Trumpova 70% provize za TikTok. Proč to v Evropě neumíme?
foto: rawpixel.com, licence CC0 1.0 Universal/Americký prezident Donald Trump
Americká vláda si vymínila poplatek deset miliard dolarů za zprostředkování dohody o převodu americké části sítě TikTok do rukou místních investorů. To EU neumí – ale měla by se to rychle naučit.
Poplatek, z něhož čtvrtinu už americká vláda inkasovala, představuje závratných 70 procent z objemu transakce. Formálně je označován jako „transaction fee“, tedy provize za zprostředkování. Ve skutečnosti je to prostě cena za přístup k extrémně lukrativnímu trhu amerických uživatelů.
V principu to není nic nového: podobné poplatky státy vybírají odnepaměti. Telekomunikační operátoři platí za licence na využívání mobilního spektra, těžební společnosti za koncese na nerostné suroviny. Stát tak zachycuje část ekonomické renty, která vzniká díky regulovanému přístupu k omezenému zdroji nebo trhu.
Psali jsme
Americký ministr obchodu avizoval, že vláda bude usilovat o podíl na výnosech z patentů vzniklých díky grantům financovaným z veřejných…
Podobným příkladem je hazard, kde stát uděluje licence a současně vybírá speciální poplatky nebo daně. Provozovatelé získávají přístup k trhu, který stát z dobrých důvodů podrobil přísné regulaci.
V tomto světle je případ TikToku v USA pouze novou aplikací starého principu – s tím rozdílem, že místo přírodního zdroje nebo infrastruktury stát monetizuje přístup k velkému digitálnímu trhu.
Trh velký, páka žádná
Bohužel, Evropská unie nic podobného neumí. Je sice ještě větším trhem než Spojené státy, ale neumí svůj trh přímo řídit. Neumí svou velikost použít jako vyjednávací páku – a neumí ani jménem svého trhu jednat.
Podívejme se, co stojí za hospodářským vzestupem Číny. Tato země po desetiletí podmiňovala vstup zahraničních firem na svůj trh společnými podniky s domácími partnery, často spojenými s transferem technologie. Jinými slovy, čínská vláda podmínila přístup k domácím výrobním kapacitám, (čti: levné a disciplinované pracovní síle) výměnou za know-how, které pomáhalo budovat domácí průmysl. A podobným směrem se dnes vydává i Indie – mimochodem, povinný technologický transfer se tam týká hlavně čínských firem.
A teď co je problém: EU umí jenom obecně nastavovat pravidla hry, ale schopnost jednat transakčně – jako Spojené státy, Čína nebo Indie – zůstává výhardně na úrovni států. Jenže žádný z evropských států není dost velký, aby sám mohl být rovnocenným partnerem pro jednání s globálními firmami jako Google nebo Microsoft. Anebo třeba Anthropic.
Připomeňme, že americká vláda označila Anthropic za rizikového dodavatele, což znamená stopku pro spolupráci s touto firmou pro všechny, kdo mají něco společného s vládními zakázkami. Možná to je příležitost „přilákat“ Anthropic do EU, možná reálně ne, protože americká vláda transfer této technologie prostě nepřipustí. Ale: jediná známá výzva „pojďte do Evropy“ zazněla od londýnského starosty. Což je – s prominutím – směšné.
Psali jsme
Hlavním důvodem evropských ekonomických problémů je strnulost trhu práce, tvrdí analýza.
Zdroje jsou, jak řekl klasik, ale...
Seriózní pobídku pro firmu takové velikosti a významu totiž neumí dát ani britská vláda. Jediným v úvahu připadajícím partnerem je EU jako celek, protože taková pobídka by se určitě měla pohybovat ve vyšších desítkách miliard eur. A jsme u toho: takový kapitál v EU je – ale není nikdo, kdo by s ním mohl nakládat, protože je rozdrobený mezi jedotlivé státy. Roční rozpočet EU činí jen zhruba 200 miliard eur…
„Trumpova provize“ za deal s TikTokem ilustruje rozdíl mezi akceschopnou vládou (a také všeho schopnou – to teď pomiňme) a paralyzovaným molochem. Vždyť i kdyby Evropské unii někdo nakrásně takovou provizi chtěl zaplatit, jak by nebylo jak a kam ji přijmout. Na rozdíl třeba od pokut...
Jinými slovy, dokud nebudou nástroje, jak evropský trh efektivně řídit, bude to jenom suma národních trhů – a o synergiích či strategickém významu si budeme moci jenom nechat zdát.