má dvě klíčové složky: kognitivní a participativní funkce. Na základě kognitivních funkcí se účastníci trhu snaží pochopit situaci, ve které se nacházejí. Jejich vnímání je však vždy nedokonalé a zkreslené. Participativní funkce znamená, že rozhodnutí účastníků založená na jejich nedokonalém vnímání aktivně mění realitu trhu.

Tyto dvě funkce vytvářejí zpětnovazební smyčku: myšlení ovlivňuje realitu a realita zpětně ovlivňuje myšlení. To může vést k sebenaplňujícím se předpovědím a vytváření euforií a krachů na trzích. Soros tuto teorii aplikoval nejen na finanční trhy, ale na společenské procesy obecně. Podle něho je důležité si uvědomovat tuto reflexivní povahu vztahu mezi myšlením a realitou, protože nám to pomáhá lépe chápat dynamiku trhů a společenských změn. Na rozdíl od akademicky uznávané teorie efektivních trhů, která předpokládá, že ceny vždy směřují k rovnováze, teorie reflexivity vysvětluje, proč mohou vznikat tržní nerovnováhy a bubliny.

Sorosova teorie reflexivity také vysvětluje, proč její autor zbohatl, zatímco akademičtí ekonomové zůstávají zpravidla odkázáni na své profesorské platy. Všichni vědí, že teorie reflexivity je v zásadě správná, ale má jen jednu „drobnou“ vadu. Lze ji stěží formalizovat a pro účely akademie není dostatečně rigorózní. V epoše, kdy bez matematické formalizace žádná teorie není brána vážně, je to vada fatální. Oba dva základní principy Sorosova uvažování jsou správné. Bohužel první z nich není originální, druhý naneštěstí není dost exaktní. Pane Sorosi, tudy cesta na filosofický piedestal nevede. Ve filosofii dnes není důležité mít pravdu, ale být originální. Ať to stojí, co to stojí.

 

vložil: Pavel Kohout

Tagy

▼-1%
1 den
▼-0.33%
1 týden
▲+4.15%
1 měsíc
▲+32.76%
1 rok
Akcioměr 40.68%
info
▲+1.13
1 den
▲+4.6
1 týden
▼-8.17
1 měsíc
▼-7.04
1 rok
Index stresu 40.57
info
Naše zprávy najdete i na sítích
FCB, Twitter, LinkedIn