Znáte jenom přezdívku – můžete podat žalobu? Na Slovensku už ano
foto: Eva Daniela Cvik, se svolením/Advokátka Eva Daniela Cvik
Oběti anonymních internetových útoků dostaly naději: pokud budou české soudy následovat slovenského příkladu, bude i v Česku možné podat žalobu na člověka, identifikovaného pouze online identitou.
Slovenský případ vznikl na pozadí dlouhodobé kyberšikany. Oběť čelila systematickým urážkám, výhrůžkám i zveřejňování citlivých údajů a bylo jasné, že dokud se nedomůže ochrany, útoky neskončí. Slovenský právní řád k tomu má nástroje, především žalobu na ochranu osobnosti. Ale útočníci vystupovali výhradně anonymně – jediné, co o nich oběť věděla, byly přezdívky a profily na sociální síti.
Dlouho ve slovenském právu platilo, stejně, jako je tomu dosud v tom českém, že v takovém případě žalobu podat de facto nelze, protože není možné identifikovat žalovaného. Na Slovensku tato překážka v prosinci 2025 rozhodnutím Nejvyššího soudu v Trnavě padla.
Soud vyšel z procesního principu, že výklad práva nesmí vést k odepření přístupu k soudu jen kvůli formalismu. Shledal, že účelem identifikace žalovaného je jeho individualizace – a pokud tuto funkci v konkrétním kontextu plní digitální identifikátor (profil, účet), může být použit.
Co tento případ znamená, a hlavně jak je to s možností podat žalobu v podobných případech v Česku, pro Deník Vektor vysvětlila advokátka Eva Daniela Cvik.
Co je na slovenském rozhodnutí vlastně nové?
Nové na tom rozhodnutí je hlavně to, jak soud přistoupil k identifikaci žalovaného. Tradičně se totiž vychází z toho, že člověk musí být označen jménem a adresou. Slovenský soud ale řekl, že v digitálním prostředí to takto striktně fungovat nemusí. Pokud je totiž někdo dohledatelný jen pod uživatelským jménem na sociální síti, může to za určitých okolností stačit. Důležité není, jaký údaj použijete, ale jestli podle něj lze konkrétního člověka skutečně poznat. V českém právu zatím takto jasný závěr nemáme. Spíš se držíme tradičního přístupu – i když, i u nás se postupně ukazuje, že úplný formalismus v online světě přestává fungovat.
Co to znamená pro oběti v podobných případech, jako byl ten slovenský?
Pro oběti je to především dobrá zpráva. Ukazuje se, že ani anonymita na internetu nemusí být nepřekonatelnou překážkou pro to, domoci se ochrany. V českém prostředí ale praxe dlouhodobě vychází z toho, že žalovaný musí být poměrně přesně označen, a v některých případech by proto advokát mohl klientovi doporučit žalobu vůbec nepodávat, pokud není jasné, kdo za útokem stojí. Na druhou stranu, český Nejvyšší soud už dříve řekl, že není nutné uvádět všechny možné údaje, pokud je osoba dostatečně určitě popsaná.
Psali jsme
Novela soudního řádu správního, která bude účinná od začátku roku 2026, zjednoduší a zrychlí řešení sporů ve správních řízeních. Nejzajímavější…
Pokud je dostatečně popsaná – to je právě ten háček, co?
Ano – problém je v tom, že pojem identifikační údaje se pořád vztahuje hlavně na ty klasické jako jméno a adresa. U uživatelského jména na internetu zatím soudy váhají. Není totiž jasné, jak takového člověka oslovit, doručovat mu písemnosti a jak proti němu případné rozhodnutí vymáhat. Zároveň ale české právo zná i situace, kdy žalovaný není plně známý. Nejvyšší soud například připustil žalobu proti neznámému dědici. Tam ale existuje jasná právní vazba: víme, koho hledáme, jen neznáme konkrétní jméno. U anonymního účtu na internetu je to jiné. Za přezdívkou může být kdokoli, a právě tahle nejistota zatím brání tomu, aby ji soudy přijaly jako dostatečné označení žalovaného.
Jak tedy oběti anonymních útoků v Česku postupují?
V praxi se oběti nejčastěji snaží zjistit identitu útočníka nepřímo, typicky přes trestní řízení. Policie a další orgány mají totiž nástroje, jak si od provozovatelů služeb potřebná data vyžádat. Není to ale ideální řešení. Zaprvé, ne každé online jednání je trestným činem, takže někdy se touto cestou vůbec nedá jít. A zadruhé, ani pokud se identita zjistí, nemusí být vždy jednoduché tyto informace využít v civilním řízení.
V každém případě platí, že cesta k účinné obraně je pro oběť zbytečně složitá.
Psali jsme
Neschválená smlouva je vždy problém, někdy dokonce neřešitelný. Advokát Vladimír Janošek tvrdí, že takových případů je překvapivě hodně.
Může to změnit evropská regulace?
Částečně ano, ale spíš nepřímo. Akt o digitálních službách zvyšuje odpovědnost platforem a umožňuje orgánům veřejné moci získávat informace o uživatelích. Neznamená to ale, že by se člověk mohl těchto údajů domáhat přímo sám kvůli civilní žalobě. Je to tedy spíš rámec, který posiluje dohled a pravidla pro platformy než nástroj, který by obětem hned pomohl v konkrétním sporu.
Osobně vidím větší potenciál právě v tom slovenském přístupu. Pokud by se podobný výklad prosadil i u nás, výrazně by to zjednodušilo situaci obětí. Dnes totiž právo na ochranu sice existuje, ale u anonymních útoků často naráží na procesní překážky, které působí zbytečně složitě.
Slovenský příklad nám ukazuje, že digitální prostředí prostě nelze ignorovat a soudy si to čím dál víc uvědomují. Je proto spíš otázkou času, než se i v českém prostředí najde cesta, jak ochranu práv obětí a procesní pravidla lépe vyvážit.